Kolegyně z práce má doma takzvanou italskou domácnost. V kanceláři mi pak jeden den breči, co všechno si doma s manželem řekli a jak se v tom nedá žít, jenže druhý den přijde a básní, jak se krásně usmířili. Nechápu to, já bych z takového vztahu dávno odešla, což jí také pokaždé řeknu, jenže na to nereaguje. Je vůbec možné, aby v tom byla spokojená? Zdenka
___
___
ODPOVĚĎ:
Ptáte se, zda člověk může být spokojený ve vztahu, v němž se - obrazně řečeno - pravidelně střídají silné bouřky s červánkově zapadajícím sluncem. Na takové soužití lze narazit třeba u osob s histriónskou poruchou osobnosti, pro které jsou příznačné právě dramatické, afektované, labilní, ale zároveň mělce prožívané emoce, takže jejich vztahy se vyznačují ambivalencí, kdy se střídá láska s nenávistí. Takové osoby bývají též rády středem pozornosti. Rozhodně nechci tvrdit, že Vaše kolegyně musí nutně trpět touto poruchou, ale fakt, že zatím od manžela neodešla, nasvědčuje, že jí vztah zatím nějaká její přání a potřeby naplňuje - a jemu nejspíš zrovna tak. Otázkou je, jak dlouho ještě. Je vysoce pravděpodobné, že každá další hádka postupně naplňuje pomyslnou nádobu, do níž jednoho dne ukápne poslední kapka, a trpělivost jednoho ze zúčastněných přeteče. Pak už si patrně nebudou stát ani za tu hádku.
Odpověděla: Mgr. Hana Taněvová - psycholog