Bederní páteř patří k nejzatěžovanějšímu úseku naší páteře vůbec. Je důležitým prvkem ve stabilitě trupu. Bederní páteř je velmi často stižena patologickými degenerativními změnami v podobě spondylofytů, spondylartrosy a především diskopatiemi - protruzemi, prolapsy a herniacemi disků. Článek pojednává o základním klinickém vyšetření bederní páteře.
___
Základní postoj
Při vyšetření stojí pacient zády k vyšetřujícímu, dolní končetiny má mírně rozkročené.
Vyšetření aktivního záklonu, předklonu a úklonů
Hodnotíme celkový rozsah, plynulost pohybu a bolestivost.
Vyšetření aktivního záklonu
Pohyb začíná záklonem hlavy, postupně trupu až do lumbosakrálního segmentu. Sledujeme také vzájemné přibližování spinálních trnů. Při vyšetření záklonu nemocný může mít lehce pokrčené dolní končetiny.
Vyšetření aktivního
předklonu - Thomayerova a Schoberova zkouška
Při předklonu má nemocný extendované dolní končetiny ("natažené nohy"). Při omezení předklonu měříme v cm vzdálenost špiček prstů od podložky (Thomayerova zkouška). Sledujeme obloukovité rozvíjení páteře (Schober) a oddalování spinálních trnů, prominenci příčných výběžků a vzpřimovačů trupu. Při pozitivní Thomayerově zkoušce vyšetřujeme předklon vsedě s flektovanými dolními končetinami v kolenou (vyřadíme tím možnou účast zkrácených flexorů bérců).
Vyšetření aktivních úklonů
Při vyšetření úklonů má pacient extendované dolní končetiny a dlaně horních končetin má přiloženy na zevní stranu stehen. Úklon provádí plynule od úklonu hlavy postupně s posunováním dlaní po stehnech ke kolenům. V plném rozsahu úklonů dosahuje špičkami prstů do úrovně kloubních kolenních štěrbin. Při omezeném úklonu měříme vzdálenost špiček prstů od štěrbin kolenního kloubu.
Vyšetření trnové bolesti
Nemocný leží na břiše. Bříškem prstu zatlačíme na trn bederního obratle a mezitrnový prostor. Nejčastěji je bolestivý trn L5 (zvláště při hypermobilitě, ligamentózní bolesti a hyperlordóze).
Vyšetření Laségueova manévru (přední a zadní napínací test)
Nemocný leží na zádech s extendovanými dolními končetinami. Stojíme na straně vyšetřované dolní končetiny. Jednou rukou pohmatem pod kolenem a přiložením dlaně nad koleno elevujeme končetinu flexí v kyčelním kloubu do 90° (fyziologický rozsah). Druhou rukou přidržujeme stehno netestované dolní končetiny k podložce. Hodnotíme stupeň omezení elevace od podložky. Pozitivita Laségueova manévru je při iritačním radikulárním syndromu L5, S1, při blokádě a posunu v sakroiliakálním kloubu nebo při zkrácení flexorů bérce. Zadní napínací test (pacient vleže na břiše, flektujeme dolní končetinu v koleni, což vyvolá bolest) je pozitivní při iritaci kořene L4.