Záchranka odjela a policisté odešli, lékař se snaží s pacientem komunikovat a pacient, který je podnapilý, agresivní a nechce v nemocnici zůstat, prostě řekne „nazdar doktore, nic nepodepíšu a odcházím, tady se mi to nelíbí“ a zmizí. Jak v takové situaci postupovat?
___
___
Především nemocnice není věznice a lékaři a sestry nejsou bachaři. Nebudou tedy útěku bránit a nebudou se s pacientem prát. Takovou povinnost jim žádný právní předpis neukládá. Řešení v současné době stanoví zákon o zdravotních službách. Zde musím pouze konstatovat, že prosadit, aby zákon na tuto situaci pamatoval výslovným ustanovením, byl docela problém, když legislativci na Ministerstvu zdravotnictví ČR zastávali názor, že jde o „kazuistický paragraf“ a takovou situaci by bylo třeba řešit podle obecných právních předpisů, nikoli dávat zákonem přímo návod, jak postupovat.
Ke cti bývalého ministra zdravotnictví doc. MUDr. Leoše Hegera, CSc., je nutno říci, že se postavil proti svým legislativcům a uznal, že tato situace nastává poměrně často a že je třeba, aby zákon výslovně stanovil, jak má lékař postupovat. Lékař zpravidla nemá ve zdravotnické dokumentaci informaci o blízké osobě pacienta, která má právo být informována o jeho zdravotním stavu. Pokud v dokumentaci, již předává záchranka, takový údaj je, měl by se pokusit informovat osobu pacientovi blízkou, která je v dokumentaci uvedena. Většinou tomu tak ale asi nebude. Dále je jeho povinností informovat o útěku pacienta, pokud uzná, že by mohl být ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví (což je v dané situaci skoro vždycky) Policii ČR. Vytočí tedy linku 158, nechá si případně spojit příslušné policejní pracoviště a sdělí, že v určitou hodinu z určitého oddělení nemocnice, svévolně, bez souhlasu lékaře odešel pacient, u kterého byl důvod k nedobrovolné hospitalizaci, a jeho odchodem z nemocnice může být vážně ohroženo jeho zdraví nebo i jeho život. Současně se dotáže, se kterým policistou hovoří, a zapíše do zdravotnické dokumentace, v kolik hodin a kterému policistovi případ oznámil. Je-li přítomna zdravotní sestra, bude vhodné, aby i ona tento záznam podepsala. Pro tuto chvíli případ pro lékaře končí. Stává se, že policista na druhém konci aparátu klade otázku: „No a co máme dělat?“ Je pravdou, že zákon na tuto otázku odpověď již nedává. Nicméně není věcí lékaře, aby radil policistovi, jak si má počínat, pokud mu oznámil nastalou situaci. Je pravděpodobné, že se policie pokusí pacienta nalézt, a nelze vyloučit, že ho policisté přivedou zpět do nemocnice. Pak se může celá situace opakovat. V takovém případě je vhodné požádat policisty, aby pokud možno setrvali na oddělení do doby, než budou provedena nejnutnější vyšetření, případně než bude pacient zklidněn medikací. Pokud tak neučiní, mohou očekávat, že pacient znovu uteče a bude jim znovu útěk hlášen.
Druhá možná situace – pacient se domáhá propuštění na revers I v tomto případě je z právního hlediska řešení poměrně jasné. Lékař musí z medicínského hlediska posoudit, zda pacient je způsobilý k platnému projevu vůle, tzv. právnímu jednání, tedy zda je schopen pochopit a dobře uvážit informace, které od lékaře obdrží, zda jeho zdravotní stav umožňuje plnohodnotné řádné a svobodné rozhodnutí. To může být někdy složité, a je-li k dispozici konziliář psychiatr, je vhodné ho pozvat k vyšetření pacienta a zaujetí stanoviska, včetně zápisu do zdravotnické dokumentace. Není-li takový konziliář k dispozici, musí se rozhodnout lékař sám. Zpravidla u agresivních, potlučených opilců dospěje k závěru, že v tomto zdravotním stavu není způsobilý revers podepsat, a pokud odmítne podepsat souhlas s hospitalizací a bude se domáhat propuštění, nezbývá než zahájit tzv. detenční řízení – tedy oznámit soudu nucenou hospitalizaci pacienta. V každé nemocnici by měl být dán jasný algoritmus, jak se takové oznámení má soudu podat. V současné době je nejvhodnějším postupem využití tzv. datové schránky. Možné je však i podání zprávy e-mailem, faxem apod. Není důležité, kdy příslušný soudce sdělení obdrží, ale důležité je, aby do 24 hodin od okamžiku, kdy pacient vyslovil nesouhlas s hospitalizací a hospitalizován přesto proti své vůli byl, bylo u soudu o této skutečnosti podáno hlášení. Toto hlášení se může omezit na konstatování nejnutnějších údajů – tedy kdo, odkdy, na kterém oddělení a z jakého důvodu je bez svého souhlasu hospitalizován.
Hlášení se podává okresnímu soudu v místě sídla zdravotnického zařízení. Nepodání hlášení nebo jeho opožděné podání je správním deliktem a lze za něj uložit poskytovateli zdravotních služeb pokutu.
Pokud by lékař naopak uvážil, že pacientův zdravotní stav je takový, že umožňuje platné právní jednání – podpis reversu, pak je třeba, aby pacienta důrazně poučil o možných důsledcích jeho rozhodnutí, znovu se dotázal, zda i po tomto poučení trvá na propuštění na revers, dobře zaznamenal do zdravotnické dokumentace, která vyšetření provedl, a na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že pacient byl schopen revers podepsat, a poté s využitím vzoru podle přílohy k vyhlášce o zdravotnické dokumentaci předložil pacientovi k podpisu písemný informovaný nesouhlas s hospitalizací – revers. Toto řešení bude v případě agresivních opilců, které přivezla potlučené záchranka, asi méně časté.
Zdroj: JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK