Mám dobrého kamaráda, který několik let chodí s fyzicky postiženou holkou a chce si ji vzít. Pozoruji jejich vztah dlouho a nemůžu se zbavit dojmu, že už dost vyprchal, což mi kamarád jednou v rozhovoru nepřímo potvrdil. Nikdy však nezapochyboval, že si ji vezme. Myslíte, že lze s někým trvale žít ze soucitu? Martina
___
___
ODPOVĚĎ:
Ve Vašem dotazu vnímám obavu o budoucnost blízkého kamaráda, který dle Vašeho názoru cítí nejspíš silný morální závazek vůči své partnerce a ve vztahu zůstává navzdory jeho jisté vyčpělosti. Ptáte se, zda lze s někým trvale žít ze soucitu. Domnívám se, že takhle otázka nestojí, protože člověk je tvor adaptabilní a zvykne si viceméně na život za nejrůznějších podmínek. Otázkou je míra kvality takového soužití. Přitom nehraje vůbec roli, zda je ona partnerka fyzicky postižená, či nikoli, to možná jen brzdí Vašeho kamaráda v ukončení vztahu, řeč je o zmíněném vyprchání. Obecně platí, že soucit k partnerovi rozhodně není zdravým důvodem k sňatku, a tak by bylo naivní se tj. domnívat, že takzvaně zachraňující jedinec koná nějaké dobro. V dobré víře druhému nechtěně ubližuje, protože takový svazek bude těžko kdy vyrovnaným a pro podřízeného účastníka bude jen permanentním zdrojem nejistoty.
Odpověděla: Mgr. Hana Taněvová - psycholog