Často slyšíme nářky přátel i dalších lidí, jak těžký mají život, jak moc se nadřou a co všechno musejí stíhat. Nikdo z chronických stěžovatelů si ale neuvědomuje, jak jednoduchý život máme v porovnání s našimi předky, kteří museli každý den doslova bojovat o holý život. Bez elektřiny, tekoucí vody, plynu a tepla se tito lidé rvali o svou existenci, rodinu, o každý krajíc chleba. Jak žili lidé před 500 lety? Jaký byl všední den řemeslníka v roce 1509? Opravdu byl středověk tak temný, jak se dnes domníváme? Nebo to bylo ještě horší? Přežil by člověk 21. století ve středověku? A co naopak?
Modelová situace: František 2009 a Josef 1509
Jako figuranta jsme zvolili průměrného Čecha živícího se řemeslem. Říkejme mu třeba František. Pracuje jako opravář v pneusevisu. Náš člověk z počátku 16. století bude mít zcela specifické zaměstnání, je tzv. platnéřem. Živí se tím, že z tepaného železa vyrábí pláty a tvaruje je do částí zbroje. Vzhledem k tomu, že před 500 lety se bojovalo prakticky neustále, o kšefty nouzi rozhodně neměl. Jmenuje se Josef. Oběma je kolem 35 let, což je pro Františka mladý věk, ovšem Josefův život pomalu spěje ke svému konci. Průměrný život totiž trval pouze přibližně 40 let.
Charakteristika - ruce, obličej, hlava, obleční a tělo
1) Ruce – oba muži se živí šikovností svých rukou. František má však technologie a také přípravky, které dokážou jeho ruce ochránit. Jsou sice mozolnaté, ovšem opatrované a zdravé. To Josef z roku 1509 má ruce plné jizev a nedoléčených zranění. Uživit rodinu byla dřina, kterou si dnes ani nedokážeme představit.
2) Obličej – holicí krém, voda po holení, regenerační krémy. To všechno jsou přípravky, díky kterým může být tvář Františka, těžce pracujícího v tvrdých podmínkách, zdravá a pohledná. Středověký Josef na ochranu před nepříznivými vlivy po užíval maximálně bylinkové masti – pokud na ně samozřejmě měl. I vlivem mnoha dalších okolností tak tvář pětatřicetiletého muže připomínala spíše současného důchodce.
3) Hlava – umění číst a psát bylo na počátku 16. století spíše výsadou vysoce postavených lidí, kteří měli čas a prostředky na učení. Náš tvrdě pracující platnéř Josef tak nezná význam těch podivných čárek, kterým říkáme písmena. Jeho všeobecný rozhled je na velmi nízké úrovni. Svět pro něj končí několik kilometrů od jeho domu. I kontakt s lidmi z jiného města nebo vesnice je pro něj svátkem a výjimečnou situací. František je naopak informacemi přesycen. Během minuty se díky televizi a internetu dozvídá, co se děje na druhé straně planety.
4) Oblečení – moderní řemeslník vydělává dost, aby se mohl hezky a zároveň teple a slušně, i když nikterak luxusně, obléknout. Pracující člověk roku 1509 musel být rád za to, co má, a na módu se moc neohlížel. Šilo se z kůže, hrubého plátna, využívaly se hodně přírodní materiály. Nohy chránily tzv. onuce, tedy omotaný hadr. Kalhoty, hrubá košile, plášť s kapucí – to bylo typické oblečení řemeslníka z počátku 16.století.
5) Tělo – člověk na počátku 16. století netrpěl v takové míře tzv. civilizačními chorobami, tedy vysokým krevním tlakem, obezitou, infarktem, depresemi a podobně. Na druhou stranu smrtelná mohla být i obyčejná viróza nebo lehký úraz. Minimální lékařská péče a mizerná hygiena činily z lidí terče cizopasníků, virů, bacilů i jiných, dnes často jednoduše léčitelných, problémů.
Běžný pracovní den
4.00
Josef musí vstávat. I obyvatelé měst měli domácí zvířata, o která se museli starat. Takže Josefova první cesta vede do chléva a kurníku, zvířata musejí dostat nažrat.
6.00
Vstává i František. Josef mezitím nakrmil domácí zvířátka a teď se pustí do ranní hygieny. Samozřejmě to nepřehání, v zimě proseká díru v ledu a lehce si opláchne obličej, ve svátek si možná i pomocí klacíku vyčistí zuby. To František stráví hygienou času podstatně více.
7.00
František dorazil do dílny. Uvaří si v klidu kafe, popovídá si s kolegy a pak se dá do práce. To Josef si dal ke snídani nějakou obilnou kaši, zatopil a už dávno sedí ve své primitivní dílničce a vyrábí části zbroje.
10.00
František si při práci stěžuje kolegům, jak těžký má život, že musí neustále dřít, a navíc ho neposlouchá žena. To Josef je rád, že má práci, díky které je schopen sehnat alespoň základní potravu pro svou rodinu. Antikoncepce a plánované rodičovství je hudbou daleké budoucnosti, takže se Josef musí opravdu maximálně snažit. Má totiž 8 dětí a další je na cestě.
12.00
František si dává pauzu na oběd. Je svědomitý a pracovitý, a proto si dá vepřovou s knedlíkem, jedno malé a jde zase makat. Není jako někteří jeho spolupracovníci, kteří se »zaseknou« v hospodě a do práce se už nevrátí. Josef si rád sedne v poledne ke stolu s rodinou, pochutná si na lehce omaštěné obilné kaši nebo pořádném krajíci chleba a vrhne se znovu do práce. Maso Josef ochutná jenom při opravdu vzácných příležitostech.
14.00
František začíná pokukovat po hodinách, pracovní směna se mu blíží ke konci. Josef hodiny ani nemá, a může se tak jenom dohadovat, která část dne zrovna je. Dře do úmoru a ještě při tom stíhá hlídat děti, protože žena šla k ledovému potoku vyprat prádlo.
16.00
František skončil v práci a těší se, jak zajde s rodinou do kina, s kamarády do hospody nebo se prostě jenom rozvalí před televizí a bude relaxovat. Josefův pracovní den zdaleka nekončí, čeká ho ještě spousta práce, starost o domácí zvířata, nějaké opravy na domě. Na odpočinek nemá ani pomyšlení.
20.00
František s manželkou a dvěma dětmi jí vydatnou večeři a sleduje u toho fotbal v televizi. Josef nosí dřevo a vodu a k večeři si dává další porci obilné kaše.
22.00
Josef zalehl s ženou do postele, kterou ovšem sdílí společně s několika dětmi. Pokud mají rodiče chuť na sex, odehraje se vše v tichosti a pod dekou. František se dodíval na fotbal a oblíbený seriál. Děti už spí ve svém pokoji a František si může pěkně užít sex s manželkou. Nebo také ne, ale v každém případě má doma teplo a pohodu. Josefovi se o takovém luxusu ani nezdá.