Někdy slýcháme, jak staří lidé vztekle nadávají druhým z malicherných důvodů. Někteří zase doma shromažďují nepotřebné věci a jiní nepoznávají vlastní děti. Dělají to snad schválně? Stárnutí znamená postupný pokles tělesných a duševních funkcí, které zhoršují celkovou výkonnost organismu.
___
___
Problémy ve stáří je možné rozdělit do dvou skupin:
1) způsobené biologickým stárnutím a
2) psychickým stárnutím.
Člověk se v tomto období vyrovnává s mnoha těžkými situacemi, jako jsou odchod do důchodu nebo ztráta partnera čiblízkých přátel. Mění se jeho společenské postavení a životní styl. Všechny tyto změny rna něj působí a musí se jim přizpůsobovat.
Zatímco fyzické stárnutí a tělesné nemoci, jež s ním souvisejí, jsou řešitelným, nebo aspoň ovlivnítelným problémem, stárnutí psychické'bývá horším oříškem. Je charakterizováno poklesem duševních funkcí a sníženou schopností přizpůsobit se novému. Mění se vnímání, rozumové schopnosti, citové prožívání a osobnost člověka jako taková.
Dlouhodobá paměť bývá u seniorů zachována, zhoršuje se ale funkce krátkodobé paměti. Myšlenky se obracejí stále častěji do minulosti a méně do současnosti a budoucnosti, myšlení je konzervativní. Staří lidé uvažují stále o stejném problému, často opakují identická slova. V citovém prožívání jsou senioři méně odolní vůči zátěži a častěji citově nevyrovnaní. Výsledkem může být
- neochota ke spolupráci,
- podrážděnost,
- deprese,
- úzkost a
- strach.
Je potřeba si uvědomit, že stárnutí samo o sobě žádnou závažnější poruchu chování nevyvolává. Nicméně ve vyšším věku se vyskytuje poměrně široké spektrum duševních poruch. Zpočátku se projevují jen některými z příznaků ajejich průběh bývá mírný. Rodina tyto změny sice vnímá, ale považuje je (mylně) za zcela přirozené projevy stáří.
Příznaky a projevy demence seniorů
Každá porucha chování u seniora však signalizuje chorobnou změnu, kterou je potřeba rozpoznat a léčit. Neléčená porucha ohrožuje zdraví pacienta, vede k jeho izolaci a odmítání okolím. Pro rodinu se situace může stát vyčerpávající až neúnosnou.
Senior může projevovat sklony k agresivnímu chování, kdy ohrožuje nebo fyzicky napadá druhé osoby. Kromě tělesné síly může používat slovní agresi, tedy vyhrožování, nadávky a slovní útoky. Někdy senioři naopak reagují úzkostnými nebo vystrašenými stavy. Přestávají se správně orientovat v čase a prostoru, nepoznávají známá místa ani osoby. To vede k toulání, bloudění nebo vykonávání zdánlivě neúčelné činnosti. Objevují se také psychiatrické příznaky, jako jsou halucinace bludy a deprese.
V případě demence jsou nejčastější halucinace zrakové, na druhém místě sluchové. Bludy, tedy nepravdivá přesvědčení, bývají často vztahovačné (tvrzení, že seniorovi někdo krade věci, vyměňuje je nebo mu jinak ubližuje). Mnohdy je narušen rytmus spánek / bdění. Objevuje se noční zmatenost. I Pacient přestane být schopen společensky přijatelného chování, napřiklad shromažďuje nebo ničí věci, nedodržuje hygienu, vykonává potřebu na nevhodném místě apod.
Příčina poruchy chování u seniorů
Nejčastější příčinou poruch chování u senioru je demence. Jedná se o závažné onemocnění mozku, které se projevuje poruchami paměti, učení, myšlení a řeči. Senior není schopen pracovat, řešit problémy a nezvládá každodenní činnosti, aby se mohl postarat sám o sebe.
Projevem demence je i nevypočitatelnost
Demence bývá spojena s poruchami nálady, halucinacemi, dezorientací, stavy zmatenosti, neklidem nebo apatií, agresivitou a blouděním.
Nejčastějším typem dmence vůbec je Alzheimerova choroba. Charakteristický je pomalý začátek, časná ztráta soudnosti, logického uvažování a časoprostorové orientace. Postupně se postižení stávají nesoběstačnými a jsou odkázáni na pomoc okolí.
Poruchy chování mohou být způsobeny jiným psychiatrickým onemocněním. Jde např. o depresivní stavy. Postižení lidé jsou zpravidla chorobně smutní, mají zpomalené myšlení, pocity viny, trpí nechutenstvím a mívají myšlenky na sebevraždu. Deprese ve vyšším věku jsou rizikovým faktorem pro vznik Alzheimerovy choroby.
Schizofrenie není demence
Jinou skupinou jsou lidé trpící poruchou osobnosti (např. schizofrenie). Takřka vždy je spojená i s poruchami přizpůsobení vůči okolí, takže může vznikat problém při společném soužití nemocného člověka s ostatními.
Návykové látky škodí i starým lidem
Ničím výjimečným nejsou ve stáří ani návykové poruchy. Zneužíván je především alkohol a léky. Jejich odnětí vyvolává závažné poruchy chování jako součást abstinenčních příznaků.
Jak se chovat k dementnímu pacientovi?
První příznaky demence: Drobná selhávání ve znalosti jmen. Neznalost správného data. Nejistota v běžných denních činnostech.
Jednoduchá pravidla pro komunikaci s člověkem s poruchami chování:
- Mluvit zřetelně, dostatečně hlasitě, klidným, ale rozhodným tónem.
- Volit jednoduchá slova a kratší věty.
- Omezit hovory v hlučném prostředí.
- Používat prostředky mimoslovní komunikace - pohledy, úsměvy, gesta, doteky.
- Opakovaně seniora informovat o situaci, čase a místě, kde se nachází.
- Při nevhodném chování seniora odvést jeho pozornost.
- Snažit se zabránit situacím, které nevhodné chování vyvolávají.
Čeho se vyvarovat u pacientů s demencí?
Vytváření náhlých a nečekaných změn ve zvyklostech nemocného. Přeceňování schopností nemocného. Omezení komunikace pouze na příkazy a kontrolu seniora. Zlostného, podrážděného nebo agresivního chování vůči seniorovi. Před návštěvou lékaře by si blízké osoby pacienta měly zaznamenávat situace a jednání, které poukazují na poruchy chování.