V poslední době je institut střídavé péče hojně diskutován kvůli novele zákona o rodině. Někteří ji prosazují, když poukazují na to, že kluk či holčička neztrácejí kontakt ani s jedním z rodičů a oni mohou rovným dílem ovlivňovat jeho výchovu. Zastánci opačného názoru se obávají citového vykořenění dítěte, jež se musí stěhovat mezi dvěma domácnostmi. Obě strany přinášejí řadu zajímavých argumentů. ___
Zapomeňte na nesváry - dohoda mezi rodiči je nutná
Má-li rozdělená forma péče o společného potomka klapat, musejí rodiče zapomenout na nesváry, jež je pravděpodobně přivedly až k rozvodovému soudu. Vztek, zášť a uražené city do střídavé péče nepatří, jinak nernůže být úspěšná. Od této chvíle jste rodiče, kterým jde v prvé řadě o blaho jejich potomků.
Odpůrci často oponují, že pokud se dvojice nebyla schopná dohodnout ani v době trvání manželství, jen těžko se jí podaří úspěšně komunikovat po rozvodu. Najít společnou řeč skutečně bývá těžkou zkouškou zralosti a tolerance bývalých partneru, nicméně mnohdy právě fyzické odloučeni a nové životní uspořádáni způsobí, že se spolu dokážou bez emocí racionálně domluvit.
Dítě není věc
Uvědomte si, že dítě není hračka, kterou vám přiklepne soudní rozsudek. Jeho zájem (ten ostatně zdůrazňuje i zákon) by měl pro vás být rozhodující.
Pendlováni mezi dvěma domácnostmi bývá terčem kritiků střídavé péče. Dítě podle nich přichází o jistotu a bezpečí jednoho domova. Propagátoři "cyklického rodičovství" namítají, že domov přece není vázán na čtyři stěny či postel, ale na lidi, atmosféru a lásku, kterou dítě máma nebo táta zahrnují.
Přesto by mělo být podmínkou, že na dítě u obou rodičů čeká kompletně zařízený pokoj i výbava. Jediné, co se s ním může stěhovat, je školní brašna. Stejně jako střídavá péče není vhodná pro všechny rozdělené rodiny, ani stěhování a několikadenní pobyt bez mámy či táty nesnášejí všechny děti lehce. Lépe ho vnímají spíš mladší děti, zvlášť pokud byly zvyklé pobývat rovným dílem s oběma rodiči. Ovšem jestliže před rozvodem trávily čas spíš s jedním z rodičů, pak přesazování z domácnosti do domácnosti pro ně může představovat velký šok a citové
strádání. Dospívající zase víc lpějí na věcech, kamarádech, prostředí a jen neradi týden co týden mění postel.
Se staršími dětmi se poraďte
Se staršími dětmi je dobré celou situaci prodiskutovat. Vysvětlit jim do detailů, jak si rodiče představují střídavou péči a co takové uspořádání bude znamenat pro ně i pro rodiče. Nezapomeňte ratolesti zdůrazňovat, že rozchodem rodičů se nic nemění na vaší lásce k ní. V neposlední řadě vyslyšte přání svého potomka. Hlavně u větších školáků či dítek na prahu dospělosti byste si jeho názor měli nejen poslechnout, ale i maximálně respektovat.
Výchova a střídavá péče - názory rodičů by měly být sjednocené!
Partneři, kteří se rozhodnou pro střídavou péči, by se neměli rozcházet v zásadních výchovných otázkách. Například nemůže jeden z rodičů ratolest pochválit za to, že si vyříkávala konflikt s kamarádem ručně, zatímco druhý ho nabádá k mírumilovnosti a kompromisům. Navíc děti by snadno mohly vycítit, že maminka s tatínkem nejsou vždy zajedno, a začnou této slabiny zneužívat.
"Když jsem u táty, tak se můžu na tohle dívat..." - "A proč mi to máma dovolí, a ty ne..." - podobné věty mohou rodiče zahnat do úzkých.
A proto je důležité, aby spolu byli máma s tátou ve spojení (telefonem či minimálně mailem) a případné nejasnosti si dokázali včas vše v klidu vyříkat.
Školní docházka
Docházka do jedné školy (na níž se shodnou oba partneři) by měla být bezpodmínečně splněna. Bydliště rodičů by proto mělo být v jejím dosahu (platí především u mladších školáků). Ale ani u dospívajících není možné, aby jeden týden dojížděli do školy dvacet kilometru, jindy v ní byli za pět minut.
Volný čas dítěte, dětí
Maximální shoda by měla panovat i ve způsobu trávení potomkova volného času. Jen těžko může u táty chodit na fotbal a u maminky do kreslení. Zájmy by měly být shodné u obou rodičů - už kvůli tomu, že na jejich financování by se měli podílet rovným dílem, a proto musejí s jejich výběrem souhlasit. Se školou a koníčky přímo souvisejí rovněž kamarádi, o něž by dítě nemělo přijít.
Žádný závod který rodič je lepší a kdo dá víc dárků
Kdo by chtěl filtrovat svoje problémy přes děti, pak může rovnou na střídavou péči zapomenout. Ani snaha vlichotit se klukovi či holčičce do přízně není na místě. Navíc pokud jeden z partnerů podobný luxus nernůže dítěti dopřát, rovná se podobné počínání ráně pod pás. Nejde přece o to uplatit dítě drahými dárky či značkovým oblečením. Rodičovská péče není soutěž o to, kdo věnuje víc materiálních výdobytků. Metou všech maminek a tatínků by mělo být maximum lásky, podpory a porozumění, které věnují svému dítěti a to ne v materiální sféře, ale právě citové.
Názor psychologa
Střídavá péče je pojem, který se poslední dobou skloňuje ve všech pádech a někdy bez ohledu na potřeby dítěte.
Kde se forma střídavé péče ukazuje jako prospěšná? Když se rodiče dokážou spolu i bez soudu dohodnout a zapomenout na vzájemné nevraživosti. Tam také dítě cítí jistotu, že máma i táta stojí hlavně o ně samé.
Bohužel řada rodičů si bez předchozí dohody s bývalým partnerem vynucuje střídavou péči soudně. To nese velkou emoční zátěž jak pro rodiče, který o dítě trvale pečuje, tak pro dítě samotné. Zůstává v pozadí konfliktů dospělých a přitom dopad na jeho duševní zdraví je zřejmý - děti sou bud' stažené do sebe a trpí neurotickou poruchou, či u nich hrozí vývoj poruch chování. V tomto případě bych doporučila zopakovat si příběh šalamounova soudu s matkami. Ta, jež dítě milovala, řekla: "Ať je to dítě té druhé, než aby se půlila." Milovat dítě znamená někdy i ustoupit ze svých potřeb.
PhDr. Václava Masáková, dětská psycholožka, Praha