Stačí jediná věta, která když se opakuje dostatečně často, může zkazit celý život. Nebo přinejmenším zničit sebevědomí, které se pak velmi obtížně zase získává. Řeč je o hláškách, které rodiče často ke svým dětem trousí jen tak mimochodem, jenomže dítě si je zapamatuje a často jim věří až do dospělosti. Nebo napořád.
___
___
Že to, jak se k vám chovají rodiče, má obrovský, ne-li zásadní vliv na vaše sebevědomí, vám potvrdí asi každý psycholog. Za jeden z vůbec nejdůležitějších faktorů utváření sebevědomí dítěte považuji komunikační zvyklosti v rodině.
Nevinné jen zdánlivě
Slova jsou mocná. Bohužel je zvykem používat mnoho nevhodných výrazů a děti i další členy rodiny běžně nazývat 'idioty, blbci, voly, zbabělci, nemehly '. Zdánlivě nevinný zvyk má dlouhodobé následky. Podobné titulování zahrnuje celou osobu adresáta a přinejmenším podvědomě jej degraduje a zraňuje. Je důležité myslet na to, že děti během svého vývoje přijímají za vlastní to, co opakovaně slyší od svých rodičů. Vnitřní hlas jejich sebevědomí je na tom postupně založen. Právě rodiče nejvíc rozhodují o tom, zda půjde o hlas převážně kladný, povzbudivý a konstruktivní, nebo naopak.
V redakci webu zbynekmlcoch.cz jsme se proto rozhodli zavzpomínat (což netrvalo moc dlouho) a svěřit se s větami, kterými rodiče ruinovali naše sebevědomí. Nejhorší přitom byly narážky na vzhled, srovnávání se sourozenci, nebo snižování našich schopností. Možná že v následujících řádcích uslyšíte i vaše rodiče.
"Nejíš nějak často?"
"Co to máš zase na sobě?"
"Podívej se na sebe, jak vypadáš."
"Vypadáš jako strašidlo."
"Kdybys dělala věci pořádně, byla bys lepší."
"Máš prdel jak štýrský valach, podívej se na Simonu! (starší a štíhlejší sestra)"
"Když nebudeš hubená, zůstaneš sama a nikdo tě nebude chtít."
"Běž se prosím tě učesat (ve chvíli, kdy jsme připraveni vyrazit)."
"V tvých letech už jsem dávno věděla, co chci dělat, čím se živit a čeho dosáhnout."
"Kam stoupneš, tam sto let tráva neroste."
"Začni trochu přemýšlet!"
"To nezvládneš, na to prostě nemáš."
"To mě nezajímá, že máš jedničku z češtiny, radši mi řekni, co matika."
"Vysvětli mi, čím ty přemýšlíš."
"Nenos krátké sukně, máš kozí nohy."
"Tyhle kozačky si se svýma krátkýma nohama rozhodně dovolit nemůžeš."
"Nemůžu na tebe být pyšná, ještě jsi nic pořádného nepředvedla."
"Ty seš tak blbá, že snad ani nemůžeš být moje dcera."
"Na to jsi moc malá / velká / hloupá / tlustá."
"Mě nezajímá, co chceš ty. Uděláš to, co chci já."