V návaznosti na jednání s předsedou vlády (3. března) se dne 29. 4. 2015 konalo jednání prezidentů profesních samospráv s předsedou Legislativní rady vlády, ministrem Jiřím Dienstbierem. Na základě jeho výzvy předložila Česká lékařská komora jako podklad pro jednání analýzu svých současných kompetencí s návrhy na jejich rozšíření.
___
___
Stávající kompetence ČLK
Přestože zákon č. 220/1991 Sb. je v účinnosti již od 1. června 1991 a nebyl předmětem rozsáhlejších novel, lze konstatovat, že v zásadě tento zákon vyhovuje i v současné době a v nynějších podmínkách. V praxi se ukazuje, že zásadním nedostatkem je skutečnost, že návrh na zahájení disciplinárního řízení může na člena komory podat pouze revizní komise okresního sdružení komory, nikoli revizní komise komory jako takové, což často činí disciplinární řízení málo pružným, zvláště když disciplinární orgány komory pracují na okresním principu, kde se lékaři většinou mezi sebou znají a je problémem proti kolegovi zahajovat disciplinární řízení. Veřejnost a média přitom v případě závažného problému právem očekávají rychlou reakci právě od profesní komory, která však nemůže revizní komisi okresního sdružení nijak úkolovat k rychlejšímu
postupu.
Také okresní struktura disciplinárních orgánů komory se jeví jako málo efektivní a bylo by vhodnější přejít na krajskou strukturu tak, že pro účel disciplinárního řízení by návrh na zahájení disciplinárního řízení mohla podávat krajská revizní komise komory a o disciplinárních opatřeních by případně rozhodovala krajská čestná rada komory (které by bylo nutno na základě novely zákona ustavit). Pokud podle dosavadní dikce zákona je člen komory zavázán dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory, bylo by žádoucí rozšířit tyto povinnosti tak, že člen komory je povinen řídit se všemi řády komory, které komora v souladu se zákonem vydá, a současně se řídit i závaznými stanovisky komory vydanými dle § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 220/1991 Sb.
Kromě disciplinárních orgánů komory, které by měly podle našeho názoru fungovat spíše na krajském principu, se však okresní princip, kdy základním článkem komory jsou okresní sdružení, jejich představenstva, předsedové a revizní komise kontrolující hospodaření okresního sdružení, jeví jako opodstatněný, bez ohledu na skutečnost, že územní uspořádání státu je v současné době na krajském principu (okresní princip zůstal například zachován pro soudní soustavu). Lze doporučit zachovat tento princip, neboť lékaři jednoho okresu se spolu lépe znají a raději se scházejí v užším kruhu než lékaři celého kraje, kdy by společná schůze či setkání mohla být problematické. Také místní znalost při posuzování různých žádostí v okresním měřítku hraje významnou úlohu.
V rámci disciplinárního řízení se jeví jako méně vhodné, že proti rozhodnutí čestné rady komory o uložení disciplinárního opatření lze podat opravný prostředek pouze přímo k soudu a do té doby je rozhodnutí (často několik let) nepravomocné a nevykonatelné, ač by bylo žádoucí, aby bylo co nejrychleji vykonáváno, zvláště v závažných případech (ordinování pod vlivem návykových látek, úmyslné ublížení pacientovi apod.). Stejně jako je tomu v České advokátní komoře, i v rámci České lékařské komory by bylo vhodné rozdělit disciplinární kompetenci nejvyššího disciplinárního orgánu – čestné rady komory na kárný senát 1. stupně a odvolací senát tak, aby řízení o odvolání proti uložení přísnějších disciplinárních prostředků mohlo proběhnout v rámci vnitřních orgánů komory a rozhodnutí bylo pravomocné a vykonatelné, byť pochopitelně přezkoumatelné soudem, aniž by však žaloba podaná u soudu měla odkladný účinek. Tento postup dosavadní zákon č. 220/1991 Sb. neumožňuje.
Celkově však lze konstatovat, že dosavadní kompetence komory uvedené v zákoně č. 220/1991 Sb. tak, jak jsou tam formulovány, kromě shora uvedených výhrad, jsou vyhovující a v praxi umožňují, aby Česká lékařská komora plnila své poslání, které mají profesní komory v demokratickém právním státě.
Vhodné rozšíření kompetencí ČLK
Některé možné změny jsou již naznačeny shora. V rámci disciplinárního řízení by bylo žádoucí, aby komora vedle funkce represivní mohla v disciplinárním řízení uplatnit také funkci výchovnou a preventivní a ukládat v disciplinárním řízení nejen pokuty, ale i povinnost po určitou dobu pracovat pod odborným dohledem jiného lékaře, po určitou dobu nevykonávat samostatně lékařské povolání nebo funkci vedoucího lékaře a primáře, stanovit povinnost doškolení, případně přezkoušení k tomu, aby se lékař mohl vrátit k samostatnému výkonu povolání v případě, že se dopustil závažného odborného pochybení, případně umožnit disciplinární opatření spočívající v povinnosti účastnit se psychologického výcviku při porušení etických norem, při jednání s pacienty nebo jejich příbuznými, případně pozůstalými. Zákon by měl jasně stanovit kompetenci komory realizovat celoživotní vzdělávání lékařů a povinnost vedoucích lékařů – primářů, jejich zástupců a odborných zástupců poskytovatelů zdravotních služeb celoživotní vzdělávání organizované komorou absolvovat. Pokud komora koná disciplinární řízení s lékaři, při kterém zjistí, že poskytovatel zdravotních služeb má závažné nedostatky v řízení, organizaci nebo kontrole, měla by mít profesní komora rovněž právo v rámci disciplinárního řízení se svými členy uložit též přiměřená nápravná opatření poskytovateli zdravotních služeb, který poskytuje lékařské, stomatologické nebo lékárnické zdravotní služby a v jehož činnosti byly zjištěny nedostatky příslušnou profesní komorou v rámci disciplinárního řízení.
Profesní komora v minulosti naprosto bezdůvodně a nesystémově ztratila oprávnění posuzovat a schvalovat personální zabezpečení poskytovatele zdravotních služeb poskytujícího lékařské, sto atologické nebo lékárnickézdravotní služby. Bylo by žádoucí, aby tato kompetence komory byla znovu zahrnuta do zákona.
Navrhujeme, aby profesní komora zřízená zákonem č. 220/1991 Sb. měla právo jako přizvaná osoba se účastnit kontrol poskytovatelů zdravotních služeb, ve kterých je poskytována lékařská, stomatologická nebo lékárenská péče.
Navrhujeme, aby profesní komory zřízené zákonem č. 220/1991 Sb. byly ze zákona oprávněny posuzovat a akreditovat kvalitu a bezpečí poskytování zdravotních služeb. V současné době tuto činnost provádějí většinou soukromé firmy za pro ně velmi příznivých finančních
podmínek, a to na úkor finančních prostředků nemocnic a dalších zdravotnických zařízení. Akreditační procesy přitom podle poznatků našich členů provádějí často nekompetentní pracovníci (mladé bakalářky práva bez zkušeností se zdravotnickým zařízením, kontrolující spíše písemné dokumenty než skutečnou organizaci, řízení, bezpečnost a kvalitu zdravotních služeb na konkrétním pracovišti). Profesní komora zřízená zákonem by byla mnohem lépe schopna zabezpečit provádění kvalitního akreditačního řízení, patrně též za mnohem příznivějších finančních podmínek pro poskytovatele zdravotních služeb, než to nyní činí soukromé firmy, které z toho mají velmi výhodný byznys.
Profesní komora zřízená zákonem by v rámci řešení stížností či podnětů měla mít právo předběžně pozastavit výkon povolání členovi komory, je-li odůvodněna obava, že by další činností tohoto člena komory v daném povolání mohly být ohroženy životy a zdraví lidí. Toto opatření by se zejména týkalo lékařů, stomatologů a farmaceutů, kteří projevili opakovaně nebo závažným způsobem sklony k nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek při výkonu povolání.
Zákon č. 220/1991 Sb. sice obsahuje pravomoc komory vydávat osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce poskytovatele zdravotních služeb a k výkonu funkce vedoucíholékaře a primáře ve zdravotnickém zařízení. Není však blíže definováno, koho lze považovat za vedoucího lékaře a primáře, případně jeho zástupce, ani není stanovena sankce, pokud poskytovatel zdravotní služby pověří touto funkcí někoho, kdo osvědčení komory k výkonu této funkce nemá. Přitom existuje pravomocné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které konstatuje oprávnění České lékařské komory, nad rámec pravidel stanovených zákonem č. 95/2004 Sb. , stanovit další přísnější podmínky, než stanoví tento zákon, právě pro výkon funkce vedoucích lékařů a primářů a jejich zástupců (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008 sp. zn. 3 Ads 8/2008). V tomto směru by bylo třeba doplnit nejen ustanovení zákona č. 220/1991 Sb. , ale i zákona č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách.
Česká lékařská komora by dále měla mít oprávnění analogické kompetenci České advokátní komory, v případě provádění prohlídek nebytových prostor v ordinacích lékařů v rámci úkonů trestního řízení, v případě, že má být zajištěna zdravotnická dokumentace nebo jakékoli jiné dokumenty o pacientech a jejich léčbě pro účely trestního řízení, měla by být povinná účast zástupců profesní komory zřízené zákonem, jejímž úkolem bude, stejně jako je tomu v případě České advokátní komory, chránit osobní údaje osob, kterým byla poskytována zdravotní péče lékařem, stomatologem nebo farmaceutem, a chránit lékařské tajemství.
Vzhledem k opakujícím se závažným problémům v činnosti soudních znalců v oboru zdravotnictví, posuzujících činnost jiných lékařů, by bylo nanejvýš žádoucí, aby profesní komora zřízená zákonem č. 220/1991 Sb. měla právo garantovat odbornost a způsobilost soudních znalců v oboru zdravotnictví v lékařských, stomatologických a farmaceutických znaleckých odvětvích a byla oprávněna tuto garanci odejmout, pokud znalec opakovaně závažně porušuje své povinnosti nebo opakovaně vypracoval odborně chybné znalecké posudky.
Zdroj: Česká lékařská komora,
JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK,
MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK