Špatně spíte? Budíte se na jiném místě postele, než na jakém jste usínali? Peřinu nacházíte na zemi? Občas si při sledování televize jen tak zničehonic kopnete do vzduchu? A uleví se vám, když se hýbete? Pak můžete trpět syndromem neklidných nohou. Syndrom neklidných nohou je velice časté onemocnění. Podle nejnovějších epidemiologických studií jím trpí až každý desátý obyvatel Evropy a Ameriky.
___
___
Na Dálném východě a ve Středomoří se však výskyt onemocnění pohybuje jen mezi 3 a 5 %. Vliv na to mají pravděpodobně jak genetické, tak vnější faktory: životní styl, stravovací návyky nebo podnebí, ale také průměrná délka života, která se ve vyspělých zemích prodlužuje. Je prokázáno, že s věkem stoupá jak výskyt onemocnění, tak tíže jeho příznaků. Podle jeho slov to ale nemusí být pravidlem - u téměř poloviny nemocných lze pozorovat první příznaky onemocnění dříve, než postižený oslaví dvacítku, někdy dokonce už v dětství. „Neklid končetin zde může být zaměňován například za různé růstové bolesti.
Příčina syndromu neklidných nohou - špatné vedení
Jako příčina syndromu neklidných nohou se udává porucha přenašeče nervových vzruchů dopaminu (chemické látky, která přirozeně vzniká v mozku - v určité oblasti, kterou označujeme jako bazální ganglia). Podobnou příčinu má také Parkinsonova choroba, proto má syndrom neklidných nohou i podobné příznaky. Někdyje jako příčina syndromu neklidných nohou udáván rovněž nedostatek železa nebo jeho nedostatečné vstřebávání. Významnou roli u této poruchy hraje dědičnost.
Až u 60 procent pacientů se syndromem neklidných nohou lze nalézt dědičnost - je-li nemocný otec, má jeho dítě 50procentní pravděpodobnost, že onemocní také. Kromě toho může být syndrom neklidných nohou přítomen i u jiných poruch. Mohou jím trpět pacienti, kteří prodělali jaterní či ledvinné selhání, ale může se také projevit, pokud má nemocný nedostatek kyseliny listové a vitaminu B12, trpí spánkovou apnoe, zúžením páteřního kanálu nebo určitým druhem mimokloubního revmatismu.
Neklidné nohy "přicházejí s večernicí"
Pro syndrom neklidných nohou jsou typické stále se opakující mimovolní pohyby a záškuby dolních, někdy i horních končetin. K pohybům nejčastěji dochází v noci během spánku nebo v období klidu, například při sledování televize nebo uléhání ke spánku. Dolní končetiny se během klidového období zvedají a zase natahují, pacient jimi okolo sebe „mydlí“, obrací se v posteli, převaluje se do stran. Dostává křeče do svalů, nohy jej bolí a to vše nakonec vede k neklidnému spánku, ze kterého je kvůli mimovolním pohybům nohou stále vytrháván.
Bylo prokázáno, že napříkla dnedostatek spánku, stres, alkoholči kofein ve větší míře mohou příznaky syndrom u neklidných nohou zhoršovat.
Vyšetření - noc v laboratoři
Na to, že vaše potíže opravdu souvisejí se syndromem neklidných nohou, přichází většinou specialista-neurolog pomocí klinických testů. Existují základní kritéria, která musí každý pacient se syndromem neklidných nohou splnit. Těmito podmínkami jsou například nepříjemné pocity v končetinách, nutkání k pohybu končetinami, obtíže se zhoršují ve večerních a nočních hodinách. Důležité je laboratorní vyšetření. Mezi specializované diagnostické postupy pak patří polygrafické vyšetření ve spánkové laboratoři nebo aktigrafické vyšetření, které hodnotí pohyby končetin podle speciálních senzorů.
Léčba - léky a železo
Pacientům, kteří trpí syndromem neklidných nohou, je možné potíže zmírnit. Nejčastěji užívanými léky jsou v tomto případě látky, které ovlivňují přenos dopaminu v mozku. „Jedná se o léky, jež se užívají také při léčbě Parkinsonovy choroby (levodopa). Při léčbě syndromu neklidných nohou většinou postačí výrazně nižší dávky. Pokud pacient onemocněl proto, že trpí nedostatkem železa, je nutné jeho přísun zajistit. Podle jeho slov se k terapii syndromu neklidných nohou užívají i léky určené ke ztlumení bolesti nebo k léčbě deprese, jejich užívání je ale kontroverzní.
Prevence kombinovaná s léčbou
Pokud už patříte k těm, jichž se syndrom neklidných nohou týká, nepropadejte panice. Onemocnění nelze předcházet tak, abyste na ně mohli přestat úplně myslet. Je-li ale syndrom neklidných nohou správně diagnostikovaný a léčený, bývá terapie velmi účinná a vede ke značnému zlepšení životního komfortu nemocných.
Mýty o syndromu neklidných nohou
Jestliže patříte do té méně šťastné části populace, která trpí syndromem neklidných nohou, pak vás možná bude zajímat, jaké jsou mýty o této poruše a kde by mohlo být jejich vysvětlení. Možná, že se stále setkáváte s nesprávnými informacemi. Už jen pohled na pacienta, který najednou nekontrolovatelně a bez předchozího varování zaškube nohama, může náhodného pozorovatele mírně rozhodit. Nevědomost sice hříchu nečiní, ale v 21. století už jde spíš o nezájem o bližního. Málokdo z pozorujících si totiž dokáže uvědomit, že všechno to škubání bolí, přerušuje klidný spánek a působí pacientovi značné problémy. Jak to tedy vlastně doopravdy je?
Mýtus číslo 1: Syndrom neklidných nohu jako nemoc si vymysleli výrobci léků, aby jich prodávali více.
Není to pravda. Syndrom byl poprvé popsán lékařem anglického původu Thomasem Willisem v roce 1672. Švédský lékař Karl Ekbom poruchu v roce 1945 pojmenoval jako syndrom neklidných nohou. Ekbom za příčinu jeho vzniku označil dědičné vlivy, nedostatek železa a také souvislost s těhotenstvím. V roce 2003 byl ustanoven jako neurologické onemocnění. Léky, jež se užívají ke zmírnění příznaků syndromu neklidných nohou, nebo dokonce vedoucí k jeho vyléčení, jsou založeny na stejném principu jako léky proti Parkinsonově chorobě.
Mýtus číslo 2: Jsou to zanedbatelné obtíže.
Ne tak docela. Názor, že při syndromu neklidných nohou vlastně vůbec o nic nejde, je mezi laiky velice rozšířený. Pro mnoho pacientů je však porucha velice nepříjemná, bolestivá a omezující. Velká část pacientů popisuje další potíže, které s poruchou úzce souvisejí a ztrpčují život: nejčastěji jde o nespavost, nadměrnou vzrušivost, únavu, totální ztrátu energie. Pro většinu pacientů je ztráta kvality života kvůli nemoci stejná, jako kdyby trpěli diabetem, těžkou depresí nebo epilepsií.
Mýtus číslo 3: Syndrom neklidných nohou se týká jen těhotných žen.
Ne tak docela. I přesto, že je zde silná souvislost se vznikem nemoci a těhotenstvím (až 5x vyšší riziko), nemoc se týká i mužů a dětí. Těhotné ženy sice potíže mít mohou, ty ale ve velké míře po porodu mizí. Navíc mnoho žen trpí během těhotenství křečemi ve svalech, hlavně v oblasti lýtek, které jsou způsobeny nedostatečným krevním oběhem. Vypadají ale stejně jako křeče při syndromu neklidných nohou.
Mýtus číslo 4: Syndrom neklidných nohou je autoimunitní onemocnění.
Ne tak docela. Syndrom neklidných nohou není sám o sobě autoimunitní onemocnění, ale některá z autoimunitních onemocnění s ním mohou kolidovat. Nejčastější autoimunitní nemocí, která může souviset se syndromem neklidných nohou, je Sjörgenův syndrom (bílé krvinky atakují žlázky, produkující vlhkost a výsledkem jsou suché oči a sucho v ústech). V závěsu za touto poruchou jde celiakie a revmatoidní artritida.
Mýtus číslo 5: Vyskytuje se pouze jako dědičné onemocnění.
Ne vždycky. Podle některých studií je skutečnost jasná - až dvě třetiny přímých potomků syndrom neklidných nohou dědí po svých předcích. Podle amerického odborného časopisu Archives of Neurology zdědilo poruchu 192 přímých potomků ze sledovaných 249 pacientů. U některých nemocných, u nichž se vyvinul syndrom neklidných nohou, se první příznaky projevily v mladém věku do 40 let. Pacienti s vrozeným syndromem neklidných nohou navíc trpěli horšími příznaky, které trvaly delší dobu. Dědičnost sice pro vznik nemoci svůj význam má, ale ne všechny studie ji potvrdily.
Mýtus číslo 6: Týká se jen dospělých.
Ne tak docela. Přestože se syndrom neklidných nohou týká především dospělých, nevynechává ani děti - na celém světě jsou postižena až 2 % dětí ve věku od 8 do 17 let. Vyplývá to z výsledků studie zveřejněné v časopise Pediatrics v roce 2007. Mnoho z postižených dětí a dospívajících nemoc trápí častěji než cukrovka nebo epilepsie a mívá těžké příznaky. Společně se syndromem neklidných nohou děti častěji trpí i hyperaktivitou a poruchami spánku. Okolo 75 % postižených dětí má navíc nedostatek železa. Jedním z možných vysvětlení by mohla být skutečnost, že laktóza z mléka, které děti pijí více, zhoršuje vstřebávání železa.
Mýtus číslo 7: Každý, kdo má fibromyalgii, onemocní syndromem neklidných nohou.
Ne tak docela. Jen proto, že trpíte fibromyalgií (dlouhodobá plošná bolest trupu a končetin, jež se může projevovat škubavými křečemi dolních končetin), nemusíte zároveň jevit příznaky syndromu neklidných nohou. Podle statistik se tento problém týká 20-40 % pacientů s fibromyalgií. Na druhé straně mnoho pacientů se syndromem neklidných nohou nevykazuje žádné příznaky fibromyalgie. Je velmi těžké od sebe jednotlivé příznaky odlišit.
Mýtus číslo 8: Syndromem neklidných nohou častěji onemocní sportovci.
Není to pravda. Sportovci mohou po výkonu trpět bolestmi a křečemi končetin, především ve večerních a nočních hodinách, ale o poruchu ve smyslu syndromu neklidných nohou ve skutečnosti nejde. Jaký je mezi příznaky rozdíl? U syndromu neklidných nohou potíže mizí, když se začnete hýbat. Pokud vás ale bolí svaly po sportovním výkonu, žádný další pohyb vám nepomůže - úleva se dostaví jen s pořádným odpočinkem.