Každý jazyk má své vulgární výrazy. Dříve či později je potomek jistě zaslechne a se zájmem zopakuje. Je jen na vás, jak se zachováte. Tolik se snažíte, aby bylo vaše děťátko slušně vychované, umělo pozdravit a poděkovat. A pak se dočkáte toho, že v tu nejnevhodnější chvíli pronese hlasitě na adresu sousedky, že je "blbá kráva".
___
___
Čelist spadne nejen nebožačce z vedlejšího bytu, ale i vám. Jak se to mohlo stát? Doma přece sprostě nemluvíte, jste slušná rodina! Jsou všude kolem. Vulgární slova slyší dítě prakticky každý den. Stačí se jen chvíli dívat na televizi nebo poslouchat hovor výrostků na lavičce vedle pískoviště. I když nejsou silné výrazy běžnou součástí vaší mluvy, sáhněte si do svědomí. Opravdu občas nepronesete něco peprného? Ať už je to v autě, během telefonátu s kolegou nebo při hádce s partnerem, možná si někdy ulevíte. Zpravidla velmi hlasitě a důrazně, takže potomek si to výborně zapamatuje. Příchod do školky je pak samostatnou kapitolou, kdy všechny iluze končí a vulgarizmy uslyší i to největší neviňátko.
Mrňata testují
Malé dítě často vůbec nerozumí významu slova, které řeklo. Stačí, že je pro něj zajímavé a dobře se mu vyslovuje. Navíc velmi brzy zjistí, že na pronesené slůvko reaguje okolí vypjatě. Rodiče se zlobí, cizí lidé se většinou smějí nebo pohoršeně kroutí hlavou. Jakmile špunt vycítí, že nechceme, aby něco nevhodného říkal, o to víc to bude opakovat. Zkouší, kam až může zajít, a provokuje, což patří k jeho přirozenosti.
Školáci machrují
Starší děti moc dobře vědí, že sprostě by mluvit neměly. Přesto však neslušná slova používají. Důvodů je několik. Často chtějí před kamarády vypadat dospělejší a dokázat, že pro ně neplatí hranice. Tento způsob komunikace jim dodává pocit výlučnosti a zvyšuje jejich sebevědomí. Dost možná touží šokovat, rozzlobit rodiče či učitele nebo vyjádřit svůj vzdor a nesouhlas.
Nevíte si rady?
Nepropadejte panice a dejte situaci trochu času. Když budete puberťákovi vysvětlovat, že by sprostě mluvit neměl, a lamentovat, že tohle jste si nezasloužili, většinou to nezabere. Je to jako se vším ostatním. Každý teenager si totiž musí uvědomit sám, a to na základě životní zkušenosti, že s nevhodným způsobem vyjadřování v životě daleko nedojde. Třeba tím, že se ocitne v jiném prostředí, kam se jeho slovník hodit nebude. Dost možná vaše dítě změní to, že se zamiluje a pronášet vulgarizmy mu najednou přijde pod úroveň.
Příklady táhnou
Lidé jsou různí. Někteří mluví pouze spisovně; pro jiné jsou naopak silná slova běžnou součástí komunikace a "vole" mají prakticky v každé větě. Ať máte doma batole nebo puberťáka, pamatujte na to, že vzorem jste pro dítě především vy. Za vlastní přijme nejen váš životní styl, ale také způsob vyjadřování.
Zásada číslo jedna - zachovat klidnou hlavu
Zásadou číslo jedna je zachovat chladnou hlavu. Když budete hulákat a nadávat, docílíte jen zhoršení situace. Pokud možno bez větších emocí vysvětlete potomkovi, že ošklivá slova sice existují, ale vám se nelíbí a ve vaší rodině se nepoužívají. Výtky nesměrujte na osobnost dítěte ("jsi zlobivý, když takhle mluvíš"), ale na obsah toho, co řeklo ("nelíbí se mi, co říkáš", "nelíbí se mi, že jsi řekl/řekla ...").
Dětská vulgarita - co na to psycholog?
Sprostě se mluvilo vždycky, ale samozřejmě každá doba ssebou nesejiné hranice toho, coje přijatelné a co už není. V současné době jsou ony mantinely dosti rozvolněné, ať v médiích či mezi veřejností. Faktem je, že existuje řada rodin, kde jsou sprostá slova běžnou součástí rodinné komunikace, dítě vyrůstající v takovém prostředí pak nevidí na vulgárních slovech nic pohoršujícího, neboť je považuje za normu.
PhDr. Renata Faltýnová, Praha
Související článek: