„Ale lékaři cizinci bez aprobační zkoušky přece pracují pod odborným dohledem atestovaných lékařů.“ Tvrzení, že lékaři cizinci bez aprobační zkoušky pracují u nás pod odborným dohledem atestovaných lékařů, je hlavním argumentem řady politiků včetně představitelky Asociace krajů v diskusích o problematice působení lékařů cizinců bez aprobační zkoušky v českých nemocnicích. K tomu je třeba si jednoznačně ujasnit, že je-li tomu tak, jak někdy mnozí politikové tvrdí a hájí působení lékařů bez aprobační zkoušky z nečlenských států Evropské unie v českých nemocnicích („přece pracují pod odborným dohledem“), jde o protiprávní nezákonný stav.
Je třeba ujasnit, že lékař z nečlenského státu Evropské unie, který nemá aprobační zkoušku, NESMÍ pracovat pod odborným dohledem atestovaného lékaře, a pokud se to děje, jde o stav protizákonný, který v případě poškození nebo úmrtí pacienta může mít velmi závažné právní důsledky.
Je pravdou, že většinou se nemocnice nemusí obávat sankce ze strany příslušného správního orgánu, kterým je příslušný krajský úřad, zejména za situace, kdy kraj je současně zřizovatelem nemocnice. Krajský úřad má sice dohlížet na personální zabezpečení zdravotních služeb v nemocnicích ve svém kraji a může pokutovat nemocnice, které nedodržují zákon a další právní předpisy. Jiná situace však nastane, pokud dojde k úmrtí pacienta nebo poškození jeho zdraví a zjistí se, že zahraniční lékař bez aprobační zkoušky ošetřoval pacienta, aniž se tak dělo pod přímým odborným vedením lékaře určeného garantem oboru akreditovaného poskytovatele zdravotní služby, který má nejméně tři roky po získání specializované způsobilosti.
V takovém případě, kdy se lékař bez aprobační zkoušky při péči o pacienta dopustí nějaké odborné chyby a zjistí se, že nepracoval pod přímým odborným vedením (nikoli pod odborným dohledem, ale ani pod odborným dozorem!), bude patrně velmi aktuální trestní odpovědnost toho, kdo rozhodl, že zahraniční lékař bez aprobační zkoušky bude sám bez přímého odborného vedení atestovaného lékaře pečovat o pacienta. Přitom jak pozůstalí, tak případně sám poškozený pacient snadno ze zdravotnické dokumentace zjistí, kdo o pacienta pečoval, a dá se to jistě lehce zjistit i z rozpisu služeb. Je třeba si uvědomit, že zahraniční lékař z nečlenského státu EU bez aprobační zkoušky má obdobné postavení jako student lékařské fakulty na praxi, je tedy stážistou, který má získávat odborné a praktické zkušenosti a rozhodně nesmí sám, bez přímého odborného vedení k tomu výslovně pověřeného atestovaného lékaře s nejméně třemi lety po složení atestace řídit péči o pacienta. Pokud pracoval pouze pod odborným dohledem nebo odborným dozorem atestovaného lékaře, byl hrubě porušen zákon!
K tomu je třeba připomenout, že podle ustanovení § 4 odstavců 2, 3, 4 a 6 zákona č. 95/2004 Sb. v platném znění odborný dohled postačí vykonávat pouze nad lékařem, který je držitelem certifikátu o absolvování základního kmene specializační přípravy. Samozřejmě žádný zahraniční lékař, který nemá ani aprobační zkoušku, nemůže být absolventem základního kmene specializační přípravy, a tudíž nepřipadá v úvahu, že by postačoval odborný dohled, který by nad ním vykonával lékař se specializovanou způsobilostí.
Nestačí ovšem ani odborný dozor, spočívající v osobní účasti dozorujícího atestovaného lékaře ve zdravotnickém zařízení a jeho dosažitelnosti pro radu a pomoc do patnácti minut, který se vykonává nad lékařem, který má odbornou způsobilost, ale nemá dosud absolvován základní kmen.
Zahraniční lékař bez aprobační zkoušky však nemá ani odbornou způsobilost. Právě proto zákon upravuje jeho postavení a jeho působení ve zdravotnickém zařízení odlišně od lékařů, kteří mají odbornou způsobilost (jsou absolventy lékařské fakulty nebo mají uznáno vzdělání na základě toho, že jsou příslušníky členských států Evropské unie).
Zahraniční lékař, který má na základě § 36 zákona č. 95/2004 Sb. povolení získávat odborné a praktické zkušenosti v české nemocnici, nemá postavení absolventa lékařské fakulty – tedy nemá odbornou způsobilost, a pokud by nad ním byl vykonáván pouze odborný dohled nebo i odborný dozor, šlo by o protizákonný stav. Tento lékař musí pracovat pod přímým odborným vedením lékaře, kterého určil tzv. garant oboru a který má nejméně tři roky po získání specializované způsobilosti – tedy po atestaci. Podle § 36 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb. v platném znění Ministerstvo zdravotnictví ČR může bez uznání způsobilosti a bez aprobační zkoušky po prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti vydat rozhodnutí o povolení k výkonu odborné praxe lékaře za účelem nabývání odborných nebo praktických zkušeností na dobu určitou pod přímým odborným vedením lékaře se specializovanou způsobilostí.
Podle § 36 odst. 5 téhož zákona lékař vykonávající přímé odborné vedení musí být fyzicky přítomen ve zdravotnickém zařízení, kde je odborná praxe vykonávána. Lékař vykonávající přímé odborné vedení může toto přímé odborné vedení vykonávat nejvýše nad jedním zdravotnickým pracovníkem, kterému bylo vydáno rozhodnutí o povolení k výkonu zdravotnického povolání, a nemůže být současně školitelem. Lékaře oprávněného k výkonu přímého odborného vedení v akreditovaném zařízení určí garant oboru. Lékař
vykonávající přímé odborné vedení musí splňovat podmínku minimálně tříleté odborné praxe po získání specializované způsobilosti. Z toho je zcela jasné, že přímé odborné vedení není ani odborným dohledem, ani dborným dozorem, a pokud tedy kdokoli v médiích či jinde tvrdí, že nad lékaři ze zahraničí, kteří nemají aprobační zkoušku a působí v našich nemocnicích, vykonává odborný dohled český kvalifikovaný lékař, pak potvrzuje, že jde o nezákonný stav, který může mít své závažné právní důsledky.
Pokud tedy zahraniční lékař bez aprobační zkoušky vykonává jakékoli výkony nad pacientem bez přímého odborného vedení lékaře se shora uvedenou kvalifikací, jde o nezákonný stav. O hluboce nezákonný stav jde potom zejména v případě, kdy zahraniční lékař bez aprobační zkoušky samostatně slouží například noční nebo víkendovou službu a má pouze zajištěn odborný dohled „na telefonu“ s možností dostavit se fyzicky do třiceti minut nebo i odborný dozor, kdy sice dozorující atestovaný lékař je přítomen ve zdravotnickém zařízení, ale zahraniční lékař bez aprobační zkoušky samostatně pečuje o pacienty a jen v případě potřeby má možnost poradit se a požádat o pomoc dozorujícího
lékaře. Tato činnost není přímým odborným vedením, ale pouze odborným dozorem, což je něco jiného.
Nejde o slovíčkaření. Pokud by došlo k poškození pacienta na základě nedostatku v odborné činnosti zahraničního lékaře bez aprobační zkoušky a ukázalo se, že byl vypsán do služby samostatně nebo že nad ním nebylo zajištěno přímé odborné vedení, ale pouze odborný dohled nebo odborný dozor, bude nepochybně velmi aktuální trestní odpovědnost toho, kdo takového lékaře do služby vypsal. To je třeba si dobře uvědomit, protože tohoto lékaře samostatně do služby patrně nevypíše ani hejtman kraje, ani ředitel
nemocnice, ale především vedoucí lékař příslušného oddělení a ten posléze bude mít v ruce „černého Petra“ v případě úmrtí nebo poškození pacienta chybným odborným postupem zahraničního lékaře bez aprobační zkoušky.
Chci zdůraznit, že nemám nic proti lékařům ze zahraničí a že mohou být velkým personálním přínosem pro personálně zdevastované české nemocnice. Osobně znám řadu ukrajinských lékařů, kterých si velmi vážím, a byl bych pro to, je všestranně při jejich působení v České republice podpořit. Nikoli však v rozporu se zákonem. Je odbornou medicínskou otázkou, jak náročná a v jakých podmínkách se skládá aprobační zkouška. Pokud ukrajinský nebo jiný zahraniční lékař z nečlenského státu Evropské unie složí u nás atestaci nebo složil atestaci v jiném členském státě Evropské unie, je plnohodnotným lékařem (samozřejmě musí umět domluvit se s pacientem v českém jazyce), stejně jako český atestovaný lékař. Určitým dílčím problémem u ruských i ukrajinských lékařů je skutečnost, že za sovětské éry ani v současné době není těmto lékařům přiznáván akademický titul doktor – tedy nemohou se označovat jako MUDr., leda by absolvovali českou lékařskou fakultu. To je v očích pacientů někdy zbytečně diskriminuje. Zažil jsem již správní řízení o přestupku s ukrajinským lékařem, který se označoval jako MUDr. Byl plně kvalifikovaným lékařem postaveným na roveň českým lékařům, ale neměl českou lékařskou fakultu, a tudíž užíval titul MUDr. neoprávněně. Moje rada zněla, aby se alespoň označoval jako „lékař Ivan Ivanovič…“. Do budoucna by se snad mohlo uvažovat o přiznání doktorského titulu těmto lékařům, pokud složí atestační zkoušku, aby v očích pacientů nebyli diskriminováni. Konečně i v bývalém Československu v šedesátých letech minulého století byla situace taková, že absolvent lékařské fakulty nesměl používat titul doktor – MUDr., ale měl používat titul „promovaný lékař“ podle sovětského vzoru. S ohledem na české tradice však tato praxe u nás trvala jen krátce a brzy jsme se vrátili k tradičnímu titulu doktor – MUDr. Závěrem je tedy třeba konstatovat, že pokud kterýkoli politik nebo vedoucí pracovník tvrdí, že zahraniční lékaři z nečlenských zemí EU bez aprobační zkoušky u nás pracují pod odborným dohledem atestovaného českého lékaře, právě tímto tvrzením prokazuje, že je hrubě porušován zákon, což může mít, zejména pro toho, kdo takového lékaře, byť pod odborným dohledem, vypíše do služby, velmi nepříznivé následky.
Zdroj: JUDr. Jan Mach, advokát, ředitel právní kanceláře ČLK, Tempus medicorum 10/2018