Zatímco strach je evolučně užitečný, protože chrání člověka před nebezpečnými situacemi, fóbie už nemá s užitečností nic společného, a může život naopak úplně zničit. Možná to znáte i vy. Hrajete si s kamarády na schovávanou, a protože není kam jinam se zašít, vlezete do skříně a zaklapnete za sebou dveře.
___
___
Najednou jste v malém prostoru, kde není dost místa a kyslíku, a dostáváte strach. Začínáte se dusit, buší vám srdce, třesete se, potíte se po celém těle a máte pocit, že omdlíte. Vítejte ve světě klaustrofobie.
Fóbie může vyvolat záchvaty paniky
Odhaduje se, že fóbiemi trpí více než desetina populace, méně závažné příznaky některé z fóbií (viz box) má ale podstatně větší počet lidí. V případě, že jsou vystaveni své „noční můře“ (a v nejzávažnějších případech i tehdy, když na rizikovou situaci jen pomyslí), prožívají fobici intenzivní úzkost provázenou řadou příznaků: rozbuší se jim srdce, začnou se dusit, udělá se jim nevolno nebo se zpotí. Při záchvatu úzkosti se lidé obvykle nejsou schopni chovat normálně a racionálně - i když často rozumem vědí, že se není čeho bát. Často udělají vše pro to, aby z nepříjemné situace unikli, což je poněkud problematické, pokud je například přepadne záchvat paniky z výšky přímo na vrcholu Eiffelovky, strach z vystoupení na veřejnosti po vylosování maturitní otázky nebo děs z uzavřeného prostoru v letadle, které se chystá odstartovat. V dlouhodobém pohledu vedou fóbie k tomu, že se lidé začnou stresovým situacím vyhýbat, což může výrazně narušit jejich každodenní život.
Strašák jménem magnetická rezonance
Při klaustrofobii (z latinského claustrum — uzavřený v prostoru) lidi děsí, pokud se vyskytnou v místě, které je zavřené a nedá se z něj uniknout, protože mají pocit, že se udusí. Typicky se objevuje ve výtazích, v malých nebo zamčených místnostech, v autech, tunelech, sklepích nebo jeskyních. Poměrně často lidé odhalí svůj problém i při vyšetření magnetickou rezonancí: zjistí, že nesnesou pobyt v uzavřeném tunelu přístroje. V situaci ohrožení lidé mohou reagovat různě: mohou mít jen nepříjemný pocit a toužit po větším prostoru, v závažněj ších případech ale mohou být paralyzo vaní záchvatem paniky, nebo dokonce dostat infarkt, mohou se pokoušet za každou cenu z prostoru uniknout a používat při tom i násilí, mohou ze sebe také strhávat oblečení v naději, že se jejich pocit sevření v prostoru oslabí. Odhaduje se, že klaustrofobií trpí dvě až pět procent světové populace. Příčina klaustrofobie není známá; někteří postižení mohou mít za sebou konkrétní traumatický zážitek, který problém spustil, často ale takové jasné trauma neexistuje. Vliv může mít i dědičnost nebo situace, kdy dítě „odkouká" panickou reakci od rodiče. Jeden můj klient se ocitl v nepříjemné situaci, když ho rozbolel zub a musel na pohotovost. Do ordinace se totiž jezdilo výtahem, schodiště bylo zamčené. I když měl velké bolesti, než aby vstoupil do výtahu, raději složitě hledal správce a nechal si odemknout schodiště, aby mohl do druhého patra dojít i pěšky. Některé potíže, které by se dříve označovaly za klaustrofobii, přitom dnes nyní odborníci označují za projevy agorafobie (viz box). Jde o případy, kdy má člověk strach z nemožnosti uniknout nebo se bojí, protože by se k němu nemusela dostat pomoc, kdyby ji potřeboval, a to bez ohledu na to, zda je v malém či velkém prostoru. Bez ohledu na to, o jakou poruchu se jedná, klíčové je, aby se lidé s fóbií nebo panickými stavy nebáli vyhledat odborníka. Měl jsem klienta, který nemohl jezdit autem. Měl problém hlavně se situací, kdy by byl na silnici mezi dalšími vozidly, jakoby obklíčený. Od potíží mu ulevila hypnóza, takže začal vozidlem běžně jezdit.
Odborníci pomohou
Pokud máte iracionální strach celý život a nedokážete ho překonat, i když rozumem chápete jeho nesmyslnost, možná vám přijde nepředstavitelné, že by vás někdo problému zbavil. Pravdou ale je, že odborníci u většiny fóbií dokáží poskytnout úlevu až 90 procentům svých pacientů či klientů. Postupy, které se používají, jsou různé. Pokud má fóbie příčinu někde v minulosti člověka — například byl někdy v dětství zavřený ve sklepě a podobně — může pomoci, pokud terapeut tento zážitek objeví a pojmenuje. Tato situace se dá hledat v hypnóze, ale i při terapeutickém rozhovoru. Při kognitivní terapii odborníci především apelují na pacientův rozum, aby si uvědomil, že pro něj „nebezpečná" situace je vlastně docela užitečná. Například cestování výtahem tak nemá prožívat jako stresovou situaci, ale jako rozumný a efektivní způsob přesunu do výšky. Ještě účinnější jsou behaviorální techniky. Jejich součástí obvykle je to, že si pacient svou krizovou situaci dobrovolně prožije, a to v doprovodu terapeuta. Většinou se původce strachu „dávkuje", začíná se s méně zátěžovou situací a na konci je ta nej kritičtější. Americká srovnávací studie ukázala, že tento postup pomáhá asi třem čtvrtinám klaustrofobiků. Doktor Zika používá při řešení problému s fóbiemi hypnózu a má s jejími účinky velmi dobré zkušenosti. Ulevit umí téměř každému, a mnoho lidí se fóbie zcela zbaví.
Někdy to jde snadno
A na závěr jeden povzbudivý příběh z ordinace psychologa. „Měl jsem klientku, která nedokázala být sama v uzavřené místnosti. ,Kdyby se mi něco takového stalo, tak bych se zbláznila vysvětlila mi. Jenže vy se zbláznit nemůžete, vy už se jako blázen chováte řekl jsem jí. A jen takováto intervence způsobila, že se klientka uklidnila a problémy ustoupily," popisuje psycholog.
CO SI PAMATOVAT O KLAUSTROFOBII?
V současnosti se fobické úzkostné poruchy (jak se přesněji říká fóbiím) dělí na tři kategorie:
- Sociální fóbie: Je to více než stydlivost, jedná se o kombinaci nadměrného sebevědomí, strachu z ponížení na veřejnosti a strachu z negativního hodnocení ostatními. Ve vážných případech člověku vážně narušuje osobní i pracovní život. V USA se odhaduje, že tímto problémem trpí každý osmý člověk.
- Agorafobie: Do této poruchy, označující původně strach z velkých otevřených prostorů, se nyní zahrnují všechny případy, kdy má člověk panický strach z toho, že se ocitne na veřejném místě bez možnosti úniku (tito lidé mají problémy například v plném obchodním centru, v tlačenici v metru nebo třeba na mostě). Odhaduje se, že agorafobie tvoří asi třetinu všech případů fóbie. Postihuje ženy dvakrát častěji než muže, v extrémních případech může lidi dovést až k sociální izolaci, protože odmítají vycházet ven.
- Specifické fóbie: Jedná se o strach z konkrétního podnětu. Patří sem i klaustrofobie v užším slova smyslu, tedy strach z uzavřených a stísněných prostor.