Máme-li kaz či jiný problém a sedíme v zubařském křesle, zajímá nás, co všechno se dá dělat a jaké jsou možnosti nápravy tak, aby byl výsledek co nejméně viditelný. Vždy záleží nejen na šikovnosti stomatologa či našich finančních možnostech, ale především na stavu našeho chrupu jako takového. Zkušený zubař vybere variantu, která je pro danou chvíli nejlepši, samozřejmě s vaším souhlasem.
___
Kompozit, skloinomerní výplň, či amalgám?
Jde-li skutečně "jen" o kaz, rozhodovat se bude mezi výplní kompozitní bílou, skloinomerní, v některých případech se zvolí amalgám. Amalgám ještě zdaleka není tak na "odpis", jak si mnozí myslí, a používá se zejména v zadních úsecích chrupu, má dlouhou životnost a lze ho "dát" poblíž dásně, protože snese vlhko. Správně zhotovená výplň zubu z každého z těchto materiálů není ani horší ani lepší než ty ostatní. V podstatě jde o indikaci, šikovnost stomatologa, jeho erudici a to, zda má na klienta dostatek času.
Kompozitní výplň - bílá plomba
jsou nejestetičtější, proto se používají nejčastěji. Jsou vysoce leštitelné, nerozeznatelné od vlastního zubu (pokud se použije stejný odstín), Dají se s nimi dostavovat zuby včetně poměrně velkých ploch, ale vždy se jedná o individuální záležitost. Pokud je tato výplň zhotovena skutečně kvalitně, vydrží poměrně dlouho, byť není mechanicky tak odolná jako amalgám. Platí totiž, že je vysoce náchylná na technologii zhotovení, proto se pod ní při nedodržení správných zásad často objevuje sekundární kaz. Podmínkou je suché, nekontaminované pracovní prostředí při zhotovování výplně a dobrý okrajový uzávěr.
Skloinomerni výplně
se používají u dočasných (mléčných) zubů dětí, protože mají schopnost vyměňovat si fluoritové ionty se zubem a dokáží tak zastavit demineralizaci dentinu (zuboviny). V některých případechje jejich použití indikováno také jako provizorní výplň u dospělých, ale po nějakém čase se musí vyměnit, protože se rychle obrušují. V případě že kaz je velký nebo se jedná o výrazné poškození zubu (či jejich ztrátu) a není možné použít metodu přímých vyplní, nastupuje další z řady možností. Vždy jde o to zub zachránit, ne vytrhnout pokud je to možné.
Korunka, zubní můstek či implantát
Korunka - "čepička na obroušeném zubu"
Určitě už vás někdo strašil poznámkou, jak mu stomatolog bolestivě brousil zub do tvaru špalíčku, na který se následně nasadil korunku. Není se ale čeho bát, dnešní anesteziologické možnosti mohou zabránit, abyste prožili tak nepříjemné okamžiky, jaké zažívali pacienti v minulosti. Po zbroušení je zhotoven mechanický otisk daného zubu, který se zašle do laboratoře, kde korunku zhotoví. Na obroušený zbytek zubu stomatolog vytvoří provizorium, aby pacient neodešel z ordinace s obnaženým citlivým zubem. V momentě, kdy je finální korunka hotová (což trvá dle vytíženosti dané laboratoře cca týden až 14 dnů), se pacientovi nasadí a napevno zacementuje. Existuje také možnost zhotovení korunky na počkání pomocí frézovacích cad-cam systémů.
Metalokeramická korunka (na spodní části a uvnitř je kov, navrch keramika) se dává do zadní části chrupu, protože vydrží větší zátěž skusu a má delší životnost. Do frontálního úseku (přední zuby) je výhodné použít nejmodernější typ - celokeramickou korunku, kterou prakticky nerozeznáte od pravých zubů a nehrozí zde riziko tzv. metalických skvrn, tedy lehkého zabarvení, které někdy způsobují příměsi kovu v metalo-keramické korunce. Celokeramické korunky jsou však náchylnější k "úrazům", je proto nutné dávat na ně větší pozor a zabránit jejich případnému poškození.
Zubní můstek - přemostění více zubů mezi dvěma fixačními zuby
Princip je stejný jako u korunky, ale v tomto případě jde o chybějící zub, kdy se zbrousí dva okolní a mezi ně se vloží "můstek", který tuto mezeru po ztrátě zubu uzavírá. Pokud jsou však sousední zuby naprosto zdravé, je škoda je zbrušovat a nastupuje varianta implantátů.
Zubní implantát - "zub zavrtaný do čelisti"
Jsou to de facto šroubky do kosti. Materiálem je titan, u něhož nehrozí riziko alergických reakcí (nebo je sníženo na minimum). Implantace se provádí v lokální anestezii. Existuje několik implantačních systémů, které se od sebe odlišují. Rozdílje například v době hojení (u některých postupů trvá 3 až 6 měsíců, u jiných 6 týdnů), v možnostech následného protetického řešení a dalších faktorech.
Na základě implantologické porady s klientem lékař stanoví přesný postup, provede panoramatické rtg, zhodnotí celkový stav chrupu a daného místa, výšku, šířku a kvalitu kosti, stav sousedních zubů, vzdálenost od nervu. U laterálních zubů horní čelisti se zkoumá vzdálenost ode dna čelistní dutiny, což je nesmírně důležitý faktor. Pokud je nedostatek kosti, je "na pořadu dne" tzv. augmentace - přidání kosti pomocí granulátu, který se smísí s vlastní kostí a krví, z něhož se časem vytvoří kost. Jde o operaci čelistní dutiny (tzv. sinus lift otevřený), na zhojení se čeká cca půl roku. Poté pacienta čeká samotné vložení implantátu (implantace), který se následně také musí vhojit - doba hojení je závislá na typu implantátu, místě implantace a použité augmentační metodě, následně se nasadí korunka. Existuje však také metoda tzv. okamžitého zatížení - okamžitá implantace, kdy se zub vytáhne a rovnou vloží implantát. Tento postup je ovšem spojený s větším rizikem "selhání", rána se může hojit vazivově, což přináší různé komplikace. Proto je výhodnější nejdříve ji nechat zahojit a poté implantovat. Novou generací implantátů jsou zirkonoxidové (keramické) implantáty, které lze použít u klientů alergických na titan či u pacientů s tenkými měkkými tkáněmi. Obecně mají implantáty velice dlouhou životnost (také v závislosti na následné péči o implantát), dolní věková hranice pro zákrok činí 18 let (kdy je ukončen vývoj čelisti). Pravděpodobnost neúspěchu při implantaci zvyšuje těžká forma cukrovky, výrazně snížená imunita, silné kuřáctví či neléčená forma parodontálního onemocnění.
Fasety - "slupka na zubu" pro krásný bílý úsměv
Oblíbená forma úpravy zubů u hereckých hvězd, modelek. Má spíše estetickou než funkční indikaci (důvod). Používá se u předních zubů, pro krásný, "hollywoodský" úsměv. Sklovina se zbrousí, ztenčí po celé délce a na zub se připevní povrch - jakási "slupka" v požadovaném odstínu. Z kompozitního či keramického materiálu. Tímto způsobem se dají korigovat tvary zubů, délka, barva.