Od září 2012 jsem začal chodit do pobočky České fotoškoly v Olomouci. Mým vyučujícím je pan Svatopluk Klesnil. Chodím do fotografického kurzu pro začátečníky, ač jsem první fotografie dělal již v roce 1994 flexaretou svého dědečka. Při objednání kurzu bylo mým cílem lépe pochopit technickou stránku tvorby fotografií (ve které jsem jako letitý amatérský fotograf pokulhával) a také zlepšit mé kompoziční schopnosti a dovednosti.___
___
Důvod proč jste ale přišli na tuto stránku je ten, že chcete vědět, zda začít do této školy chodit nebo zda jít ke konkurenci.
Na úvod jsem si zkopíroval ze stránek fotoškoly obsah lekcí, abych si připomněl, co vše jsme již probrali (vizte na konci této stránky). V aktuální době mám za sebou již 14 lekcí a naučil jsem se toho ve fotoškole opravdu hodně. Když to vezmu velmi globálně, tak
-
práci s fotoaparátem (clona, čas, expozice, ISO, režimy fotoaparátu, ostření, vyvážení bílé, formáty souborů fotografií, histogram, práci s objektivem, typy fotoaparátů, objektivů, filtrů ad.),
-
práci s Photoshopem (v podstatě cokoliv na co si vzpomenete - zesvětlení, ztmavení, kontrast, sytost, ořez, práce s vrstvami, nejrůznější korektury a retuše fotografií, vyrování fotografií do horizontu, korekce objektivu, filtry, práce s barvami ad.),
-
praktické focení (nácvik toho co jsme se naučili - focení v exteriéru i interiéru).
Focení v interiéru probíhalo v různých interiérech a exteriérech v Olomouci a dále samozřejmě v učebně fotoškoly, která je na ulici Riegerově. Focení exteriéru probíhalo na nejrůznějších místech v Olomouci. Obzvlášť se mi líbilo focení z balkonu přírodovědecké fakulty (kvůli dobrému výhledu na Olomouc) a noční focení u Arcidiecezního muzea u Dómu (Václavské náměstí). Fotografování pohybujících se předmětů bylo realizováno také kolem přírodovědecké fakulty.
Teoreticky jsme také probrali některé typy fotografií - např. krajinářské fotografie a dokumentární fotografie. Jak jsem zjistil ze stránek fotoškoly, dokumentární fotografie je pečlivěji probírána v navazujícím kurzu pro pokročilé.
Poměrně náročné je např. nastavit správně světla při focení portrétů (osobně focení portrétů považuji za vůbec nejtěžší oblast fotografování). I to se ve fotoškole naučíte. Naši figuranti byli osvícení asi 10ti způsoby světly v ateliéru. Vznikaly velmi zajímavé fotografie s různými typy světla (tvrdé, měkké softboxové, odražené, barevné) a různou intenzitou.
Samozřejmostí je průběžné prohlížení a konzultování fotografií jak z kurzů, tak fotografií pořízených posluchači mimo výuku (starší fotografie z doby před kurzem i pořízené samostatně v období mezi jednotlivými lekcemi). Fotografie jsou konzultovány buď individuálně s vyučujícím, tak i v celé skupině (projekce dataprojektorem v lekci).
V průběhu lekcí poslouchači dostávají také různé domácí úkoly, které (s různou úspěšností) plní (hloubka ostrosti, fotografie krajiny, konkrétní tématické fotografie apod.).
V roce 2014 jsem chodil do skupiny pokročilých, kde jsme převážně konzultovali námi (studenty) zhotovené fotografie.
Jako zpestření je v létě tzv. fototábor. Koná se většinou na sovinecku, kde je zajistěno ubytování, strava a pestrý fotografický program. Byl jsem na dvou fototáborech a myslím si, že je to zážitek, na který budu vzpomínat dlouhé roky.
Ve fotoškole se mi moc líbí, za poměrně nízkou cenu jsem se toho opravdu dost naučil a jsem nadšený i z party lidí (je nás celkem 12), kteří se v naší skupině sešli.
Ve fotoškole je příjemná klidná, přátelská atmosféra bez napětí. Do fotoškoly chodím rád a moc ji všem doporučuji.