Ve vztahu si rádi idealizujeme toho druhého, nechce se nám ze vztahu vystupovat a uznat, že je to ztráta času. Koukáme zasněně na ty měsíce/roky snahy, kreslíme si do růžova drobné úspěchy a nechceme si přiznat, že toho vrcholu nikdy nedosáhneme. Na rozdíl od horolezců ale nehrozí přímo smrt, takže to táhneme, táhneme a zabíjíme to nejdražší co máme – čas.
___
___
Argumentace, proč se držíme něčeho, co připomíná koma, je v podstatě stejná. Lepšího partnera nenajdu, lepší než být sám/sama, už nás to stálo tolik energie…
Nevím, zda najdu lepšího než je on/ona a sám/sama nebudu
Tragický omyl. Na každého z nás čeká na světě dokonalý partner, druhá polovička našeho bytí, jen ho musíme najít. Základní předpoklad k tomu je nevázat se na nesprávného partnera, ale být volný pro toho pravého. Jednak věnovat někomu čas blbě, je horší než být dobře sám (to je potřeba se naučit), a jednak nikdy nevíme, kdo se dívá, kdo má o nás zájem, a jako zadaný/zadaná mu nedáváme šanci.
Už mě to stálo tolik energie, teď to přece nevzdám!
Zase omyl. Uvažovat takto lidi pod Everestem, tak jich půlka zahyne. Když partner dlouhodobě nereaguje na naši snahu, tak si ji nezaslouží. A někdo kdo čeká opodál a ocenil by ji, ji nedostává. Ve finále jsou frustrované obě strany – ten co se snaží, i ten co to dostává a neocení. Vysílání pozitivní energie nesprávným směrem je zbytečná aktivita a příjemce, pokud není naladěn na stejnou frekvenci, to nejenom neocení, ba možná bere jako slabost a otravování.
Nemá smysl ohlížet se na to, kolik času/energie/peněz to stálo, smysl má s tím okamžitě něco dělat. Protože jednou, až budete s tím správným člověkem, vás bude každý takto zahozený den mrzet. A co hůř, možná zablokován nesprávným partnerem, toho pravého ani nepotkáte.
Když dělám to a to, anebo nedělám tohle a tamto, tak to celkem funguje
U správného partnera si tuto větu nikdy neřeknete. Věci jdou automaticky, vše je jasné, baví vás dělat věci spolu a můžete být sami sebou. Polovička vás má ráda takové, jací jste, i s chybami, nemocemi, občas pár kilogramy navíc.
Není potřeba hrát žádné hry. Oblíbená dnešní – neukážu jak ho/jí mám rád, protože to je slabost? Ukažte, a když to polovička bude brát jako slabost, nebo nedej-bůh zneužívat, hned se rozejděte. Partner se najde pro každého, ale nemusíte to být právě vy, komu vyhovuje partnerka s emocemi betonového sloupu, nebo mluvou jak traktorista. Anebo naopak partner, co je moc/málo starostlivý, moc nebo málo citlivý … Někomu vyhovuje normální „cíťa“, někomu železobetonový bouchač. Ano, jedno ani druhé není špatně, může být jen špatná kombinace – to není pak nic jiného než ztráta času.
Jak se říká u zaměstnanců, že neexistuje špatný, jen může být na špatném místě, zde je to obdobné. Neexistuje člověk nevhodný do vztahu, existuje jen špatná kombinace dvou lidí.
Je to sice blb/ka, ale zatím lepší než být sám
Lidí, kteří se bojí být sami a tak vezmou první, co je potká, si neuvědomují, že okolí je sleduje. A tam může být ten pravý partner, kterého tím vyplašíme. V lepším případě na čas, v horším navždycky. Okolí nás hodnotí nejen dle toho, jací jsme a co čteme, ale také podle toho s kým chodíme. Šlápnutí vedle nás může stát opravdu hodně.
Ono je normální, že to po pěti měsících není jako na začátku
Další kec. Dva lidé, kteří si sedí, to mají pořád stejné. Vidíme takové páry po dvou, třiceti nebo padesáti letech. Pro ně musí být argumentace páru ve špatné kombinaci směšný. Nejde to, protože už jsme spolu 5 měsíců? Jak úsměvné.
Asi mu dávám moc najevo, jak ho mám rád/a
U správného partnera není nikdy moc lásky. Jakmile musíte něco omezovat a hrát hry, běžte od toho a zahrajte si raději Člověče, nezlob se. Partnera, který za to stojí, máte rádi tak jako sebe, anebo jinak řečeno, tuto otázku není potřeba řešit. Jste vy dva a pak vše ostatní. Jakmile je to jinak – je on/a, pak pejsek, pak kamarád/ka a pak Vy – tak utíkat a hodně rychle.
Je zatím nejlepší, koho jsem potkal/a
Ach jo, smutné. Obětmi tohoto fenoménu jsou lidé po dlouhém a blbém vztahu. McDonald´s je asi taky lepší nežli hot dog, ale to neznamená, že to je vaše životní jídlo. Těžko někomu vyčítat, že po roce či dvou pojídaní hot dogů považuje BigMaca za argentinský steak, ale snažme se, aby to pochopil/a a nebral hned první fast-food, na který natrefí. Toto je úkol pro lidi kolem oběti tohoto nemilého efektu.
Partnerovi věnujete to opravdu nejcennější, co máte. Svůj čas, energii, podporu, někdy peníze. Je to na úkor vašich rodičů, kamarádů a lidí, co vás mají rádi. Dbejte kvůli sobě i okolí, aby tato investice byla opravdu adresována správnému člověku.