Stejně jako mezi našinci, tak i mezi cizinci jsou lepší a horší lékaři. Samozřejmě je výhodou, pokud cizinec vystudoval lékařskou fakultu v České republice. V takovém případě totiž získával stejné vědomosti jako naši mladí kolegové a samozřejmě také mluví plynně česky.
__
__
Cizinci ze států EU k nám s výjimkou Slováků nikdy moc nechodili. Ubohá úroveň našich mezd nikoho neláká. A poté, co i Slovensko přijalo euro, nejsou naše platy atraktivní už ani pro ně. Drtivou většinu cizinců, kteří mají o práci v našich nemocnicích, léčebnách a lázních zájem, tak tvoří lékaři ze zemí bývalého Sovětského svazu, kde je zdravotnictví na mnohem nižší úrovni, než na jakou jsou naši pacienti zvyklí. Bohužel tomu často odpovídají i odborné znalosti těchto kolegů, kteří nejsou schopni složit zkoušky na úrovni státních zkoušek předepsaných pro naše mediky před promocí. Oni samozřejmě nemohou za to, kde se narodili a kde mohli studovat. Na druhou stranu však my musíme držet úroveň české medicíny a chránit naše pacienty.
Lékařská komora cizince nijak nediskriminuje, a proto si ani nevedeme nějakou speciální statistiku, jaké národnosti je ten který kolega, na něhož byla podána stížnost prošetřovaná disciplinárními orgány komory. Cizinců přijímáme stále více. V roce 2017 ČL přijala do komory 131 lékařů, kteří vystudovali medicínu na Ukrajině. Počet Ukrajinců se tak vyrovnal množství Slováků, kterých k nám ze slovenských fakult přišlo 133. S těmito cizinci nemáme problém, i když všichni cítíme, že by bylo lepší podpořit naše mladé lékaře a nevyhánět je nesmyslnými požadavky před složením atestace do ciziny než dovážet cizince.
Problémem jsou však cizinci, kteří pracují jako lékaři v našich nemocnicích nelegálně. A je úplně jedno, z jaké země mimo EU přišli. Symbolem se stali Ukrajinci, kterých v rámci tzv. Projektu Ukrajina dovolilo Ministerstvo zdravotnictví dovézt zhruba 150. Tito lidé pracují v nemocnicích, aniž by někdo prověřil pravost jejich diplomů, aniž by někdo zkontroloval jejich znalosti češtiny a ověřil odborné znalosti zákonem předepsanou aprobační zkouškou. Navzdory opakovaných dotazům nám ministerstvo odmítá sdělit, kde se tyto osoby vyskytují. To je neskutečný hazard se zdravím našich pacientů. A je smutné, že stát nerespektuje zákony, které sám vydává. Jediné, co ČLK může v této situaci pro pacienty udělat, je to, že na stránkách www.lkcr.cz v rubrice „Seznam lékařů“ si mohou ověřit, zda ten, kdo je ošetřuje, je skutečně lékař. Pokud v tomto registru danou osobu nenajdou, pak může jít o člověka, který pracuje ilegálně bez řádného prověření. Byl bych rád, kdyby nás pacienti na tyto osoby upozorňovali, abychom si je mohli prověřit my a případně abychom před jejich činností varovali ostatní.
Lékařská komora požaduje dodržování platných zákonů. U všech cizinců ze zemí mimo EU musí být ověřena pravost jejich vysokoškolského diplomu, prověřena schopnost domluvit se česky s pacienty i se svými kolegy a ověřeny odborné znalosti na úrovni našich mediků složením aprobační zkoušky.
Dokud tyto podmínky nejsou splněny, pak takový člověk nemůže pracovat jako lékař, neboť podle zákona je v postavení studenta lékařské fakulty, který v nemocnici vykonává odbornou praxi. Pokud aktuálně (léto 2018) ředitelé nemocnic a hejtmani vyhrožují tím, že bez práce těchto osob by bylo nutno některá oddělení či celé nemocnice uzavřít, pak tím jen sami usvědčují tyto nemocnice z porušování platných zákonů. Kam jsme se to dostali? Toto je ostudný důsledek toho, že politici brání České lékařské komoře v tom, abychom provedli nezávislé kontroly personálního vybavení nemocnic.
Jak jsme referovali v minulém čísle (pozn. 06/2018) časopisu Tempus medicorum, premiér Babiš po jednání s prezidenty zdravotnických komor nejprve slíbil okamžité ukončení tzv. Projektu Ukrajina pro lékaře a lékárníky, aby následně po jednání s hejtmany názor změnil a svůj slib odvolal. Na první pohled to jistě může vypadat jako náš neúspěch. Skutečnost je však přesto poněkud jiná. Podařilo se nám upozornit na závažný problém, který ohrožuje bezpečnost pacientů. Náš varovný hlas již veřejnost slyšela a občané nejsou tak hloupí, jak by si možná politici přáli. Lidé mají oprávněný strach o své zdraví. Nevěří papalášům, kteří si sami pro sebe protekční péči vždy nějak zařídí a na obyčejné lidi kašlou.
Problémem cizinců, kteří se pohybují „v přestrojení za lékaře“ v nemocnicích bez znalosti češtiny a bez prověření odborných znalostí, se začali zabývat na své schůzi také členové zdravotního výboru Poslanecké sněmovny. Za pozornost stojí zejména informace ředitele IPVZ, tedy instituce, která aprobační zkoušky zajišťuje. Rozbor tvrdých dat prokazuje, že se pan ministr Vojtěch se svými dojmy mýlí a že lékařská komora má naopak pravdu.
Lékaři cizinci musí umět česky - ověřuje to zkouška z Češtiny, odborné znalosti ověřuje aprobační zkouška
Dvacátá schůze Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která se konala 20. června 2018, měla na programu několik důležitých bodů. Vedle návrhu státního závěrečného účtu MZ vzbudila diskusi zejména současná znepokojivá situace okolo Národní strategie Zdraví 2020 a problematika aprobačních zkoušek lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.
Pozornost poslanci věnovali i problematice aprobačních řízení, tedy zejména aprobační zkoušce lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Jak uvedl ředitel IPVZ MUDr. Antonín Malina, Ph.D., MBA, lékařů i nelékařských odborníků se nedostává a přibývá zahraničních pracovníků. S tím se stále častěji objevují problémy jak s jazykovou bariérou, tak s tím, že vzdělávání v těchto případech není kontrolováno. Současnou snahou je tuto nepříznivou situaci dostat pod kontrolu.
„Problematika nás zajímá především proto, že se v posledních letech úspěšnost uchazečů o aprobační zkoušky snižuje. V roce 2009 jich bylo 60 procent úspěšných, v posledních
letech se ale úspěšnost pohybuje mezi 10–15 procenty. Přitom se způsob zkoušení a nároky komisí nijak nezměnily. Aprobační zkouška neslouží jen k ověření znalostí uchazeče, alei k tomu, abychom zjistili, zda dotyčný skutečně dokončil pregraduální lékařské studium.
Do dvou let po absolvování písemné části musí být složena i ústní aprobační zkouška. Do vydání novely zákona 95, kdy byly oba testy i v ruském jazyce, se úspěšnost pohybovala kolem 60 procent, ale po novele, kdy byla zavedena povinnost absolvovat celou aprobační zkoušku v českém jazyce, úspěšnost klesla na 20 procent, u stomatologů
ještě níže,“ popsal situaci MUDr. Malina.
Ústní zkoušky, které jsou vyvrcholením celého procesu, slouží pak podle něho nejen k ověření znalostí, ale i k ověření schopností uchazeče komunikovat v českém jazyce.
Analýza propadu úspěšnosti ukázala, že dříve se zřejmě k těmto zkouškám dostavovali zdatnější uchazeči, zatímco dnes (26.11.2018) k nim přistupují uchazeči s výrazně nižšími znalostmi i schopnostmi. Statistiky negativně ovlivňuje i fakt, že tuto zkoušku lze skládat donekonečna, takže pokles způsobují i ty skupiny uchazečů, kteří zřejmě nikdy nebudou schopni
zkoušku složit. Jak se ukazuje, úspěšné absolvování aprobační zkoušky se zvyšuje absolvováním preaprobačních kurzů. Nejúspěšnější jsou uchazeči, kteří ji skládají co
nejdříve po promoci, a právě ti, kteří absolvovali dosud nepovinné předaprobační kurzy, o jejichž povinném zavedení se nyní uvažuje.
Velmi důležitá je z hlediska úspěšnosti znalost českého jazyka. Jak se poslanci shodli, cílem diskuse by nemělo být ztížení nebo omezení přístupu zahraničních lékařů do českého zdravotnictví, ale pomoci jim při přípravě na aprobační zkoušky, aby na ně přicházeli lépe připraveni a zvýšila se jejich úspěšnost. „Aprobační zkouška je státnice, nikoli atestace.
V současné době se totiž stává, že k nám přicházejí absolventi lékařských škol, kteří ani v zemi svého rodiště nejsou schopni používat titul doktor a jejichž znalosti jsou na bakalářské úrovni. Měla by tedy být stanovena i lhůta, do níž je třeba zkoušku složit,“ uvedl MUDr. Malina.
Také zde bychom se přitom mohli inspirovat a učit se od okolních států, které s touto problematikou mají dlouholeté zkušenosti. I když určitě nelze zahraniční uchazeče „házet do jednoho pytle“, je zřejmé, že tuto práci nemůže vykonávat někdo, kdo není schopen komunikovat a rozumět v češtině. Možnost nekonečného opakování zkoušek situaci určitě
nepřispívá. „V zemích bývalého Sovětského svazu jsou školy, kde lze vystudovat medicínu v jedné místnosti za čtyři roky. Takové absolventy tady samozřejmě nechceme. Musíme proto udělat černou listinu škol, které vůbec nepřipustíme,“ řekl MUDr. Malina.
Například jen ve stomatologii pracuje v ČR aprobovaných 800 ukrajinských lékařů, což je dvojnásobný počet, než je celkem v zemích EU. V sousedním Rakousku pracuje jen 37 zahraničních stomatologů, z toho je 28 občanů Německa. To, že s kvalitou zahraničních lékařů jsou problémy, dokládají i fakta. V tuto chvíli je každý šestý zubní lékař cizinec
a počet stížností na cizince je na hlavu čtyřikrát vyšší než na Čechy. ČSK ve snaze tuto situaci řešit sice uspořádala kurzy, avšak ze strany ukrajinských lékařů o ně není zájem
(přihlásil se jediný zájemce).
Zdroj: Milan Kubek - prezident ČLK a Medical Tribune