Máme za sebou 29 dní regulačních poplatků. Za něco se platí , za něco se neplatí, ale výraznějšího poklesu hospitalizací jsem si nepovšiml.
Je tomu asi týden, kdy se téměř ze všech oddělení naší nemocnice ozývalo: "Jsme plní!!!". Docela mě to překvapilo - očekával jsem kvůli šedesátikorunovému poplatku pokles, ale nestalo se tak. I jedno z našich oddělení je místo, kde se pacienti léčí s páteřními potížemi a v podstatě není nutné, aby u nás leželi. Ani zde se výraznější úbytek nekonal. Totéž hlásí i naše nemocniční neurologická ambulance. Zpočátku se zdálo (na začátku ledna), že čekárny jsou skutečně prázdnější, ale spíš to bylo tím, že se lidé předzásobily léky a tak lékaře tak moc nepotřebovali. Nyní se ale vše vrací k původnímu stavu a čekárny se opět dosyta plní nemocnými lidmi.
Teď mě napadá, že je možné i to, že v rámci toho, aby pacienti za poplatek u svého praktického lékaře ušetřili k němu raději vůbec nešli a tak se jejich zdravotní stav mohl zhoršit, což mohlo v této době (na konci ledna) vést postupně ke zvýšení hospitalizací.
Jsou věci, které se mění (nebo se postupně prohlubují):
Vyšší požadavky pacientů:
Pacienti nekriticky pokouší vést lékaře k tomu, aby jim indikoval vyšetření, která ani nepotřebují
Menší úcta:
Je známá věc, že prestiž lékařů klesá a povolání lékaře už není to, co bývalo. Odráží se to i v chování pacientů, kteří si častokrát více váží dobrého sportovce nebo právníka, který jim ušetří svými zásahy nějaké peníze, než lékaře, který jim třeba zachrání život.
Více si stěžují na oficiálních místech:
Kdysi jsme slýchávali, že to u nás bude jako v Americe. Zatímco v minulosti si pacient moc netroufal, nyní si stěžují pacienti stále častěji. Nejen že nás lékaře pomlouvají mezi svými známými, ale začínají psát různé dopisy na vedení. Nebude to trvat dloho, začnou si stěžovat i na lékařské komoře a následně začnou uplatňovat žaloby. Trošku mám z toho strach, ale nevyhneme se tomu. Je to jen otázka času.
Větší arogance:
Pacienti se domnívají, že když si platí, jsou už zákazníky a mohou si více dovolit. A nejen to - často se mi stává, že čím víc lékař pro pacienta dělá a ustupuje mu, tím jsou nároky vyšší. I zde tedy platí, že s jídlem roste chuť. Vděčným se naopak často stává pacient, který má minimum nároků a lékař se mu tedy méně věnuje.
Takže milí pacienti, ať se budete chovat, jak uznáte za vhodné, my lékaři v nemocnicních z vašich regulačních poplatků nic nemáme a pro nás se nic nemění (na platu nám to rozhodně nic nepřidá a profit z toho má maximálně nemocnice - tedy v našem městě, kde je špitál pronajatý rozhodně).
