Agresivní pacient - jde o situace poměrně často lékaři popisované, kdy pacient již od okamžiku převzetí od zdravotnické záchranné služby zdravotníkům sprostě nadává a vyhrožuje, nechce na sebe nechat sáhnout, je agresivní, někdy i fyzicky napadá zdravotnický personál. Pokud byl takový pacient dovezen záchrankou za účasti policistů a je zřejmé, že pokračuje v agresivním jednání a nechce se nechat vyšetřit ani hospitalizovat, je vhodné požádat policisty, aby setrvali ve zdravotnickém zařízení a neodcházeli.
___
___
Jejich zákrok nekončí předáním pacienta do nemocnice, ale končí až situací, kdy pacient nebude ohrožovat zdravotníky a své okolí. Pokud by policisté odmítli ve zdravotnickém zařízení setrvat, ač agresivní pacient zde ohrožuje zdravotnický personál, bude třeba obrátit se přes linku 158 na operačního důstojníka krajského ředitelství Policie ČR a žádat, aby nařídil přítomným policistům setrvat ve zdravotnickém zařízení a dbát na zvládnutí agresivního pacienta a ochranu životů a zdraví zdravotníků a dalších pacientů. Pokud by se nepodařilo dohodnout, aby tento příkaz operační důstojník vydal přítomným policistům, lze se obrátit i na operačního důstojníka Policejního prezidia ČR. Povinností Policie ČR je nejen řešit trestné činy a přestupky, ale také bránit jejich vzniku. Na to je třeba apelovat při jednání s policisty i operačními důstojníky. Pokud to policie odmítne učinit, porušuje zákon se všemi důsledky. Operační důstojník
si zpravidla nedovolí nevydat příkaz k tomu, aby policie nadále v zákroku pokračovala až do doby, kdy nebude hrozit nebezpečí napadení ze strany agresivního pacienta. Pokud Policie ČR se záchrankou nepřijela, což je asi častější případ, a agresivní pacient vyhrožuje a ohrožuje zdravotníky, případně své okolí, je vhodné zavolat linku 158 a žádat, aby se okamžitě výjezdová skupina Policie ČR dostavila do nemocnice a zabránila možnému trestnému činu nebo přestupku, které při agresivním jednání pacienta hrozí. Má-li nemocnice svoji ochranu, je vhodné požádat, aby se dostavila na místo a pomohla se zvládnutím agresivního, opilého pacienta. Je třeba také zdůraznit, že lékaři i zdravotní sestry mají stejně jako všichni ostatní občané právo na tzv. nutnou obranu – tedy sebeobranu – a v případě hrozícího nebo již nastalého útoku na tělesnou
integritu kteréhokoli člověka mohou takový útok sami odvrátit, přičemž obrana nemusí být, jak se někdy mylně mediálně tvrdí, „přiměřená“, ale pouze nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Za zcela zjevně nepřiměřenou obranu způsobu útoku označil Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud ČR případy, kdy obránce zraní nebo usmrtí útočníka, který neútočil na jeho fyzickou integritu, ale pouze na jeho majetek (například zastřelí nebo zraní prchajícího zloděje). Opakovaně z judikatury Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že bránit se agresivnímu
útočníkovi, který není ozbrojen, se zbraní není zcela zjevně nepřiměřená sebeobrana a zbraň lze proti útočníkovi použít. Pokud útočník napadá lékařku, zdravotní sestru – tedy ženy, a ty použijí proti němu třeba i razantně zbraň, kterou nemusí být pistole, ale může jí být i lékařský nástroj, k tomu, aby ochránily svůj život a své zdraví, nemůže to být považováno za zcela zjevně nepřiměřenou obranu. Další možností je umístění pacienta
na záchytnou stanici na dobu nutnou k odeznění opilosti, je-li pod vlivem alkoholu a chová se agresivně. Podle zákona tak lékař může učinit, pokud není ohrožen život nebo zdraví pacienta selháváním základních životních funkcí. Je však pravda, že v případě, kdy pacienta přivezla záchranka a je podezření například na hematom v hlavě, zlomeninu nebo jiný závažný zdravotní stav, bude asi vhodné nejprve, třeba i s pomocí policistů, provést základní nutná vyšetření a teprve potom rozhodnout o převozu pacienta na záchytnou stanici.
Zdroj: JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK