Tento článek jsem schválně vložil v pátek 13, kdy prý lidé nemají štěstí. Po tisíciletí hloubá člověk nad otázkou: „Co je to vlastně štěstí?“ Za tuto dobu přišel s tisíci odpověďmi. Je nanejvýš překvapivé, že i přes všechny tyto odpovědi může jen velmi málo lidí skutečně říci, že se cítí šťastní. Existuje starý čínský příběh, který mluví o povaze štěstí velmi zajímavým způsobem.Fejeton o štěstí
Co je to štěstí?
Před mnoha tisíci lety měla Čína mimořádně krutého a egoistického diktátora. Byl to ten člověk, který nařídil zbudovat kolem své země šest tisíc mil dlouhou zeď. Abychom porozuměli atmosféře oné doby, musíme si uvědomit, že při stavbě této zdi zemřelo mnoho lidí a jejich těla byla v této zdi pohřbena. Tehdy žil jeden velmi starý Číňan, který na světě miloval pouze dvě věci. Svého jediného syna a svého koně. Ale co se nestalo. Jednoho dne kůň utekl. Když to slyšeli stařešinové města, šli mu vyjádřit soucit a říkali: „Jaké neštěstí, že ti utekl kůň“.
Stařec se na ně podíval a odpověděl: „Jak víte, že je to neštěstí?“
O několik dní později se kůň vrátil, následován dalším šesti koňmi. Starcovo jmění se tak rozrostlo. Když to viděli stařešinové města, znovu se sešli a říkali: „Jaké štěstí, že máš teď sedm koní.“
Stařec na ně pohlédl jako předtím a odvětil : „Jak víte, že je to štěstí?“
Toho odpoledne se starcův syn rozhodl projet na jednom z těchto divokých koní. Spadl a následkem toho se z něj stal mrzák. Stařešinové se znovu sešli a říkali: „Jaké neštěstí, že tvůj syn spadl z koně a nemůže chodit.“
Stařec jim odpověděl stejně, jako předtím: „Jak víte, že je to neštěstí?“
Následujícího dne přišli do tohoto města císařovi muži. Měli příkaz odvést všechny tělesně zdatné mladé muže, aby stavěli onu hrůznou, šest tisíc mil dlouhou zeď. Vzali každého mladého muže z města až na starcova syna. Po této příhodě si byli stařešinové konečně jistí, že porozuměli starcově moudrosti. Znovu se u něj shromáždili a říkali: „Jaké máš štěstí, že tvůj syn nebyl odveden na stavbu zdi.“
Stařec se na ně opět podíval a řekl: „Jak víte, že je to štěstí“.
To už byli stařešinové úplně zmatení. Vzdálili se a navzájem se radili. Pak se vrátili a řekli starci: „Pohovořili jsme si o tom a shodli jsme se, že jsi nejmoudřejší člověk v celé Číně. Považovali bychom za velmi šťastné, kdybys byl starostou našeho města.“
Stařec rozhodil v zoufalství ruce a řekl: „Jak víte, že by to bylo šťastné? Já tu práci nechci!“
A šel pryč.
Je docela možné, že to byl nejšťastnější člověk v celé Číně – protože znal tajemství štěstí!