Článek podává definici trestného činu vydírání a okolnosti, které jsou při vydírání použity k ovlivnění trestu za tento trestný čin.
___
___
§ 235
Vydírání
(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami,
c) spáchá-li takový čin se zbraní,
d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo značnou škodu,
e) spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, nebo
f) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho rasu, národnost, příslušnost k etnické skupině, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nebo škodu velkého rozsahu.
Ustanovení chrání svobodu rozhodování.
Jinou těžkou újmou je mj. pohrůžka trestním stíháním, není však vydíráním, jestliže poškozený žádá náhradu škody způsobené trestným činem s tím, že při její úhradě nepodá trestní oznámení. Jde o výkon jeho práva, proto nejde o protiprávní jednání.
O protiprávní výhrůžku by šlo tehdy, kdyby žádal o úhradu způsobené škody nebo dluhu a vyhrožoval podáním trestního oznámení, ať již pro skutečný nebo smyšlený delikt, který as touto pohledávkou nijak nesouvisí (např. oznámením pro daňový delikt, znásilnění sekretářky jednatelem apod.).
Není přitom rozhodné, že pachatel tímto nedovoleným způsobem vymáhá svůj oprávněný nárok (např. na zaplacení skutečného dluhu).