Kozinec blanitý, latinsky astragalus membranaceus. Žlutý císař, který vládl v letech 2737-2697 př, n.l., zařadil tuto rostlinu mezi nejvýznamnější druhy, a to jako lék na bolesti, hnis a hemoroidy, ale také na »stovky dětských onemocnění«. Po tisíciletí Číňané užívají tuto rostlinu jako prostředek podporující zvýšení imunity, zvláště u mladých lidí.
___
___
Ženšen pětilistý (panax quinquefolius, aralia quinquefolia) - tento druh ženšenu objevil v roce 1718 francouzský misionář Lafitau poblíž Montrealu. Již v roce 1765 jej zapsali čínští bylináři v doplňcích a revizi ke knize »Osnova lékopisů« a v 18. století se s ním čile obchodovalo. Záznamy z Filadelfie v americké Pennsylvánii udávají, že jistý Daniel Boone zde prodal15t kořene ženšenu, získaných sběrem.
___
___
Psí sádlo - bylinná směs v masti, která po aplikaci na hruď nebo záda na povrchu pokožky vytváří okluzivní ochranný film, díky kterému dochází k omezeným ztrátám vody a účinné látky léčivých rostlin uvolněné do včelího vosku snadněji pronikají do zevních vrstev pokožky. Přítomné silice zvyšují prokrvení tkání v oblasti hrudníku, dochází ke zvýšení sekrece hlenů a usnadnění vykašlávání. Inhalace silic zároveň uvolňuje dýchací cesty a usnadňuje dýchání. Je možné aplikovat menší množství masti také pod nos a do oblasti spánků. Psí sádlo je vhodné pro děti od 1 roku.
___
___
Ženšen pravý (ponax ginseng, ponax. schin-seng) je známý v oblasti východní Asie již více než 5 000 let. Jde o relikt rostoucí zde už v třetihorách, před více než milionem let, který dokázal přežít tvrdé klimatické změny až do dnešní doby. Je tedy jistým symbolem života na Zemi se zcela specifickými vlastnostmi. Na jedné straně totiž existují kořeny staré i 300 až 400 let, na straně druhé má ženšen schopnost upadat do vegetačního klidu až na několik desítek let.
___
___
Proskurník lékařský (althaea officinalis) - když tato vysoká, statná rostlina rozkvete, ihned zkrášlí každou zahrádku. Původně se proskurník pěstoval pouze pro léčebné účely, v současnosti se však často vysazuje jako okrasná rostlina. Ve volné přírodě téměř neroste, proto si ho musíme vypěstovat, nejlépe ze semen. K léčebným účelům využívám celou rostlinu - listy, květy i kořen, který je nejúčinnější.
___
___
Tis červený (obecný), latinsky taxus baccata, je stálezelený nevysoký keř nebo strom z čeledi tisovitých, Taxaceae, dorůstající výšky 5-15 m. Má široce kuželovitou až kulovitou korunu a na kmen i je výrazně červená až červenohnědá odlupující se borka. Jehlice jsou plošně dvouřadé, čárkovité a špičaté, poměrně měkké, na líci leskle tmavě zelené, naspodu matně zelené se zřetelnou střední žilkou.
___
___
Hlíva ústřičná (pleurotus ostreatus) je dřevokazná houba z čeledi Pleurotaceae, známá také jako »hiratake«. Klobouk je 5-35 cm široký, lasturovitý, bokem přirostlý nebo protažený v krátký třeň. Plodnice tvoří obvykle bohaté trsy, seřazené stupňovitě nad sebou. Mladé kloboučky jsou bochníčkovité, s podvinutým okrajem.
___
___
Pazvonek chloupkatý - tento druh se využívá asi tři sta let, ale za tuto relativně krátkou dobu se stal velmi ceněným posilujícím prostředkem. Využívá se jako náhrada ženšenu a často se označuje jako "ženšen chudých". Pazvonek chloupkatý (codonopsis pilosula), je víceletá liánovitá bylina z čeledi zvonkovitých, Campanulaceae. Má mrkvovitý kořen válcovitého nebo prodlouženého tvaru, dlouhý 10 až 40 cm. V čerstvém stavu je bílý a hladký, po usušení žlutavě hnědý a hluboce vrásčitý.
___
___
Celer (miřík celer), latinsky pium graveolens léčí nemoci ledvin, revma, dnu, zlepšuje látkovou výměnu, je afrodiziakum. Celer je jedno- až dvouletka. Má velký nažloutlý kulovitá kořen s trsy postranních kořínků. Lodyha je přímá, hranatá, nahoře větvená, asi půl metru vysoká. Listy jsou aromatické, lesklé, dolní peřenosečné, horní laločnaté. Květy jsou drobné, bílé. Plodem je nažka s charakteristickou vůní i chutí.
___
___
Úročník bolhoj (latinsky anthyllis vulneraria) čistí krev, podporuje látkovou výměnu, posiluje organismus, hojí rány a vředy. Úročník je 20-40 cm vysoká, jemnéchlupatá trvalka. Lodyhu má vystoupavou až vzpřímenou. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, jednoduché, celokrajné. Lodyžní listy jsou zpeřené, skládají se z oválně kopinatých lístků. Koncový lístek je delší než ostatní.
___
___