Článek se zabývá zajímavostmi při podávání hořčíku a především v dynamice účinku různých způsobů podávání a ovlivnění pro další léčiva. Můžete se zde také dočíst, které potraviny jsou bohaté na hořčík a k čemu se hořčík obecně v neurologii využívá.Zdroj magnesia a vápníku v potravinách a relativní škodlivost
Základním předpokladem přiměřeného zásobování Mg v rostlinných produktech je dostatečné množství Mg v půdě. Jeho nedostatek se pak promítá do rostlinné a živočišné stravy i do pitných vod. V posledních desetiletích byl zjišťován obsah Mg v půdě v celé západní Evropě i USA. Kraje chudé na Mg v půdě mají větší výskyt úmrtí na kardiovaskulární choroby a také vyšší výskyt nádorových onemocnění. Hladina Mg v půdě se samozřejmě odráží také v obsahu Mg ve vodě. Je nepochybné, že měkká voda je škodlivá, působí demineralizačně. Tvrdost vody je zapříčiněna přítomností jednak kalcia (Ca) a jednak Mg. Mnozí autoři rozeznávali jen tvrdost vody, bez ohledu na přítomnost Ca a Mg iontů. Nadměrná přítomnost Ca ve vodě vyvolává hlavně urologické komplikace – tvorbu močových kamenů. Voda bohatá na Mg má mnohostranně příznivé účinky. Vyšší obsah Mg v pitné vodě snížil riziko smrti u diabetiků (19). Bylo by velmi vhodné tvrdit povrchovou vodu, která se používá jako pitná, pomocí Mg solí, což je však technicky velmi těžko proveditelné.
V potravinách je nejbohatší obsah v krevetách, garnátech, ovesných vločkách, naklíčené pšenici, otrubách, čokoládě, fazolích, hrachu, ořechách, mandlích. Obsah je však závislý na množství Mg v půdě. Proto jen dietou není možné s jistotou léčit nedostatek Mg.
Způsoby podání hořčíku a dynamika působení, zajímavosti
Podávání hořčíku nitrožilně (intravenózně), do svalu (intramuskulárně) a ústy (per os):
Jsou dvě základní metody použití Mg - parenterální ("mimo střevo") a perorální (ústy - tedy "přes střevo").
Nitrožilní podání magnesia:
Intravenózní cesta bezprostředně zvyšuje hladinu sérového Mg. To je vhodné u akutních stavů jako migréna, TIA (prchavé ikty), tetanické křečové stavy, akutní kardiální funkční potíže, ale i arytmie při akutním infarktu . Nevýhodou i. v. podání je jen velmi krátkodobý účinek Mg, zvýšená sérová hladina se rychle normalizuje, ledviny velmi důsledně hlídají její hladinu a při jejím zvýšení ihned odvádějí Mg do moče, a to i při jejím nedostatku v těle. Abychom zabránili tomuto vylučování, je nutné podávat Mg v infuzích (nejčastěji jako MgSO4) rychlostí nejvíce 1/2 g/hod.
Nitrosvalové podání magnesia:
Intramuskulární podání je nutné tam, kde chceme obejít možné nedostatečné vstřebání z gastrointestinálního traktu (GIT). Z dřívější doby se tradoval názor že intramuskulární injekce jsou značně bolestivé. Bolestivost prakticky chyběla u nemocných se zřetelným deficitem Mg, kteří měli příznaky hlavně z periferních orgánů (parestezie, oprese, crampi, celkové křeče apod). Bolesti byly, a to ne vždy, hlavně u centrálních příznaků (závratě, cefalea, poruchy spánku, únava apod.). Nikdy nebyly bolesti takového rázu, že by nemocný odmítal tuto úspěšnou léčbu. Aplikovali jsme MgSO4 10 % i 20 %! i. m. 10 ml 3× týdně po dobu 2 měsíců. Při neúspěchu perorální léčby ale úspěchu intramuskulární aplikace jsme tak mohli usuzovat na nedostatečnost střevního vstřebávání Mg, která může mít různé příčiny. Zároveň nám bezbolestnost nepřímo ukazovala na možnost nedostatku Mg. Mg je velmi účinným relaxans a bylo proto používáno při narkóze (magneziová narkóza). Pro nebezpečí zástavy srdce byla tato metoda opuštěna. Spotřeba MgSO4 v takových případech překračuje několik desítek gramů MgSO4 během 24 hod.
Aplikace magnesia v těhotenství má i svá rizika
Takové megadávky se aplikují gravidním matkám k zabránění předčasného porodu (relaxační účinek na svalstvo dělohy). Přitom dochází až k magneziové narkóze novorozence, kterému je nutno po porodu provádět umělou plicní ventilaci a aplikovat větší množství tekutiny, aby se Mg během 1–2 dnů rychle vyplavilo ledvinami. K poškození plodu nedojde. Parenterální léčba je jediný možný způsob předávkování až intoxikace Mg. Jde však vždy o dávky desetigramové, podané jednorázově nebo během 24 hodin. Rychlým a bezpečně účinkujícím antidotem je Ca inj i. v. (calcium gluconicum). Perorální léčba Používá se celá řada solí. Nejlevnější je Mg laktát. Preparát, aplikovaný nalačno, někdy vyvolává průjem, což mnohdy není nevýhodou (např u migrény, která bývá často spojena se zácpou). Jednorázový průjem se dostavuje asi do 1 hodiny po požití a je tedy nutno časově s tím počítat, protože nutkání může být velmi naléhavé. Je to vyvoláno tím, že Mg ve střevě vyvolává zrychlenou peristaltiku. V žádném případě by to nemělo být příčinou přerušení léčby. Tablety je možné vzít i po jídle, tím se tento vedlejší efekt zmenšuje, snižuje se však také schopnost vstřebání plné dávky.
Magnesium podané ústy v podobě šumivých tablet, pravidla a zajímavosti
Perorálně nelze Mg předávkovat, nadměrné požití solí Mg vede jen k průjmu nikoliv k otravě Mg, ani nedochází k výraznější hypermagnezemii. V tom směru je perorální aplikace zcela bezpečná. Jsou také oblíbené šumivé tablety Mg. Je nutné upozornit, že tento preparát obsahuje nerozpustný hydroxid Mg, který se ve vodě spojuje s přítomnou kyselinou citronovou na Mg citrát. Tento proces nějakou dobu trvá. Necháme-li roztok chvíli stát, sedimentuje nerozpustný hydroxid hořečnatý jako bílý prášek, který obsahuje velké množství Mg, které tak není využito, pokud sediment není vypit. Proto musíme roztokem několikrát zamíchat, aby se Mg spojil v rozpustný citrát hořečnatý. Existují látky, které usnadňují přechod Mg do nitra buňky, nazývají se fixatéři Mg (magnesofixateurs). Jsou to velmi malé dávky vitaminu D a vitamin B6. Poslední preparát však vedl u některých nemocných k přírůstku tělesné hmotnosti. Ještě je třeba se zmínit o kombinovaných preparátech
Ca a Mg, které jsou výrobně velmi levné. Bylo však zjištěno, že ve střevě se přednostně vstřebává Ca, vstřebání Mg je inhibováno (kompetitivní vztah). Je proto vhodnější používat preparáty odděleně, ráno Mg a večer Ca, pokud je nutné brát Ca.
Dávkování magnesia, dlouhodobá léčba
Jde o zcela zásadní otázku. Léčba musí být vždy dlouhodobá, několikaměsíční. Chceme-li vyzkoušet Mg léčbu
na 14 dní, pak ji vůbec nezahajujme.
Terapeutický test
Máme-li klinické podezření a nejisté laboratorní výsledky, osvědčil se nám tento test. Mg laktát v dávce 3×2 tbl
po 0,5 g podáváme po 2 měsíce zároveň s vitaminem B6 nebo D (např. Infadin 2–3 kapky/den). Je-li klinická symptomatologie těžká, přidáváme ještě MgSO4 10–20 % 10 ml 3× týdně opět po 2 měsíce. Nedojde-li k podstatnému zlepšení během těchto 2 měsíců, nejsou potíže Mg dependentní a jsou vyvolány jinou poruchou, po níž musíme pátrat. Došlo-li ke zlepšení, pak pokračujeme v udržovacích dávkách Mg laktátu (MgL) 3×1 tbl po dobu 6–10 měsíců. Dojde-li po vysazení k recidivě potíží, zahajujeme opět udržovací dávku. Měli jsme nemocné, kteří užívali MgL i přes 10 let, aniž by se objevily jakékoliv vedlejší nepříznivé příznaky. Podáváme-li 3 g Mg laktátu, nepodáváme 3 g magnezia, v tomto preparátu je asi 13 % čistého Mg, v MgSO4 asi 10 % čistého Mg. Denní spotřeba čistého Mg se pohybuje minimálně kolem 350 mg. V exponovaných životních periodách (puberta, gravidita, laktace, stres, geronti) je potřeba čistého Mg vyšší, a to 500–700 mg Mg.
Efekt na dynamiku působení jiných léčiv
Magnesium zhoršuje vstřebávání některých jiných léků, ve vyšších dávkách může potencovat účinek některých anxiolytik – např. Lexaurin. Opatrní při vyšším dávkování magnesia by měli být pacienti s nemocemi ledvin.