"Je zvláštní doba," říkává má mamka. A asi má pravdu. Lidé spěchají, baží po penězích, jsou agresivnější na ulicích, v autech i obchodech. Méně se mají rádi a jsou chladnější. Celkem výrazně se změnily jejich priority. Je prostě nová doba, doba, které by se naši pradědečci a prababičky nestačili divit a kroutit hlavou. ___
A proto: nemamoňte, nespěchejte, mějte se rádi, milujte se a užívejte si každý den - jako by to byl den poslední. Nechci být prorokem špatného, ale už jsem v nemocnici viděl leccos - nevíte, co na vás kde čeká a osud může být až překvapivě nemilosrdný.
Je tomu pár týdnů, možná už měsíců, co jsem se zastavil a promyslel si, jaký jsem měl den. Ráno vstát, jít do práce, oddělat svých osm hodin, pak nakoupit, domů, kouknout na telku a emaily, trochu navařit a uklidit, jít spát. Stále dokola. Trošku jsem se polekal a hned si položil otázku: "Chci takový život???"
Víkendy byly sice bez práce, ale příliš se nelišily od pracovních dnů. Tak nějak mi došlo, že nežiju, ale živořím. A rozhodl jsem se to změnit. Začal jezdit po různých místech Moravy, zajel jsem na chatu opíkat buřty, s kamarády na billiard nebo bowling, víc jsem se setkával se starými přátely a jezdil třeba i na několik dní mimo své bydliště - prostě jsem si užíval a obdivoval nová místa. Místa, kde jsem ještě nebyl mám totiž obzvlášť rád. Rozvíjejí mou fantazii a cítím se na nich dobře. No vidíte ... a pak že jsou býci konzervativní. Ale je pravda, že se i rád vracívám tam, kde jsem kdysi byl a nostalgicky vzpomínám. Taky jsem byl v poslední době hodněkrát v kině (naposledy filmy Kronika rodu Spiderwicků, Venkovský učitel, Václav, Vratné lahve, ad.) a třeba i v galerii. A co jsem zjistil? Že je příjemné žít, prožívat každý den a mít radost z nových zážitků a těšit se na další věci, které mě čekají a které si plánuji. Cítíte to stejně? Možná jste i vy to, co jsem byl já na začátku. Jestli vás aspoň trošku oslovilo to, co tu čtete, vzpamatujte se a změňte to. Zkuste udělat něco šíleného. Něco co si už dávno přejete, ale nenašli jste zatím na to odvahu nebo vám bylo líto za to dát peníze. Těšte se ze života!
Ono je docela prima se jen tak zastavit, sednout na lavičku na náměstí nebo v parku a nechat ubíhat čas. Prostě sedíte, je vám všechno ... ale úplně všechno jedno, koukáte na lidi co kolem vás jdou, mají starosti nebo někam houževnatě spěchají a vy nic. Rád chodím do Vaňkovky v Brně. Opřu se o zábradlí a koukám jen tak dolů na šrumec. Takže až uvidíte někoho, kdo je docela v pohodě, jak kouká přes okraj zábradlí, tak vězte, že jsem to možná já.
A ještě něco ... nezapomínejte se usmívat - třeba takhle:
nebo ... 