Diabetes mellitus neboli cukrovka je nejčastější příčinou slepoty ve vyspělých zemích. Postižení očí patří bezpochyby k nejzávažnějším komplikacím diabetů. Oko lze přirovnat k velmi dokonalému fotografickému aparátu. Rohovka společně s čočkou a sklivcem představují optickou soustavu podobnou objektivu, která je díky čočce schopna měnit optickou mohutnost soustavy - tedy automaticky zaostřovat.
___
___
Stejně působí duhovka se zornicí jako clona. Obraz dopadá na sítnici, vystýlající vnitřní část oka. Sítnici lze přirovnat k citlivému filmu, na který se obraz promítá. Pokud je sítnice neporušená, je vytvořen ostrý obraz a předán do mozku, kde jej vnímáme.
Poškození sítnice - diabetická retinopatie
Nejzávažnější a zároveň i nejčastější komplikací diabetů je diabetická retinopatie. Primárně se nejedná o postižení sítnice, ale sítnicových cév. Jednou z nejpodstatnějších příčin poškození cév sítnice je vysoká hladina cukru v krvi (hyperglykemie). Ta vede k narušení vnitřní struktury cév. Cévy sítnice postupně ztrácejí svoji schopnost regulovat průtok krve a stávají se propustným i pro některé složky krve. Dochází tak k prosakování krevního séra mimo cévy do sítnice a k jejímu otoku. Sítnice nemá dostatek kyslíku a oko reaguje na zhoršené prokrvení růstem nových cév - ty ale nemají vlastnosti sítnicových cév, praskají a mohou způsobit krvácení na sítnici.
Základními faktory ovlivňujícími vznik a průběh diabetické retinopatie jsou špatně korigovaná cukrovka (především vysoká glykemie), špatně kompenzovaný krevní tlak a vysoké hladiny cholesterolu v krvi.
Subjektivní obtíže
Zjevné příznaky nejsou dlouhou dobu žádné a postižení sítnice může zjistit jen lékař při preventivní prohlídce očního pozadí. Z toho vyplývá důležitost těchto pravidelných vyšetření u pacientů trpících cukrovkou. Teprve v pozdějších fázích dochází k poklesu vidění. Konečným stadiem může být i slepota.
Vyšetření
Základním vyšetřením, které diabetik musí podstoupit u očního lékaře, je test zrakové ostrosti do dálky i do blízka. Dále vyšetření na štěrbinové lampě, kdy lékař mikroskopem prohlíží jednotlivé struktury oka. Následuje oftalmoskopické vyšetření očního pozadí v arteficiální mydriáze, kdy se očními kapkami rozšíří zorničky a na sítnici se hledají změny typické pro diabetickou retinopatii, případně se určí stupeň její pokročilosti. Oční lékař může indikovat i další vyšetření, například fluorescenční angiografiii, která se také provádí v arteficiální mydriáze. Jedná se o vyšetření kontrastní látkou, kdy se do předloketní žíly podá roztok fluoresceinu, zatímco se pacient dívá do objektivu kamery. Tato kontrastní látka zobrazí i ty nejjemnější cévy na sítnici a zároveň zjistí jejich funkční stav. Lékař fotografuje průběh plnění cév na sítnici a je tak schopen posoudit, v jakém stadiu se onemocnění sítnice nachází, a zvolit i vhodnou léčbu. Fluorescein se z těla vylučuje močí, což se projeví jejím přechodným zabarvením.
Prevence a léčba
Základní prevencí vzniku a vývoje diabetické retinopatie je dokonalá kompenzace cukrovky - tedy úprava hladiny cukru v krvi, dále pravidelné kontroly krevního tlaku, úprava stravy a sledování vlastní hmotnosti. Léčba medikamenty zatím nepřinesla žádné výsledky! U závažnějšího postižení sítnice je třeba zahájit terapii laserem. Podmínkou je maximální dobrá arteficiální mydriáza (viz vysvětlení výše), následně se provede místní znecitlivění oka pomocí kapek. Vsedě u speciálního mikroskopuje na oko nasazena kontaktní čočka. Předtím se na ni nakape vazká tekutina, která zlepšuje přilnavost čočky a zároveň chrání povrch rohovky ošetřovaného oka. Vlastní laserová koagulace je doprovázena zábleskem, někdy spojeným se zvukovým efektem, jakýmsi cvaknutím. Délka výkonu může být podle typu fotokoagulace různá, zpravidla ale nepřesahuje 20 minut. Zákrok většinou není možné provést vjednom sezení, provádí se proto opakovaně. Je to ambulantní výkon bez nutnosti hospitalizace a prakticky bezbolestný. Bezprostředně po něm má pacient pocit oslnění a může si v zorném poli uvědomovat i laserové body. Ty postupně světlají, až zmizí zcela. Optimismus budí studie zabývající se vlivem podávání specifických látek přímo do oka. Tyto látky zabraňují růstu novotvořených cév a pomáhají vstřebávat otok a krev na sítnici. Vhodná je jejich kombinace s laserovou léčbou.
Ostatní oční komplikace diabetu
Poruchy refrakce
Jiným očním projevem cukrovky, který nesouvisí s diabetickou retinopatii, je proměnlivé vidění během dne. Vyskytuje se spíše u mladých nepoznaných nebo špatně kompenzovaných diabetiků. Je způsobeno bobtnáním čočky a změnou její mohutnosti. Korekce brýlemi je zbytečná, stav se upraví po kompenzaci cukrovky. Mnohdy však zároveň upozorní na cukrovku.
Oční záněty
U diabetika se častěji vyskytují záněty víček, spojivek, rohovek, a to jak bakteriální, tak i plísňové oční infekce. Běžnou medikací se zvládají obtížněji.
Dvojité vidění (diplopie)
Postižení očí při cukrovce může být i následkem narušení okohybných nervů. Tyto nervové poruchy se projeví dvojitým viděním, jež může být provázeno poklesem víčka. Léčba spočívá v dlouhodobém podávání vitaminů skupiny B a látek rozšiřujících cévy. Při přetrvávajícím dvojitém vidění jsou bohužel jediným řešením brýle s jedním matným sklem, a to jako kompenzační pomůcka, která vytvoří jednoduché (monokulární) vidění. To již pacienta dále neruší. Ztrácí však prostorové vnímání, což mu například může znemožnit řízení motorových vozidel. Operace takového stavu většinou není možná.
Katarakta (šedý zákal)
U některých těžce dekompenzovaných a mladších diabetiků může vzniknout tzv. šedý zákal „při diabetů“. Ten se pak projeví buď zhoršenou kvalitou zraku, nebo dvojitou či trojitou konturou obrazu na jednom oku. Jedinou účinnou léčbou šedého zákalu je operace. Pokud oční pozadí není poškozeno diabetickou retinopatii, zákrok pacientovi navrátí stoprocentní zrakovou ostrost.
Závěrem je třeba znovu zdůraznit důležitost dobré kompenzace diabetů. Často se setkáváme s tím, že si diabetik dostatečně neuvědomuje klíčový význam dodržování dietetického režimu a životosprávy z hlediska rozvoje očních komplikací diabetů. V tomto směruje třeba na pacienta neustále pozitivně působit.