Skoliózu můžeme definovat jako boční a rotační vychýlení páteře. Jde tedy nejen o vychýlení do strany, ale také o rotaci obratlů kolem podélné osy. Je často kombinována s lordozou či kyfozou.
___
___
Základní informace
Tato ortopedická nemoc je už po mnoho let jakýmsi strašákem pro všechny rodiče, jež se snaží dbát o správný vývoj svého dítěte. Ortopedické ordinace a poradny jsou naplněny dětmi, u nichž se zjistila drobná či horší deformace páteře a potřebují stálý dozor a kontroly lékaře. Dá se říct, že skolióza je jednou z nejvíce problematických a obtížně léčitelných potíží s pohyblivou funkcí páteře. Vedle vrozených dispozic má skoliózu, stejně jako ostatní potíže se zády, z velké části na svědomí náš životní styl a návyky, které rodiče dětem nevědomě vštěpují.
Onemocnění označuje jednoduše řečeno stav, kdy dojde k vychýlení páteře do strany. K tomu dochází zejména vlivem dlouhodobě špatného držení těla a ochablým zádovým svalstvem, které můžeme sledovat až u třetiny dětí. Zásadní příčina vzniku této komplikované deformace však není známa. Samotná skolióza se z lékařského hlediska dělí na několik druhů podle stupně zakřivení či vychýlení páteře. Na základě toho pak ošetřující lékař stanoví, zda postačí jen pravidelná rehabilitace nebo nošení speciálního korzetu. V horších případech je nezbytně nutný opakovaný lázeňský pobyt.
Existují druhy skolióz, s nimiž se dítě již rodí. V těchto případech nedochází k úplnému vyvinutí těla obratle nebo k srůstu několika obratlů nad sebou. Tyto vady se v průběhu růstu dále zhoršují a lékaři se uchylují spíše k operativním zákrokům než ke konzervativní léčbě korzetem. Ten totiž zhoršování málokdy ovlivní a růst páteře v oblasti postižené jednou z vad se v podstatě zastaví. Další příčinnou vzniku skoliózy u pacientů jsou často vady neuromuskulárního systému. Jedná se většinou o mentálně postižené děti, jež prodělaly například mozkovou obrnu a jež vyžadují specifický přístup, nejen proto, že jsou zpravidla odkázány na invalidní vozík.
Nemoc by měla být odhalena co nejdříve už rodiči dítěte, kteří by měli dbát na dostatek pohybové aktivity, správnou obuv a všímat si drobných vad a deformací ve vývoji svého potomka. Pokud se totiž vzniklé deformace páteře u dítěte nezačnou napravovat dostatečně brzo, dospěje skolióza do stádia, kdy už je zlepšení či návrat páteře do správné polohy téměř nemožný a člověk je značně pohyblivě omezen, nemluvě o obrovských bolestech provázejících jedince po celý život. Každý pacient se skoliózou by si také měl zvyknout na takřka každodenní speciální cvičení, bez něhož úspěch léčení není možný.
Statistiky a studie
Medicína ještě prozatím plně neidentifikovala základní příčinu skoliózy. Víme, že zde je genetická predispozice, ale že je zcela variabilní a ne přesně předpověditelná. Je vázána spíše na ženské pohlaví. (a to ve 4% z populace, u chlapců pouze v 0,4%).
Také víme, že jsou postižení jak chlapci tak děvčata, děvčata jeden a půlkrát častěji. Ale děvčata mají progredující skoliózu 8x častěji než chlapci. Většina křivek se začíná vyvíjet okolo 10let a progrese je nejpravděpodobněji během let rychlého adolescentního růstu od 10 do 16 let. Začátek menstruálního cyklum se dá čekat krátce po nástupu adolescentního růstového spurtu a ohlašuje ukončení růstu do 3 let. Velikost , charakter zakřivení a počet let zbývajícího růstu jsou 2 nejvýznamnější faktory, které předpovídají riziko, že křivka bude progredovat. Například děvče10-11 let s křivkou mezi 20 a 29 st. Má okolo 68% riziko progrese. Děvče 13 nebo 14 let s podobnou křivkou má riziko okolo 23%. Typ křivky je také významný. Zdá se, že nejméně progreduje jednoduchá bederní křivka, zatímco dvojité progredují během růstu nejrychleji.
Byl také studován průběh skoliózy v dospělosti. Těžké křivky postihují životní průběh a kvalitu života. Křivky mohou progredovat v průběhu dospělosti (obvykle po 1. a2. porodu), ale mnohem pomaleji než v růstovém období. Nakonec je třeba uvést, že velké procento křivek nad 50° progreduje i v dospělosti. U těžkých křivek v hrudní oblasti bývají pravidelně poškozeny plíce a později i srdce.
Dělení s. dle věku:
- Infantilní:
Nacházíme ji při narození dítěte nebo se objevuje do 3 let věku. Nález je častější u chlapců. Až 80 % těchto křivek se sama upraví. - Juvenilní:
Objevuje se ve věkovém rozmezí od 3 let do nástupu puberty. U těchto typů křivek je zastoupení chlapců a děvčat rovnoměrné. Dlouho jsou tyto křivky stacionární ,ale v období dospívání se začínají zhoršovat. - Adolescentní:
Jde o deformitu, která se vyskytne od nástupu puberty a před ukončením růstu. V této skupině jsou mnohem více zastoupeny dívky.
Cviky, cvičení při skolióze
Skolióza je tak obtížně řešitelný zdravotní problém, že vyžaduje skutečně specifický přístup ke každému jednotlivému pacientu. Cvičení na skoliózu je aspoň pro zastavení postupu deformací nezbytné. Vždy záleží na tom, v jakém stadiu se skolióza nachází a jakou léčbu lékař doporučí, ale obecně platí, že cvičení na skoliózu může výrazně zamezit zhoršování stavu a pokud se k němu přistupuje opravdu poctivě, pacient se do budoucna může dočkat podstatného zlepšení. Cvičení na skoliózu musí být prováděno pečlivě a opatrně, aspoň zpočátku za dohledu specialisty, který dozírá na správné zapojování svalů, postavení ramen a dolních končetin a upozorňuje na časté chyby. Pacient by měl cvičit pomalu a pouze tahem do doby či polohy, než mu daný cvik začne způsobovat bolest. Cvičit by se mělo pravidelně a každý cvik vždy několikrát zopakovat. Důležité je správné dýchání a přestávky mezi jednotlivými cviky.
Níže uvedená cvičení na skoliózu mohou vypadat jednoduše, ale pro některé pacienty s pokročilejšími deformacemi páteře jsou mnohdy těžce proveditelná. Zde je pár základních cviků především na protažení celé páteře:
- Leh na zádech, rukama se přidržujeme kolen. Bez záklonu šíje přitáhneme kolena k hrudníku a tlačíme jimi do dlaní. Jen s lehkým odlehčením pánve, bez kulatých zad, několikrát zopakujme.
- Leh na zádech, jednu nohu máme pokrčenou, druhou zvedneme lehce na zem, ruce necháme ležet podél těla. Nataženou nohu zvedneme nahoru s napnutým kolenem a přitaženou špičkou. Rukama lehce pokrčené koleno přitáhneme k hrudníku a vydržíme bez zvednutí bederní páteře z podložky v této poloze několik sekund. Povolíme a opakujeme s druhou nohou.
- Leh na břiše, hlavou se opřeme o čelo a připažíme. Přitahujeme lopatky směrem k páteři, zatímco ramena táhneme dolů.
- Leh na břiše, hlavou se opřeme o čelo, lokty svírající pravý úhel zvedneme do výše ramen. Bez prohnutí bederní páteře zvedneme hlavu, ruce a horní část hrudníku nad podložku. Lopatky se snažíme stáhnout k sobě a vydržet několik sekund.
- V sedu na židli, paže skrčíme v loktech tak, že prsty levé ruky spočívají na pravém rameni a naopak. Hlavu se snažíme co nejvíce vysunout za bradou vpřed, ale ramena táhneme dozadu. Poté hlavu zasuneme zpět a směrem dopředu tlačíme zase lokty.
- V sedu na židli, s vyrovnanými zády si přisedneme levou ruku, zatímco pravou položíme přes temeno hlavy nad levé ucho. Hlavou opatrně ukloníme doprava a tlačíme jí do ruky. Variací tohoto cviku je uklonění hlavy směrem k pravému rameni. V obou pozicích několik sekund setrvat.