Indikace pro odstraňování krčních mandlí jsou opakovaně diskutovány z pohledu řady odborností. Jednoduchá a všeobecně akceptovaná kritéria neexistují. Při postižení vlastní patrové mandle patří k indikacím opakovaný akutní zánět (četnost se řídí většinou kritérii Pittsburského protokolu – hnisavá angína 7krát v jednom roce, 5krát ročně 2 roky po sobě, 3krát ročně 3 roky po sobě). Diagnostika by měla být přesná a neměly by být zahrnovány povšechně záněty faryngu. Podporující moment pro operační řešení je průkaz beta‑hemolytického streptokoka.
___
Komplikace akutních zánětů, jako je peritonsilární a paratonsilární absces, jsou u nás všeobecně přijímány jako evidentní indikace tonsilektomie. Septická angína patří mezi indikace absolutní.
Chronická tonsilitida (chronický zánět mandlí) je poměrně časté onemocnění a bývá spojena s řadou nežádoucích reakcí organismu. Tonsilektomie bývá nejčastěji indikována, pokud jsou tonsily rozeklané, s obsahem v lakunách, fixované, s pozorovatelnou hyperémií předních patrových oblouků. Povrch může být i zjizvený a vlastní mandle nemusejí být zvětšená.
Pod úhlem čelisti většinou nacházíme zvětšené uzliny a nacházíme palpační (pohmatovou) citlivost. Rozhodnutí pro odstranění krčních mandlí by však mělo být provedeno až po důkladném rozboru potíží. Na druhou stranu není na místě váhavost u onemocnění metatonsilárních, kdy musíme odstranit ložisko infekce, která ohrožuje srdce, klouby, ledviny, případně je zdrojem zánětlivého postižení kůže nebo očí. Při podezření na nádorové postižení mandle je odstranění tkáně nezbytné už jen z hlediska diagnostického (lymfomy). Rozsah výkonu se bude lišit podle očekávané etiologie (široký přístup u karcinomů).
Odstranění tonsilární tkáně je vhodné u význačné hypertrofie, která vede k poruchám dýchání – nejčastěji v podobě sleep apnoe syndromu (syndrom spánmkové aponoe). Poruchy oxygenace (okysličení) mohou vést od nevýrazných celkových potíží, ospalosti, nepozornosti až ke zhoršení rozvoje fyzického i mentálního. Mohou se objevit i potíže při polykání. Těžké dechové potíže s orgánovými projevy, které zřetelně souvisejí s hypertrofií tonsil, lze zařadit mezi absolutní indikace k jejich odstranění.
Potřeba odstranit tonsilu z povahy jiného potřebného chirurgického výkonu (plastické operace měkkého patra, úrazy oblasti patra a tonsil, odstranění laterální krční píštěle, přístup pod bazi lební) patří do specifické skupiny a nepřináší diagnostické rozpaky.
Související odkaz:
Chronická tonsilitida (chronický zánět mandlí) je poměrně časté onemocnění a bývá spojena s řadou nežádoucích reakcí organismu. Tonsilektomie bývá nejčastěji indikována, pokud jsou tonsily rozeklané, s obsahem v lakunách, fixované, s pozorovatelnou hyperémií předních patrových oblouků. Povrch může být i zjizvený a vlastní mandle nemusejí být zvětšená.
Pod úhlem čelisti většinou nacházíme zvětšené uzliny a nacházíme palpační (pohmatovou) citlivost. Rozhodnutí pro odstranění krčních mandlí by však mělo být provedeno až po důkladném rozboru potíží. Na druhou stranu není na místě váhavost u onemocnění metatonsilárních, kdy musíme odstranit ložisko infekce, která ohrožuje srdce, klouby, ledviny, případně je zdrojem zánětlivého postižení kůže nebo očí. Při podezření na nádorové postižení mandle je odstranění tkáně nezbytné už jen z hlediska diagnostického (lymfomy). Rozsah výkonu se bude lišit podle očekávané etiologie (široký přístup u karcinomů).
Odstranění tonsilární tkáně je vhodné u význačné hypertrofie, která vede k poruchám dýchání – nejčastěji v podobě sleep apnoe syndromu (syndrom spánmkové aponoe). Poruchy oxygenace (okysličení) mohou vést od nevýrazných celkových potíží, ospalosti, nepozornosti až ke zhoršení rozvoje fyzického i mentálního. Mohou se objevit i potíže při polykání. Těžké dechové potíže s orgánovými projevy, které zřetelně souvisejí s hypertrofií tonsil, lze zařadit mezi absolutní indikace k jejich odstranění.
Potřeba odstranit tonsilu z povahy jiného potřebného chirurgického výkonu (plastické operace měkkého patra, úrazy oblasti patra a tonsil, odstranění laterální krční píštěle, přístup pod bazi lební) patří do specifické skupiny a nepřináší diagnostické rozpaky.
Související odkaz: