Mezi nejčastější infekční onemocnění v lidské populaci patří záněty močových cest. Ženy jimi v produktivním věku trpí padesátkrát častěji než muži. Co je způsobuje a jaká nebezpečí hrozí z jejich zanedbání? Příznaky akutního zánětu močových cest se svou intenzitou liší, ale pro akutní fázi je typické silné řezání a pálení při močenÍ. Je to asi takový pocit, jako kdybychom z těla vylučovali žiletky. Takový stav nás většinou velmi rychle přivede k lékaři. Jindy vsadíme na samoléčbu. Co bychom však v takových případech měli o zánětech močových cest vědět?
___
___
Escherichia coli (E. Coli)
Záněty močových cest u nás trpí každá pátá žena a u každé čtvrté se tyto nepříjemné zdravotní potíže objevují opakovaně. V oficiálních pramenech se uvádí, že 80 až 90 % zánětů je způsobeno střevní bakterií Escherichia coli. Jde o druh tzv. gramnegativní bakterie, která se běžně nachází ve zdravém lidském trávicím ústrojí - v tlustém střevě, kde je prospěšná. Někdy však může způsobit infekci a kromě zánětů močových cest může jít i o průjmová onemocnění, infekce žlučových cest, popřípadě i zápal plic.
Handicap dívek a žen
Bakterie E. coli se nacházejí nejen ve střevě, ale běžně také kolem konečníku a poševního vchodu u žen - právě odtud se vzestupnou cestou ústím močové trubice dostávají do dolních močových cest, kde způsobí jejich zánět, nejčastěji akutní zánět močového měchýře. Častěji jsou postiženy ženy, protože jejich močová trubice je krátká - měří 3 až 4 cm, široká je 7 až 8 mm.
Výhoda mužů
U mužů je močová trubice několikanásobně delší (kolem 20 cm) a 1,5 x užší, a tak trpí zánětem močového měchýře před 50. rokem věku naopak jen zřídka. Bakterie totiž mimo jiné musí urazit mnohem delší cestu k močovému měchýři. Objeví-li se zánět močových cest u mužů, je vždy třeba podrobnější urologické vyšetření, neboť příčina může mít vážnější charakter. Může jít o zúžení močové trubice nebo přítomnost močových kamenů, ale třeba i zhoubné bujení nebo nerozpoznanou vrozenou vývojovou vadu; u starších mužů nad 50 let též o zvětšení prostaty při tzv. benigní neboli nezhoubné hyperplazii prostaty.
Riziko sexu
U žen může zánět naopak vyvolat i běžný sexuální styk, kdy se bakterie ze zevního genitálu či okolí konečníku dostanou do močové trubice ústící v těsné blízkosti poševního vchodu. Proto ženám radím, aby se vždy po styku vymočily, čímž se bakterie z močových cest přirozeně spláchnou ven. Pouhé osprchování nestačí.
Vracející se záněty močových cest
Velkému procentu žen se záněty močových cest bohužel vracejí a periodicita může být různá. Některá žena zánět prodělá jednou za dva roky, jiná dvakrát do roka anebo také dvakrát do měsíce. O recidivujících infekcích hovoříme, vyskytne-li se močová infekce třikrát až čtyřikrát do roka. Pak je nezbytné nejen vyšetření na urologii, ale také na gynekologii. K vyšetření u obvodního lékaře či urologa je nutný vzorek středního proudu moči, v některých indikovaných případech se moč odebírá cévkou. Při opakovaných infekcích se odesílá do mikrobiologické laboratoře na kultivační vyšetření ke zjištění vyvolávajícího mikroba a jeho citlivosti na testovaná antibiotika.
Při opakovaných (recidivujících) zánětech je nutná spolupráce urologa s gynekologem, protože je zapotřebí vyloučit a případně zaléčit gynekologické záněty, též často opakované, jež mohou druhotně způsobovat záněty močových cest.
Doprovodnými příznaky gynekologických zánětů bývají svědivé hutné tvarohovité výtoky z rodidel či bolestivý pohlavní styk, zarudnutí a otok zevního genitálu, bělavé povlaky sliznice rodidel, prasklinky, ale také pálení vulvy na konci močení i mimo něj, připomínající infekci močových cest. Může jít o bakteriální vaginózy či plísňové poševní infekce, takzvané kandidózy, jež mohou být zdrojem močové infekce nebo naopak propuknou až po léčbě antibiotiky.
Jak se projevuje zánět penisu a předkožky
U mužů se projevuje kandidóza (plísňové onemocnění) buď zarudlými skvrnkami a bělavými povlaky na žaludu penisu a na vnitřním listu předkožky, nebo svěděním, vřídky a zúžením předkožky, takzvanou fimózou. Plíseň Candida albicans je příbuzná kvasinkám a daří se jí v místech vlhké zapářky. Je nutné pátrat po příčině časté infekce a jejího opakování a začarovaný kruh přetnout.
Část opakujících se zánětů močových cest však není recidivujících v pravém slova smyslu, spíše jde o nedoléčení zánětů, které pokračují, i když v mírnější formě.
Vyloučení sexuálně přenosných infekcí
Pokud jsou potíže opakované, je také třeba vyloučit speciálními vyšetřovacími metodami, zda pacient netrpí některou ze sexuálně přenosných infekcí (STD) způsobených např. bakterií Chlamydia trachomatis či prvokem Trichomonas vaginalis.
Chlamydie, méně často Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis, vyvolávají spíše u mladších mužů příznaky akutního zánětu prostaty, močové trubice a nadvarlete s doprovodnou poruchou plodnosti. Napadení chlamydiemi je spojováno se zánětem oční spojivky, kloubů a močové trubice - Reiterův syndrom. U žen je infekce často bez příznaků nebo vyvolává gynekologické infekce, mimoděložní těhotenství, neplodnost a možný je i přenos na plod.
Proto se lékaři ptají pacientů také na rizikový pohlavní styk bez kondomu a na nového sexuálního partnera v posledních měsících. Pacienti jsou často mladší pětadvaceti let, svobodní a vůbec netuší, že jejich močový či pohlavní trakt je kolonizovaný chlamydií (10-20 %), ureaplasmou (40-70%) nebo mykoplasmou. Nemají žádné příznaky, což dalšímu šíření infekce jen napomáhá. Pokud se u někoho příznaky vyskytnou anebo dotyčný trpí infekcemi močových cest (případně jde o těhotnou ženu či ženu, která těhotenství plánuje), je při nálezu sexuálně přenosné infekce (STD) vždy třeba léčit i sexuální partnery a následně provést kontrolní testy. Vyšetřujeme stěr z močové trubice, pochvy a moč.
Po dobu terapie a do kontrolního vyšetření je vhodné dodržovat sedm dní sexuální abstinenci a do zjištění výsledků používat kondom. Chlamydie se však přenášejí i orálním stykem a terapie vyžaduje dlouhodobější podávání antibiotik.
Komplikace v těhotenství
Plánuje-li žena těhotenství, je zaléčení močových infekcí obzvlášť důležité. V těhotenství mohou infekce, které do té doby probíhaly asymptomaticky, čili bez příznaků, začít ženě způsobovat problémy včetně zánětů ledvin, které se u těhotných náhle objevují během druhého a třetího trimestru a matku i plod ohrožují předčasným porodem. Důvodem je zvětšující se děloha s rostoucím plodem, která tlačí na močovody a močový měchýř, čímž se zhoršuje vyprazdňování moči. Často se pak nastávajícím maminkám zavádí do ledvin vnitřní drén neboli stent, aby ledvina mohla lépe odvádět moč, a zajišťovací antibiotickou léčbu maminky užívají až do porodu či do skončení šestinedělí. Nese to však další rizika. Stent se může stát neprůchodným, zanést se solemi, a pak je nutné jej vyměnit, což může mít další úskalí. Ztoho vyplývá důležitost prevence, jež tkví v zaléčení každé infekce močových cest, čili i té, která ženě žádné potíže nepůsobí.
Příčina - bakterie, nádor, píštěl
Zánět močových cest způsobený nejčastěji střevními bakteriemi nepatří mezi nakažlivé choroby a není, na rozdíl od chlamydiové infekce, trichomoniázy, kapavky a dalších sexuálně přenosných nemocí, přenosný sexuálním stykem. V 95 % infekce močového traktu vzniká a šíří se vzestupnou cestou, ale na vině může být i přenos vlastní krví, když má pacient zánětlivé ložisko najiném místě v těle. Někdy také urologové při cystoskopii zjistí, že žena má například zanedbaný nádor na děložním čípku, který prorůstá do měchýře a způsobuje potíže s močovými cestami, nebo komunikující píštěl mezi měchýřem a tlustým střevem. V neposlední řadě může být příčinou zánětů močových cest také bacil tuberkulózy. I s těmito případy se lékaři vzácně setkávají.
Při jakých příznacích jít k lékaři
Kromě pocitů řezání a pálení při močení patří mezi příznaky zánětu močových cest také časté nutkání na močení, přičemž moč z těla vychází jen v minimálních dávkách (polakisurie). Moč je zároveň kalná, nepříjemně zapáchá a může v ní být i příměs krve. Právě podle intenzity příznaků se zpravidla rozhodujeme, zda zvýšíme příjem tekutin a půjdeme si koupit do lékárny volně prodejné přípravky, nebo navštívíme lékaře. Příznaky zánětu se objevují s různou intenzitou. Potíže jsou mírné, střední až naopak velmi silné, stejně tak se různí i doba jejich trvání. Někdy zmizí během několika hodin,jindy trvají i řadu dnů.
Infekce lékaři dělí na komplikované a nekomplikované. O nekomplikované případy jde většinou tehdy, postihne-li zánět jinak zdravé mladé ženy.
Komplikujícím faktorem je
- věk pod 18 a nad 65 let,
- mužské pohlaví,
- cukrovka,
- vrozené anomálie močového traktu,
- snížená imunita,
- prodělané onkologické onemocnění s léčbou zářením a chemoterapií,
- těhotenství,
- klimakterium,
- močové kameny,
- potíže s vyprazdňováním moči a tak dále.
Pak je vždy nutné spolupracovat při léčbě s urologem. Podle odborné literatury pacienti úspěšně řeší domácí samoléčbou až 70% zánětů dolních močových cest, ale je nutné vědět jak na to a v případě jakýchkoli dalších zneklidňujících faktorů už návštěvu lékaře neodkládat.
Samoléčba zánětu močových cest
Prvním potravinovým doplňkem, který si pacienti v lékárně koupí, jsou většinou extrakty a šťávy z brusinek, jenže ty pomáhají spíše preventivně snížením pH moči.
Pak si lidé většinou ordinují urologický čaj, ale ten je určený především k prevenci tvorby kamenů v močových cestách či v ledvinách. U zánětu močových cest jeho pití příliš vhodné není, protože působí dráždivě. A když, tak se doporučuje pít maximálně jeden hrnek denně.
Nejvíce pomůže pití obyčejné vody bez bublinek, a to v množství 2-3 l denně, aby se bakterie z močového traktu vypláchly. K tomuje vhodné i pití slabého odvaru z heřmánku. Celkově bychom za den měli při zánětu pít kolem dvou až tří litrů tekutin, při akutních potížích se doporučuje vypít tři deci tekutiny každých dvacet minut a zůstat v klidu a v teple. Nejvíce pomáhá suché teplo, čili pobyt ve vytopené, nikoli však přetopené místnosti, a teplé ponožky na nohou.
Zhruba po několika hodinách by měl záchvat začít ustupovat, ale to ještě neznamená, že je vyhráno. Na bolest pomáhá nejlépe Algifen ve formě kapek (předpis na recept) nebo paracetamol či ibuprofen (volně prodejné). Při zánětu močového měchýře však není nutné ležet v posteli, proto ani není indikovaná pracovní neschopnost. Pacient nemá horečku nad 38 °C, maximálně jen zvýšenou teplotu. Když se rozhodneme pro domácí samoléčbu, většinou ji podpoříme i tabletami Biseptolu, které nám v domácí lékárničce zůstaly například z loňska.
Názor urologa na léčbu zánětu močových cest
Pokud jde o plánovanou léčbu, kdy je s tím lékař srozuměn a antibiotiky pro tuto potřebu pacienta vybavil, nebo jde o léčbu po telefonické konzultaci, kdy již pacient se svými potížemi vyšetřen byl,j e to možné, ale schvaloval bych tojen výjimečně. Samoléčba má totiž vždy své hranice a lékaři o tom vědí své. Muži se například při potížích s prostatou dlouhodobě léčí volně prodejným přípravkem, aniž by navštívili lékaře a podstoupili odborné vyšetření prostaty. Po čase se ukáže, že zdrojem obtíží byl zhoubný nádor prostaty.
Také nádory močového měchýře mají někdy u obou pohlaví částečně podobné příznaky jako záněty močových cest (krev v moči nebo nucení na močení).
Samoléčba je možná jen po dobu několika dnů, ale trvají-li potíže déle než sedm dní a objeví-li se horečka nebo zimnice a bolesti v bedrech, je nutné jít k lékaři. To mají také vždy hned udělat těhotné ženy, diabetici, pacienti s močovými kameny, oslabenou imunitou atp.
Při léčbě zánětů močových cest se doporučuje vyloučit z jídelníčku kávu, silný černý čaj, alkohol, ovocné koncentrované šťávy, ostrá kořeněná jídla, ocet a živočišné bílkoviny (vejce maso, sýry), neboť zvyšují bolestivost při vylučování moči.
Pokud se potíže nezmírní do dvou dnů, je nutné jít za praktickým lékařem, který moč otestuje pomocí "papírku". Zjistí-li krev a přítomnost bílkoviny nebo bílých krvinek v moči, pacientovi většinou předepíše tzv. chemoterapeutika, např. Biseptol (užívá se tři dny) anebo nitrofurantoin (léčba trvá pět až sedm dní).
To se děje v případě, že pacient nemá žádné komplikující faktory či další onemocnění,jinak by měl být odeslán za specialistou.
Jakjiž bylo řečeno, v 90 % případů způsobuje infekci v močových cestách E. coli. Zbylých 10 % připadá na streptokoky, stafylokoky, enterokoka, klebsiellu, protea, pseudomonády a řadu dalších bakterií.
Před užíváním léku by se proto při opakovaných infekcích u žen - a vždy u mužů, dětí a těhotných - měly pokaždé provést testy na citlivost bakterií, aby se ze škály chemoterapeutik nebo antibiotik zvolil ten nejvhodnější. Většinou se však se zahájením léčby na výsledek testů nečeká. Léčba se nasazuje empiricky se znalostí epidemiologické situace v dané lokalitě a po několika dnech se pak může ukázat, že zvolený přípravek nesedí. Spíš než nasazení dalšího přípravku je ale důležité, jak se změnil klinický obraz, čili pacientovy obtíže. Procesy, k nimž dojde v laboratoři, totiž nemusejí být vždy identické s těmi, které pak nastanou v lidském těle. Někdy antibiotika změníme, jindy provedeme jen kontrolní kultivaci moči.
Závažná komplikace - zánět ledvin
Ať už je léčba jakákoli, pokud příznaky provázející zánět močových cest nevymizí nebo se naopak ještě přidají bolesti v zádech a teplota, je to známka toho, že prozatímní léčba nezafungovala. Postiženy mohou být horní cesty močové, zejména ledviny, což může být v některých vzácnějších případech i nebezpečný stav bezprostředně ohrožující život. V případě zánětu ledvin se vždy dostavuje teplota společně s trvalou bolestí či nepříjemným tlakem v bedrech. Nepříjemné řezání a pálení při močení se už ale vůbec objevovat nemusí. Dalším příznakem postižení ledvin je zimnice, třesavka a celková schvácenost. U mužů může přidružená horečka signalizovat nejen zánět ledvin, ale také prostaty, močové trubice či nadvarlat, méně často varlat.
Močové cesty se dělí na horní a dolní. Horní systém představují ledviny a močovody, dolní je tvořen močovým měchýřem a močovou trubicí. U mužů dolní cesty močové volně komunikují s mužským pohlavním systémem. Chlapci mají v porovnání s děvčaty více vrozených vývojových vad (VVV) močového traktu a po narození i více infekcí močového ústrojí. Od třetího měsíce věku se však záněty týkají především děvčat. Už v předškolním věku mají holčičky záněty močových cest desetkrát častěji než kluci, ve školním věku třicetkrát častěji a v dospělosti padesátkrát.
Až po padesátém roce věku se výskyt potíží s močovým systémem mezi oběma pohlavími částečně srovnává, protože muži začínají mít problémy s prostatou.
Příznaky zánětu močových cest u miminek
Zánět močových cest může postihnout i malé miminko, které neumí říct, co a kde ho bolí. Přestane však jíst, pít a má teplotu. Pokud se u malých dětí prokáže např. morfologická a funkční odlišnost v oblasti močového měchýře a koncového močovodu způsobující vracení moče z měchýře do močovodu, eventuálně až do ledvin (tzv. vezikoureterální reflux), přichází v úvahu operační řešení. Provádí se ale spíš výjimečně, neboť se ukázalo, že když vylučovací systém s věkem dítěte vyzraje, reflux moči se zmírní anebo samovolně vymizí. Než se tak stane, je nutné, aby tyto děti užívaly tzv. zajišťovací antibiotickou léčbu, která zabraňuje propuknutí močových infekcí ledvin.
Urologické vyšetření
Pokud se záněty močových cest objevují opakovaně, je na místě podrobné vyšetření na urologii. Příčinou totiž může být i zúžení močové trubice, které je pak nutné řešit operativně. Zúžení se vyvine postupně a nepozorovaně. Postižení nevyloučí všechnu moč a v močovém měchýři zůstává tzv. postmikční reziduum, které je velmi vhodným terénem pro množení bakterií. Podobně u mužů zvětšující se prostata brání úplné evakuaci moči z močového měchýře.
Imunopreparáty, autovakcíny
Velkým pomocníkem v léčbě nepříjemných zánětů močových cest jsou imunopreparáty. Uro-Vaxom je vázaný na předpis. Recidivy se snižují anebo dříve časté záněty močových cest vymizí úplně. Pro daného pacienta mohou být vyrobeny i tzv. autovakcíny, jež se užívají formou kapek do nosu, do úst nebo ve formě podkožních injekcí. Cílem je opět zvýšit odolnost těla vůči bakteriím způsobujícím časté záněty močového traktu, tj. ty, které se opakují nejméně dvakrát za rok.
Další finančně náročnější možností je enzymoterapie. Na urologii se může nechat vyšetřit každý i bez doporučení od praktického lékaře, ale lepší je, když pacient přijde již se základní prohlídkou a anamnézou, což celý proces vyšetření odborníkem výrazně urychluje.
Přírodní léčba zánětů močových cest - brusinky, bylinky
Jak již bylo řečeno, volně prodejné přípravky z brusinek pomáhají hlavně preventivně, ale také podpůrně, jsou-li okamžitě podány při jakémkoli náhlém močovém dyskomfortu. Koncentrovaný extrakt z brusinek velkoplodých (vaccinium macrocarpon) zabraňuje uchycení bakterií, především E. coli, na stěnách močové trubice a močového měchýře. Speciální a vysoce účinný extrakt je označován zkratkou HI-PAC a zaručuje kvalitu účinných látek a ověřenou koncentraci proanthokyanidinů. Nejvyšší koncentraci účinné látky PAC mají speciálně pěstované brusinky z USA. Účinná je také brusinková šťáva nebo přímo plody brusinek, ale aby měly patřičný preventivní efekt, museli bychom jich sníst opravdu hodně.
Podpůrně při zánětech močových cest pomáhají také bylinky. Doporučuje se odvar ze stejných dílů proskurníku, medvědice, šalvěje a přesličky, které se důkladně promíchají. Nálev se pije třikrát denně v množství 2 dcl. Z bylinekje dále vhodný pýr plazivý, kukuřičný vlas, řebříček, třešňové stopky a sušené borůvky.
Ječmenná voda, ovocná nebo zeleninová šťáva
V lidovém léčitelství se traduje i užití ječmenné vody, která má močopudný účinek a může přinést výraznou úlevu. Připravíte ji tak, že 120g ječmene dáte do takového množství vody, aby zrna byla stále ponořena. Vodu postupně přiléváte a ječmen vaříte tak dlouho, dokud nezměkne. Poté zrna scedíte. Po zchladnutí přidáte lžíci medu a vypijete.
Kromě toho se doporučují také čerstvé zeleninové šťávy nebo směs šťávy ze syrových jablek a mrkve v množství dvou až tří sklenic denně. Úlevu mohou přinést i propolisové tablety, česnek a jakékoli další přírodní prostředky zvyšující imunitu. Při léčbě dlouhotrvajících obtíží může pomoci také homeopatie a každodenní vypití šálku vody se zažívací sodou, což zabrání množení bakterií a zmírní se pálení při močení.
Důležitá je prevence
Nejdůležitější prevence je hodně pít, a to nejméně dva litry denně, v horkých dnech a při sportování až tři litry. Nejvhodnější je voda bez bublinek, nebo ovocné a bylinkové čaje. Dáleje nutné pravidelné vyprazdňování a nezadržování moči.
V zimním období se také zvyšuje riziko prochladnutí. To sice podle lékařky s rozvojem zánětu přímo nesouvisí, nicméně nastydnutí vždy oslabuje naši imunitu, což s rozvojem zánětu souvisí nepřímo. Také doporučuji dbát na osobní hygienu například na veřejných toaletách, v šatnách koupališť a u bazénů. Přestože touto cestou není možné dostat klasický zánět močových cest, připouští se možnost infekce některými bakteriemi včetně ureaplasmy, a to i u dětí a mládeže. Řadě žen také může způsobovat záněty nitroděložní antikoncepční tělísko (IUD - intrauterine device, dříve označované DANA), v tomto případě je nutné jej při opakovaných potížích vyndat. Urologové ale při opakujících se infekcích močových cest nedoporučují ani kondom - při jeho používání totiž dochází k mechanickému dráždění a také se objevuje přecitlivělost na materiál.
Pokud je však nutné zaléčit sexuálně přenosnou infekci, používání kondomu je samozřejmostí až do kontrolního odběru.
Dále se ženám neodporučuje používat agresivní hygienické prostředky, pěny, mýdla apod. - jde o to, aby se myly, a to nejlépe sprchováním vlažnou vodou, nikoli dezinfikovaly. Nejvhodnější jsou intimní mycí prostředky s neutrálním pH. Dalším rizikovým faktorem pro vývoj zánětů močových cest je inkontinence. Část žen se však potíží s udržením moči po zaléčení urologických zánětů rázem zbaví.
Nucení na močení a hyperaktivní močový měchýř (OAB)
Mnoho žen se domnívá, že za časté nucení na močení mohou vleklé záněty močových cest. Nejdou-Ii na vyšetření, nedozví se, že příčina může být zcela jiná. Správná diagnóza zní hyperaktivní měchýř (OAB, OverActive Bladder). Je pravda, že existuje druhotný (sekundární) hyperaktivní měchýř OAB, kdy se zvýší frekvence nucení na močení a žena také častěji močí. Sekundární OAB doprovází infekci močových cest a po jejím vyléčení mizí.
Jsou-Ii problémy trvalé a infekce se laboratorně nepotvrdí, měly by ženy navštívit lékaře kvůli podezření na hyperaktivní měchýř, aby mohly co nejdříve zahájit svoji léčbu. Hyperaktivní močový měchýř OAB může diagnostikovat a léčit praktický lékař nebo gynekolog. Základem vyšetření je rozhovor, při němž se ujasní všechny okolnosti - jak často pacientka močí, zda některé situace vedou k nechtěnému úniku moči, urgenci apod. Hodně také napoví vyplnění sebeposuzovacího dotazníku a mikčního deníku. Po vyloučení infekce močových cest a dalších eventuálních příčin spojených s jinou interní chorobou se zahájí léčba hyperaktivního močového měchýře OAB. Její součástí je jednak změna životního stylu s dodržováním pitného režimu a prováděním tréninku močového měchýře, druhým pilířem je nasazení antimuskarinové léčby. V léčbě hyperaktivního měchýře jsou nejčastěji užívány anticholinergní léky (anticholinergika).
Jestliže lékaři tzv. první linie tvrdí, že pro vás nemohou více udělat, měli by vás odkázat ke specialistovi - urologovi či urogynekologovi. Setkáte-Ii se s názorem, že potíže s neovladatelným nucením na močení a občasným únikem moči patří k postupujícímu věku, rozhodně vyhledejte jiného lékaře. Potřebné informace můžete načerpat na stránkách www.hyperaktivni-mechyr.cz , www.inkontina.cz nebo lze zavolat na telefonní linku 800 660 100, která je v provozu ve všední dny mezi 16. a 20. hodinou.