"To není normálka, každej slušnej člověk se občas bojí. Strach, to je jako cit v prstech," říká hospodský na adresu Franty Nebojsy ve Werichově knize Fimfárum. Snad žádná emoce není v lidské populaci tak rozšířená. A u někoho může být strach přímo poruchou.
___
___
Co je to strach
Pokud bychom se podívali blíže na situace, jež lidé běžně označují za stresové, ve většině případů bychom našli v jejich prožitku některou z podob strachu. Zdrojem pracovního stresu je strach, že nestihnu svoji práci, že ji neudělám dost kvalitně nebo že o ni dokonce přijdu. Strach z jinakosti partnera zase vede k partnerským problémům, známe strach o své zdraví nebo o zdraví svých blízkých, strach ze ztráty smyslu života, ze samoty, ze smrti... Beze strachu žít nelze a Franta Nebojsa by nikdy nemohl být skutečným člověkem. Je ale pravda, že někteří lidé se bojí méně a jiní více.
Různá míra úzkostnosti je způsobena nejen růzností hodnot, ale i mírou osobní jistoty. Můžeme mít velké množství hodnot a mohou pro nás být velmi důležité, ale přesto se o ně nemusíme tolik bát, jestliže se můžeme spolehnout na to, že nejsou nijak ohrožené. "Člověk, který má velkou důvěru ve svého životního partnera, se může bát o jeho zdraví nebo život, ale nebojí se třeba nevěry a partnerský vztah prožívá klidně a spokojeně," říká psychoterapeut Marek Tesař. "Na rozdíl od člověka, který je na svém partnerském vztahu svým partnerem stále znejišťovaný. Ten bude žít v neustálé nejistotě a strachu, jestli ho ten druhý neopustí, bude se snažit získat od partnera ujištění, že o vztah stojí, někdy třeba i za každou cenu, a paradoxně může tak sám přispět k rozpadu vztahu."
Pokud člověk vyrůstá a žije v prostředí, které posiluje jeho jistotu, že ho život a svět ničím neohrožují, bude méně úzkostný a bude pociťovat strach pouze v situacích, které ho reálně ohrozí. "Opak můžeme vidět u lidí, kteří vyrůstali v nejisté rodinné situaci, třeba proto, že sami rodiče byli úzkostní a svou úzkost přenášeli na dítě," pokračuje Marek Tesař. "Nebo nejistotu přinášela rodinná situace - nevěra, rozvod, absence jednoho z rodičů, konflikty, domácí násilí. Tito lidé pociťují strach i tehdy, kdy ohrožení reálně nehrozí, mají třeba přehnané obavy o svoje zdraví, jsou hypochondričtí nebo se přehnaně bojí o své děti."
Protože strach je součástí stresové situace, setkáme se i na úrovni fyzického a psychického prožívání s typickými projevy stresu, jako jsou třes rukou, pocení, zvýšené svalové napětí, povrchní dýchání, zrychlený puls, poruchy spánku, zúžené vnímání, zvýšená psychická aktivita, nebo naopak psychická strnulost. To všechno jsou známé a ve výzkumech znovu potvrzované poznatky.
Strach a reakce lidské psychiky
Některé výzkumy šly ale ve zjišťování vlivu strachu na lidskou psychiku ještě dál. Výzkum publikovaný v roce 2004 profesorem psychologie na Texaské univerzitě Markem Packardem například přišel s tvrzením, že emočně vypjaté stresující situace, jako je prožitek strachu, ovlivňují negativně fungování paměti. Proto také řada úzkostných lidí, zejména studentů, uvádí, že mají potíže s učením, nejsou schopni si zapamatovat novou látku, a to ještě jejich obavy zvyšuje. Naopak mají větší sklony k utváření a posilování svých zvyků, a to i těch negativních.
Tento a další podobné výzkumy by mohly pomoci vysvětlit, proč lze právě u úzkostných jedinců najít velmi často opakující se chování nebo nutkavé užívání návykových látek či podléhání návykovým činnostem.
Podobně by tento výzkum vysvětloval, proč se u úzkostných neuróz i psychóz tak často setkáváme s obsedantně-kompulzívním způsobem chování, tedy chováním, v němž člověk své vtíravé úzkostné myšlenky zvládá tak, že si vytváří přesně se opakující rituály, jež pomáhají úzkost redukovat.