Krize, rozchod, rozvod, vyživné

Řada párů se iracionálně rozhodne vyřešit své neshody tím, že si jednoduše pořídí další dítě. A pak čekají zázrak. Ale přenášet zodpovědnost za skutečnost, že to ve vztahu skřípe, na ještě nenarozeného člověka, je velmi krátkozraké řešení. Navíc spory a neshody se mohou znásobit skutečností, že je kolem dítěte mnoho práce, málo času a to je teprve tvrdou zkouškou vztahu. A halvně: dítě je závazek na mnoho let, proto zvažujte důkladně!

Občas můžete slyšet "zaručenou" lidovou dobrou radu na menší partnerské neshody a manželské citové ochladnutí, která zní: Druhé dítě by to vyřešilo.

A někdy bývá dokonce formulována ještě více účelově, snad až funkcionalisticky stroze: Chtělo by to ještě jedno. Jednoslabičné odosobněné zájmeno "to" nahrazuje citově zabarvené dvouslabičné slůvko dítě. A to není dobře připravená cesta do života pro někoho, kdo ve své výbavě bude city bezpochyby mít. Nevím, nakolik mohou být plánované a chtěné druhorozené děti ve výhodě či nevýhodě oproti prvorozeným, když je jejich příchod na svět podmíněn zcela konkrétním úkolem, zvláště tak zapeklitým, jakým je urovnání sporů rodičů a nastartování jejich ochladnutých partnerských citů.

Pokud rodiče nejsou schopni sladit nebo naplnit své každodenní rodičovské, manželské i pracovní povinnosti, dítě jim k tomu příliš nepomůže - i proto, že spíše povinnosti a starosti znásobí. První dítě v rodině nastoluje novou životní situaci plnou radostných, ale i méně příjemných neočekávaností. Jde v zásadě o životní období šťastné, ale mnohdy i plné stresu vyplývajícího z potřeby měnit zaběhané pořádky a nacházet v sobě dostatek ochoty ke spolupráci, tolerance a k přimhouření oka, pokud vše není tak, jak dříve bývalo. Čím si tedy druhé dítě zasloužilo přijít do rozháraného světa, který od něj očekává nemožné? Vždyť právě nově příchozí je tím, kdo bude harmonii a péči nejen vyžadovat, ale také sám potřebovat. Ani se ho nikdo neptá, zda souhlasí s tím, že se vzdá svých nároků a bude tím, který bude uspokojovat nároky a potřeby druhých.

Chápu, že nelze takové otázky či nabídky adresovat ještě nenarozeným, ale nedá mi to, abych tuto poznámku nevznesla. Každé dítě má v den svého narození získat trojici nejpotřebnějších darů do života: lásku, péči a respekt. A většina lidí, pokud od někoho něco žádá, mu dá i prostor, aby se k jeho prosbě vyjádřil. Je to přece vyjádření respektu k druhému. Je to od nás neomalenost a drzost, když se vědomě rozhodneme přesunout zodpovědnost za svou neschopnost vyřešit své vlastní problémy na někoho dalšího. Potažmo na toho, kdo má při příchodu na svět plné ruce práce, aby se naučil jíst, chodit, mluvit, číst, psát, počítat a ještě spoustu věcí, které ti dva velcí už dávno znají a umějí, a přesto nejsou schopni učinit sami sebe spokojenými a šťastnými.