Současná vláda se rozhodla realizovat navýšení platů zaměstnanců veřejného sektoru o 3,5 % až 5 % podle profesí, většině o 3,5 %, zaměstnancům resortu obrany a vnitra spolu se zdravotníky o 5 %. Zatímco většina zaměstnanců dostala přidáno již od listopadu 2014, pak zdravotníci až od ledna letošního roku, a ještě zdaleka ne všichni.
___
___
Za odbory jsme požadovali navýšení platů alespoň o 10 %, protože personální situace v nemocnicích je, na rozdíl od jiných profesí, poměrně kritická.
Desetiprocentní navýšení jsme chápali jako minimální signál pro mladé lékaře, aby svoji budoucnost nespojovali pouze se zahraničím. Exodus několika set lékařů ročně si nemůže žádný systém dovolit. Navýšení platů v ostatních resortech se provedlo ze státního rozpočtu a každý zaměstnanec dostal přidáno. Ve zdravotnictví situaci komplikuje fakt, že odměňování zaměstnanců nemocnic se řídí dvěma různými mechanismy – platem a mzdou. Zatímco v příspěvkových organizacích platy určuje vláda přímo svým nařízením, v nemocnicích, které jsou akciovými společnostmi, je navýšení mezd pouze věcí dohody zaměstnavatele a zaměstnanců. Protože prostředky pro navýšení platů a mezd jsou poskytnuty pouze nepřímo, prostřednictvím úhradové vyhlášky společně s finančními prostředky na péči, není nikde jistota, že jich bude dostatek a že nebudou použity jiným způsobem. Všichni si jistě pamatujete vzrušené debaty o tom, jestli úhradová vyhláška zajišťuje prostředky na navýšení mezd, či nikoli. Názory zaměstnavatelů a ministerstva se výrazně lišily. Pro nás byla situace nesmírně nepřehledná, proto jsme hledali možnost objektivizace dané situace.
Situace v nemocnicích
Zatímco nemocnice odměňující platem (příspěvkové organizace) navýšily platy bez problému, v druhém segmentu je dosti takových, které navýšení neprovedly dle dohody. Snažili jsme se najít řešení právě pro ty nemocnice, jejichž ředitelé tvrdili, že prostředky nemají. Pod tlakem odborů vznikla na Ministerstvu zdravotnictví pracovní skupina za účasti zaměstnavatelů, pojišťoven, ministerstva a odborů, která měla objektivizovat situaci jednotlivých nemocnic. Bylo připraveno jednoduché schéma pro ty ředitele, kteří tvrdili, že prostředky nemají. Podmínkou
bylo, že nemocnice poskytne podrobnější data o platbách od zdravotních pojišťoven a svých mzdových nákladech. K „velkému“ překvapení o toto zatím požádala jedna jediná nemocnice.
I když víme, že na definitivní závěry je ještě brzy, přesto máme dojem, že prostředky nebyly vyplaceny tam, kde jsou ředitelé příliš opatrní. Pravděpodobně ještě nemají podepsány dodatky k letošní úhradové vyhlášce a není vypořádáno financování roku 2014. Přesto naše nabídka o prověření financí jednotlivých nemocnic stále trvá a věříme, že nemocnice svým zaměstnancům buď přidají a dorovnají stávající měsíce, nebo požádají o přezkoumání své finanční situace. Dle aktuálních informací z nemocnic se situace pozvolna a průběžně mění. V příspěvkových
organizacích problémy nebyly a ani nově nevznikly. V řadě nemocnic, které od . ledna mzdy nezvýšily, došlo k navýšení v následujících měsících, i když většinou nikoli v plné výši. Existují i přísliby navýšení mezd dle definitivních hospodářských výsledků za rok 2014. Jde o zprávy dobré, ale víme, že slibem neurazíš.
Situace v ÚPS
Druhý velký problém, který měl být od Nového roku řešen, je zajištění ústavních pohotovostních služeb (ÚPS). Nikdo nečekal, že ze dne na den vyrostou ze země zástupy nových lékařů, ale měl by alespoň skončit protiprávní stav využívání dohod o pracovní činnosti (DPČ).
Toto bylo splněno jen někde. V přímo řízených organizacích DPČ ministr zdravotnictví zakázal. Jeho zákaz je většinově, ale nikoli stoprocentně respektován. V ostatních nemocnicích je situace velmi rozdílná. Někde lékaři DPČ odmítli a ve svém názoru vytrvali, jinde tato praxe pokračuje. Často jde o otázku velké osobní statečnosti. Je až s podivem, jak nevybíravé způsoby osobního nátlaku jsou ochotni používat někteří „dynamičtí manažeři 21. století“. I v tomto případě však platí, že kde není žalobce, tam nemůže být ani soudce.
Z uvedeného vyplývá, že nejednotný způsob odměňování komplikuje situaci a že jednotná norma by naopak byla výrazným přínosem. Situaci měl řešit vznik veřejných neziskových nemocnic. Ty vláda plánovala uvést v život od 1. 1. 2016. Tento klíčový a pro vládu „prioritní“ zákon zatím existuje pouze ve formě obecných tezí připomínajících školní úlohu o rozsahu sedmi stránek. Termín účinnosti 1. leden 2016 se nám již nyní jeví jako nerealistický. A máme stále silnější obavy, že tento zákon nakonec nevznikne nikdy. Zároveň si myslíme, že je nutné najít odvahu
a finanční prostředky k zastavení personální devastace českých nemocnic. Nelze donekonečna na jedné straně pouze hasit aktuální požár a na straně druhé omezovat svoji aktivitu na omílání problému údajných černých děr. Financování zdravotnictví je postaveno na stoprocentní solidaritě zdravých a bohatých s chudými a nemocnými. Nelze ale nadále tolerovat stav, kdy je tato solidarita vztažena pouze na zaměstnance. Zdravotnictví potřebuje dlouhodobý plán pro financování s jasnou predikcí prostředků na příští roky. K tomu má vláda čas pouze do poloviny roku a měla by začít jednat. Pro začátek bude bohatě stačit, když splní svoje programové prohlášení. Ubohé mzdy a složitý až nepřátelský systém postgraduálního vzdělávání přímo vybízí mladé lékaře k tomu, aby si hned po promoci hledali zaměstnání v zahraničí. Současná vláda již svojí liknavostí ztratila promoční ročník 2014 a nyní je na nejlepší cestě ztratit i letošní absolventy.
Pokud se nám nepodaří najít uspokojivé řešení pro lékaře a potažmo systém zdravotnictví jako celku cestou jednání, musíme začít vážně uvažovat i o jiných cestách, které by mohly vést k potřebnému cíli.