Rozlišujeme zdravou žárlivost ve vztahu, což je spíš jen jakýsi strach, abychom nepřišli o partnera. A pak je patologická žárlivost. To je jakési pronásledování, neustálé volání, SMSkování, ujišťování že není partner s potencionálně nebezpečným objektem. Je u ní také touhla vlastnit a ovládat. K nevěře je jen krůček.
žárlivý manžel partner přítelkyně partnerka manželka
Žárlení je sice přirozená obranná reakce, ale to nic nemění na tom, že to může být sebedestruktivní obranná reakce. Proto před každou hurá-akcí si dobře promyslete, zda opravdu směřuje k cíli, který zamýšlíte.
Zvažte, jestli Plzákovo „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ neplatí i z druhé trany „nezjišťovat, nezjišťovat, nezjišťovat“. Jestliže z nevěrného partnera/ky pomocí žárlivé scény vymlátíte přiznání, vůbec to nemusí znamenat zlepšení vztahu. Můžete taky uslyšet věty: „Jedu o víkendu s milenkou na výlet. Co řveš? Vždyť jsem ti to říkal...“ nebo „Víš, já jsem teprve teď poznala, co je to skutečná láska. Bohužel to jsem s tebou nikdy nezažila.“ Přiznanou milenku či milence si totiž někdy můžete rovnou nastěhovat do ložnice.
Manželství stojí bezpečně na třech nohách: láska, úcta a věrnost. I když ale zmizí láska a věrnost, tak je třeba zachovávat úctu. Na jedné noze se stát dá, ale levitovat neumí nikdo.
Nevěra je jako autohavárie – trvale zmrzačený může být i ten, kdo ji nezavinil.
Každé trestání kdysi nevěrného partnera musí skončit do dvou měsíců.
Když partneři mají problémy, bývá pro ně nejnebezpečnější především jejich vlastní obranná reakce. Způsob, kterým chtějí svůj vztah zachránit, totiž často mívá právě opačný efekt – táhne vztah do záhuby a urychluje konec. Často by udělali lépe, kdyby nedělali nic.
Desatero o žárlivéckém chování:
- Ž. je směsí nedůvěry a strachu, že ztratíme partnera/partnerku, resp. že od nás odejde.
- Nepodnikejme tedy kroky, které partnera či partnerku donutí k odchodu.
- Nesnažte se nikoho vlastnit – dotyčný/dotyčná se bude bránit a bude se od Vás odpoutávat.
- Nekontrolujte poštu, mobily... i když tam nic nenajdete, Vaše obavy to nezmírní.
- Naučte se hovořit ze své pozice – nikoli ty děláš to a to, ale když se děje toto, prožívám tyto stavy.
- Roste-li ve Vás pocit přehnané ž., požádejte partnera o pomoc. Partner nám tak spíše vyjde vstříc, než kdyby se musel obhajovat.
- Nezapomínejte na své osobní záliby. Když budete neustále spolu, začnete si být po čase lhostejní.
- Nebuďte neustále k dispozici, budete to samé očekávat od druhé strany a budete tak vytvářet prostor pro nezdravou žárlivost.
- Lehká forma ž. je zdravá – ukazuje, že nám na tom druhém záleží.
- Pokud budete mít pocit, že Vás Vaše ž. či ž. partnera omezuje, nebojte se vyhledat odbornou pomoc.