Jsem vdaná a mám dvě děti. Od té doby, co manžela povýšili, hodně se změnil. Chápu, že má mnoho práce, ale je stále nervózní, zajímají ho pouze vlastní koníčky a na mě a na rodinu nemá vůbec čas. Chtěla jsem s ním o tom mluvit, ale on se mnou nechce komunikovat. Oba chlapci na něm visí, jenže on se s nimi večer po příchodu jen krátce. pozdraví. Víkendy manžel věnuje golfu a svým aktivitám. Náš intimní život už vůbec neexistuje. Co mám dělat? Ivana
______
ODPOVĚĎ:
Některé muže by snad opravdu měli jen "ponižovat". Už proto, jak obtížně se mnozí vyrovnávají s tím, když se jim profesně jaksi "zadaří". Zvláště když přitom postoupí výše nejen platově, ale i pozicí v pracovní hierarchii. Sice už si dnes zpravidla nepořizují fialová saka a bílé ponožky do elegantních černých polobotek, pošetilostí si však s někdejšími rychlokvašenými pány podnikateli příliš nezadají. Obměňují nejen šatník a vozový park; také stávající rodina jim mnohdy začíná připadat příliš "jetá". Objevují se noví přátelé, jejichž výběr se řídí principy výhodnosti, at již vzájemné či pouze jednostranné. Také dosavadní aktivity jim připadají fádní. Trocha "adrenalinu" by nezaškodila; nakonec i ten golf je přec docela fajn. Kde jinde než na greenu se dá tak okázale demonstrovat, kam až jsem to dotáhl! O příležitosti k užitečným kontaktům ani nemluvě.
Rodinný i partnerský život je odložen k ledu, zavilá nerudnost je doma převládajícím emočním vyladěním. Manželčiny snahy o změnu vnímají jako bzučení nepříjemného hmyzu, tiše si sní o insekticidech, jimiž by jej bylo možné jednou provždy zlikvidovat.
Co můžete udělat vy? Situace je nepochybně vážná, nikoli však zcela zoufalá. Takový infarkt nebo alespoň prudký pád z profesního piedestalu může být darem přímo nebeským, naštěstí jsou však i o něco humánnější kroky. Tím prvním je paradoxně manželčina rezignace. Rezignace na přímé snahy o to, aby se jeho chování změnilo, jakož též apelování na zájmy dětí. Tím druhým pak hledání odpovědi na otázku, co mohu udělat sama pro to, aby se mi daný stav lépe snášel. Chodit víc mezi lidi? Mít čas na vlastní hobby? Udělat si relaxační víkend s kamarádkou a synky ponechat v tatínkově péči? Přestat mít pocit, že mou povinností je poskytovat perfektní domácí servis? Jinak řečeno - otevřít soužití, nalézt si náhradní zdroje vlastní potěchy.
Prakticky každý muž v podobné situaci znejistí a začne se cítit ohrožený. Od toho už bývá jen krůček k většímu zájmu. Pokud jej neudělá, jeho chyba. Možná zjistíte, že dokážete žít docela spokojeně vedle něj, případně i bez něj. Což zase není až tak málo!
Rodinný i partnerský život je odložen k ledu, zavilá nerudnost je doma převládajícím emočním vyladěním. Manželčiny snahy o změnu vnímají jako bzučení nepříjemného hmyzu, tiše si sní o insekticidech, jimiž by jej bylo možné jednou provždy zlikvidovat.
Co můžete udělat vy? Situace je nepochybně vážná, nikoli však zcela zoufalá. Takový infarkt nebo alespoň prudký pád z profesního piedestalu může být darem přímo nebeským, naštěstí jsou však i o něco humánnější kroky. Tím prvním je paradoxně manželčina rezignace. Rezignace na přímé snahy o to, aby se jeho chování změnilo, jakož též apelování na zájmy dětí. Tím druhým pak hledání odpovědi na otázku, co mohu udělat sama pro to, aby se mi daný stav lépe snášel. Chodit víc mezi lidi? Mít čas na vlastní hobby? Udělat si relaxační víkend s kamarádkou a synky ponechat v tatínkově péči? Přestat mít pocit, že mou povinností je poskytovat perfektní domácí servis? Jinak řečeno - otevřít soužití, nalézt si náhradní zdroje vlastní potěchy.
Prakticky každý muž v podobné situaci znejistí a začne se cítit ohrožený. Od toho už bývá jen krůček k většímu zájmu. Pokud jej neudělá, jeho chyba. Možná zjistíte, že dokážete žít docela spokojeně vedle něj, případně i bez něj. Což zase není až tak málo!
PhDr. Petr Šmolka - klinický psycholog