Zdraví, životní styl

___
___

UTRÁPENÁ DUŠE - BOLAVÉ TĚLO
Už před 2400 lety prohlásil řecký filozof Sókratés: "Neexistuje taková nemoc, která by nesouvisela s duší." Platón, Sókratův žák, zdůrazňoval: "Největší chyba v léčení nemocí je, že existují lékaři pro choroby těla a jiní pro choroby duše, přestože tyto od sebe nelze oddělit." Celostní vnímání lidského těla získalo uznání v 70. letech 20. století, od té doby se dynamicky rozvíjí a značné oblibě se těší zejména v USA. Psychosomatickými metodami bývají úspěšněji zvládnuty zejména chronické obtíže. Při klasickém postupu se řeší jen postižené místo v těle a málokdy se podaří odstranit příčinu potíží. Psychosomatika zahrnuje celkové řešení zdravotního problému - mimo jiné věnuje pozornost úpravě životního stylu a ke zlepšení psychické odolnosti používá psychoterapii. Spolupracuje i s ostatními specialisty.

Kde pomáhá psychosomatické léčba nejčastěji?

• bolest hlavy - migréna,

• poruchy spánku - nespavost,

• chronické poruchy zažívacího traktu - funkční porucha tračníku, vředová choroba,

• bolesti zad,

• únavový syndrom,

• poruchy látkové výměny - cukrovka, metabolický syndrom,

• psychogynekologie - neplodnost, poruchy sexuálního prožívání,

• těhotenské obtíže - příprava na porod, poporodní deprese,

• chronická kožní onemocnění - lupénka, akné, atopický ekzém,

• oběhový systém - vysoký či nízký krevní tlak,

• závislosti - odvykání kouření, léčba emoční závislosti na expartnerovi,

• poruchy příjmu potravy - nechutenství, anorexie, bulimie atd.

Psychologie a bohužel ani psychosomatická medicína nemůže dost dobře pracovat se statistickými údaji z klinických studií ani se studiemi na zvířatech. Důvod je logický - psychosomatická medicína nepracuje s farmaceutiky a klinické studie jsou financovány právě farmaceutickým průmyslem. Studie na zvířatech není možné provádět, protože lze jen těžko ovlivňovat psychiku zvířete a odečítat zpětnou vazbu - zkrátka vám neřekne, že ho přestalo bolet břicho.

Můžete říci, které nemoci lze označit za psychosomatické?

Tradiční psychosomatické školy, zejména německé, považují v podstatě každé onemocnění za psychosomatické, a to včetně úrazů. Člověk si zlomí nohu nebo nabourá autem tehdy, je-li nějakým způsobem narušena jeho koordinace nebo jsou změněny jeho reakce. V užším slova smyslu jsou však typickými psychosomatickými nemocemi chronické obtíže, které lze špatně ovlivnit klasickou léčbou - alergie, astma; chronické kožní problémy, únavový syndrom, metabolický syndrom včetně hypertenze a cukrovky, poruchy štítné žlázy, choroby zažívacího traktu včetně vředové choroby, u žen chronické gynekologické potíže, opakované pánevní záněty, poruchy menstruace, problémy spojené s reprodukcí a další. Základem filozofie psychosomatického přístupu je takzvaný cyklický maladaptivní vztahový kruh, ze kterého vyplývá, že inklinujeme k určitým nemocem a zdravotním potížím vyplývajícím z našeho charakteru, chování a zejména vztahů, v jakých žijeme. Ví se například, že alergici mají dosti podobný způsob psychického reagování na vnější podněty, který je podobný reakci na úrovni těla - nepřiměřená odpověď na sebemenší podnět bez aktivního podílu rozhodování a zodpovědnosti.

Vedle psychiky se na vzniku psychosomatických nemocí podílí i jiné faktory. Které to jsou?

Samozřejmě existují vnější vlivy, ale i zde je přímá souvislost s psychikou. Klasický příklad jsou infekce. Dodnes nikdo neví, proč někdo kontaktu s patogenním virem odolá a jiný při stejném kontaktu zemře. Příkladem budiž zdokumentované případy HIV-pozitivních prostitutek v Africe, které nikdy neonemocněly AIDS, přestože jsou nakaženy již více než deset let. Fyzická obranyschopnost bývá v přímé úměře k té psychické. Naše psychika a její labilita či vyrovnanost je dána jednak mírou a agresivitou vnějších podmínek (harmonické okolí versus stres) a jednak naší odolností. Jsou lidé psychicky otužilí, kteří snesou méně příznivé podmínky, a pak jsou lidé křehčí. Také se ví, že krátkodobý stres podněcuje naši obranyschopnost. Jen málokdo však vyvázne zdravý z dlouhodobě psychicky náročného prostředí, kde nemůže ani bojovat, ani utéct. Začnou se dít změny na úrovni endokrinologické - jako první se projeví hormonální nerovnováha. Později se objeví orgánové symptomy. Časově se zdravá míra stresu nedá určit, je to individuální. Je známo, že lidé, kteří přežili koncentrační tábor, buď umírali krátce po válce, nebo se naopak dožili velmi vysokého věku.

V čem spočívá psychosomatická léčba a jaký je její hlavní přínos?

Obrovským přínosem psychosomatiky je, že dává do souvislostí profil fyzický a psychický. Tyto souvislosti se nápadně shodují a opakují. Někdy je dokonce možné odhadnout, jakou nemocí daný člověk v budoucnosti onemocní, nezmění-li svůj život.
U konkrétní nemoci vychází psychosomatická léčba z přesvědčení, že dokud se neuzdraví hlava, neuzdraví se ani tělo. Hlava je v tomto případě jen symbolem, neboť se ví, že psychika není dána jen mozkovou aktivitou, ale je ovlivňována právě endokrinologicky. Významným endokrinně aktivním orgánem je například střevo. Banální apendektomie (odstranění slepého střeva) může vést k poklesu serotoninu a zhoršit depresivní prožívání. Dále se už od roku 2000 průkazně ví, že láska má co do činění se srdcem - srdeční buňky uvolňují takzvaný atriální natriuretický faktor spolupracující s oxytocinem, což je hormon, který se uvolňuje při orgasmu, ale i při porodu. Příkladů souvislostí mezi psychikou a tělem by se našlo mnoho. Proto je logické, že ovlivňováním psychiky se dají ovlivnit i tělesné funkce.

psychosomaticke-nemoci-a-jejich-lecba-otazky-a-odpovedi-2

Jaké terapeutické postupy se uplatňují?

Psychosomatika používá klasické psychoterapeutické postupy, zejména kognitivně-behaviorální terapii, ale s jiným cílem - tentokrát uzdravit tělo. Většina našich pacientů kombinuje oba přístupy - klasický a psychosomatický. Psychosomatická péče u nás ale bohužel není na rozdíl odjiných evropských zemí hrazena pojišťovnou. Například v sousedním Německu existuje řada velkých psychosomatických klinik s tisíci pacientů.

Které nemoci se dají psychosomatickou léčbou zvládnout nejlépe?

Osobně mám nejlepší zkušenosti s psychogynekologií. Dále mám několik pacientů s alergickou dermatitidou, kteří docházeli na infuzní terapii pro vážné postižení pokožky na celém těle a nyní jsou až  na drobné lokální recidivy bez obtíží a mají hladkou zdravou kůži. Také únavový syndrom se dá dobře zvládnout změnou energetického vyladění. Obrazně řečeno: Lidé s únavovým syndromem většinou živí svojí energií někoho jiného.

Někdo si dokáže vsugerovat své onemocnění tak intenzivně, že k němu skutečně dojde. Lze to i naopak? Lze se pouhou silou vůle uzdravit?

Efekt placeba je mnohokrát prokázán a dobře zdokumentován. Farmaceutické firmy se při svých studiích zaměřují jen na tu polovinu testovaných, kteří užívali účinnou látku. Mě více zajímá skupina s placebem. Například při nedávné studii zaměřené na nové chemoterapeutikum 60 procentům uživatelů placeba vypadaly vlasy. Úsloví "víra tvá tě uzdraví" funguje i opačně, ale jde o poměrně složitý proces aktivace obranných mechanismů. Opět jeden příklad za všechny - fascinující příběh manželky Karla Schwarzenberga, která se zranila na lyžích a zůstala ochrnutá s nulovou prognózou na zlepšení. Dnes i díky nezlomné vůli chodí.