Věděli jste například, že brambory uložené na dřevěném uhlí mají po celou zimu výbornou chuť a jen tak nevyklíčí? Máme pro vás několik dobrých rad, jak mít i v zimě ovoce a zeleninu stále jako čerstvé. V současné době, v čase mrazáků, sušiček a různých technických pomůcek, není konzervace zeleniny a ovoce zdaleka tak obtížná, jako kdysi.
___
___
Horší to měly naše babičky a prababičky, které si musely vystačit s vlastní fantazií a způsoby uskladnění zeleniny a ovoce na zimu byly nuceni pracně vymýšlet. Mnohým určitě vyloudí úsměv na tváři metody, které se dříve používaly, ale určitě není na škodu si některé připomenout, abychom si uvědomili, jak za „pár“ let věda poskočila. Také si v této souvislosti jistě uvědomíme, jak se nám vše kolem konzervování či skladování ovoce a zeleniny zjednodušilo.
Cibuli a česnek dejte do punčochy a zabráníte plesnivění
Pro skladování cibule a česneku sloužily staré, již vyřazené, punčochy, které zaručovaly prodyšnost. Celý postup spočíval ve vkládání jednotlivých cibulí nebo česneků, nad kterými se vždy udělá uzel. Takto se pokračuje v celé délce. Výsledný provazec se pak přehazoval přes trám.
Výhoda spočívala v naprostém oddělení jednotlivých plodů, kdy v případě nákazy houbovým onemocněním nedošlo k rozšíření na další. Jednotlivé cibule se při konzumaci jednoduše postupně odřezávaly. Kdo by měl zájem o vyzkoušení, může se dnes k této staré metodě klidně vrátit. Nějaké staré punčocháče, nebo silonky se určitě najdou.
U rajčat stačí jenom vyjmout ze země celé rostliny i s nezralými plody. Kořenový systém se potom zabalí do vlhkého papíru a celé rostliny i s nezralými plody se zavěsí kořeny vzhůru někam na půdu, kde plody také dozrají.
Brambory si rozumí s dřevěným uhlím a krechtem
Brambory si dobře zachovají své chuťové kvality, když je přes zimu skladujeme na kouscích dřevěného uhlí. Samozřejmě musí to být v prostoru, který je chladný a tmavý, nesmí tam ale ani trochu mrznout – na to jsou brambory citlivé. Kromě vlivu na chuťové vlastnosti má dřevěné uhlí ještě další pozitivní efekt – způsobuje zpomalování klíčení skladovaných brambor.
Ve velkém se kdysi skladovaly brambory v tzv. krechtu. Zjednodušeně řečeno to byly velké jámy, překryté vrstvou slámy a země. Je to poměrně primitivní metoda s řadou nevýhod, ale v nouzi je stále použitelná, zejména v případě, kdy nemáme k dispozici klasický sklep. Při krechtování nastávají největší potíže od začátku jara, kdy dochází k oteplování.
Kořenová zelenina patří do písku
Mrkev, celer nebo petržel se dala velmi dobře uchovat ve vlhkém písku. Tuto metodu lze s velkým úspěchem použít i v současnosti. Nutno podotknout, že tyto způsoby jsou vhodné pro zahrádkáře, tedy v malém měřítku. Komerční skladování zeleniny v minulosti bylo spíše vzácností. Proto také zásobování čerstvou zeleninou často tak výrazně vázlo. Možná i proto bylo domácí pěstování zeleniny před rokem 1989 tak rozšířené.
Švestky a blumy naložte do mouky
Podmínkou je, že ke skladovaným plodům nesmí přijít vzduch. Plody pro uskladnění sklízíme za suchého počasí a dbáme na to, abychom je utrhli i se stopkami. Několik dnů necháme ovoce na vzdušném místě, aby se z nich odpařilo trochu vody.
Do pevné nádoby, nejlépe velké sklenice, postupně ukládáme plody a prosypáváme je pšeničnou moukou. Důležité je, aby se plody vzájemně rozhodně nedotýkaly. Postupně je vrstvíme tak, až je nádoba celkem plná. Tu pak uzavřeme a uložíme na chladném místě. Švestky je pak možné odebírat po částech.
Před použitím se mouka s plodů omyje a na okamžik je podržíme v sítu nad hrncem s vařící vodou, aby je lehce přešla pára. Po tomto ošetření chutnají blumy a švestky jako čerstvě utržené, třeba i v lednu. Další způsob skladování švestek spočíval ve spuštění uzavřené nádoby naplněné ovocem do studny. Stálá teplota a vlhkost byly zárukou poměrně dlouhodobé konzervace.
Jablka a hrušky zabalte do papíru
V dřívějších dobách bylo doporučováno zásadně skladovat se stopkami směřujícími vzhůru, protože ovoce se zpravidla sklízí před dosažením zralosti a mělo by tedy i nadále zůstat ve stejné poloze, v jaké by normálně na stromě dozrálo. A aby plody vydržely chutné co nejdéle, vymysleli ti naši předkové možnost skladování v bedničkách či soudcích s dobře těsnícími víky. Před uskladněním ponechali plody dva týdny rozložené v suché místnosti, aby se „vypotily“. Na dno nádob pak dali vrstvu suchého písku, na ni pak vrstvu plodů, každý samostatně zabalený do papíru. Následuje opět vrstva písku a jablek až se celý obsah zaplní. Končí se pískem. Pak je nutné nádoby dobře uzavřít a uložit v chladnu a suchu. Plody si při tomto způsobu skladování prý uchovají chuť a šťávu až do jara.