Svět je plný paradoxů. Jedním z nich je i podivný přístup k lenošení. Na jedné straně vidíte plno reklam zobrazujících nejslastnější chvilky života jako poklidné povalování na pláži a na straně druhé do vás kde kdo hučí, že máte raději dřít.
Je lenošení a relaxace hřích? Má naše psychika raději lenošení nebo aktivitu?
Někdo se k lenošení staví málem jako ke smrtelnému hříchu, jiný v lenošení vidí ideál života. Jak to tedy je? A má naše psychika radši lenošení, nebo aktivitu?
Jistě si umíte představit takový krásný líný den. Bloumáte mezi postelí a ledničkou, sem tam přečtete stránku oblíbené knížky nebo prolistujete časopis a neděláte vůbec nic. Dokonce vlastně ani na nic zásadního nemyslíte. Myšlenky jako by se dostávaly maximálně k horizontu nejbližších deseti minut. Všechno je pomalé a vláčné.
U přírodních národů je takové chování vcelku běžné - jen čtení nahrazuje zádumčivý pohled na pláž - a rozhodně není vnímáno ostatními nijak zle. Naopak je respektováno jako legitimní způsob trávení volného času. Ostatně zdá se, že to je v živočišné říši vůbec rozšířený koníček.
Bohužel, či bohudík, vám ovšem lenošení tohoto typu dlouho nevydrží. Psychika bez podnětů a bez činnosti začne po čase protestovat. První fází je nuda, pak mírná otrávenost, s ní přichází podráždění a nakonec už to nevydržíte: "Musím něco dělat, nebo se zblázním." Zkrátka úsporný režim musíme prokládat pravidelným využíváním své mentální kapacity.
Je lenoch poflakovač?
Na neštěstí může nastat situace, kdy se lenošení stane životním stylem. Jedním z důvodů se může například stát pocit životního neúspěchu. Pokud byste totiž opakovaně zažívali pocit selhání pokaždé, když se do něčeho pustíte, zjistíte, že bezpečnější je nedělat nic. Bohužel dnešní společnost tuto možnost úniku do lenošení - úsporného režimu - nabízí. Tak se nakonec můžete setkat s lidmi, kteří stráví svůj život u televize nebo bulvárních časopisů. Tyto náhražky života vám totiž umožní něco prožívat (netrpět sžíravou nudou) a přitom vlastně lenošit.
Abyste se stali skutečným lenochem, musíte rezignovat na život a na jeho možnosti. Nesmíte po ničem toužit a nesmíte myslet na budoucnost. Protože pak byste nutně dospěli k názoru, že lenošení a přežívání ze dne na den vás neuspokojuje.
Dříč - pracovitý člověk
Opakem lenochů jsou lidé bez schopnosti setrvat chvíli v klidu. Využívají každou volnou chvilku, leckdy předem jasně naplánovanou, k nějaké činnosti. Paradoxně i tito lidé mají většinou problém. Nejčastěji jde o únik před sebou samým.
Zastavit se a nedělat nic logicky vytváří příležitost o sobě přemýšlet. To je pro některé lidi tak nebezpečné, že raději stále něco dělají. Jinou variantou "dříčů" jsou lidé, kteří zahálku považují za něco nemorálního. Pokud byste k takovým lidem patřili, tak vaši rodiče jistě s oblibou používali otázku: "Ty nemáš co na práci?!" Lidé, kteří stále něco dělají, sice život stoprocentně využijí, ale vlastně si ho neužijí.
Naučte se lenošit a odpočívat
Tak jako u mnoha psychických jevů se tedy zdá, že i lenošení má svou světlou a stinnou stránku. Pokud byste tedy chtěli opravdu dobře a plnohodnotně lenošit, je třeba se to naučit. Učte se lenošit postupně, nejprve po malých dávkách. Co třeba, kdybyste to zkusili teď. Podívejte se dlouze z okna, natáhněte si nohy, povolte kravatu nebo zujte boty. Prostě přejděte na chvíli do úsporného režimu.