Pokud jste podlehli nostalgickému kouzlu »céček«, která jsou přibalená k vaničkám tradiční české mražené pochoutky Míša, asi jste zjistili, že zmrzlina nechutná tak, jako dřív. "Už se nedá spolehnout ani na naše české potravináře," řekli jste si možná. Nebyli jste ale spravedliví.___
Kdybyste se začetli do miniaturních písmenek na obalu, zjístili byste, že zde není napsáno "Vyrobeno v České republice", ale "Vyrobeno v EU". Veřejným tajemstvím je, že výrobce lze v tom případě hledat nejspíš v Polsku, Rumunsku a Bulharsku.
Blíže neurčený původ z Evropské unie mívá i máslo. Všimli jste si, jak je to z EU oproti našemu levné? U nás se odlišuje "čerstvé máslo" a "dvojka", tedy stolní, které je dlouhodobě mražené. Nemá tedy některé výživové ani chuťové vlastnosti čerstvého. Cizí másla toto rozlišení mít nemusí. Dlouhodobě zmražené máslo je pochopitelně levnější. "A co relativně levné máslo značky Pragolaktos?!" řeknete si možná. A my vás znovu odkážeme na malá písmenka, kde se dozvíte, že toto máslo »ryze české« značky pochází z Německa.
O něco známější případ je sýr Hermelín, který se částečně vyrábí v Polsku. Pokud nejste při nákupu pozorní, poznáte to až při případném smažení. Polský se k tepelné úpravě opravdu, ale opravdu vůbec nehodí.
A nebo slavná Mochovská zelenina - ta má dnes s Mochovem společný jen název. Ve skutečnosti roste a mrazí se v Rakousku. Stejně jako v předchozích případech zakoupila značku zahraniční společnost, a ta si může vyrábět, kde se jí zachce.
Také káva Jihlavanka nemá už dávno s Jihlavou nic společného. Před časem se pražila ve Vídni, teď se vyrábí "v EU", konkrétně v Polsku. "Chuť kávy Jihlavanka je zcela zřejmě dána výběrem kávových zrn, způsobem pražení a recepturou přípravy, nikoliv místem výroby," říká mluvčí společnosti Tchibo, která Jihlavanku vlastní. Naše potravinářská inspekce má za to, že slovo Jihlavanka dnes už nelze chápat jako doslovný odkaz na místo původu. Zdá se, že to platí pro všechny tradiční české značky.
I ten Sedlčanský Hermelín Pepa je z Polska.
Samozřejmě nejde o to, že by české výrobky byly zárukou kvality. Ale pokud české značky vyhledáváme, asi víme proč. Jejich užívání pro cizí produkty pak můžeme právem považovat za podraz.
Na závěr se mi chce položit otázku: je v ČR ještě vůbec něco české???
Blíže neurčený původ z Evropské unie mívá i máslo. Všimli jste si, jak je to z EU oproti našemu levné? U nás se odlišuje "čerstvé máslo" a "dvojka", tedy stolní, které je dlouhodobě mražené. Nemá tedy některé výživové ani chuťové vlastnosti čerstvého. Cizí másla toto rozlišení mít nemusí. Dlouhodobě zmražené máslo je pochopitelně levnější. "A co relativně levné máslo značky Pragolaktos?!" řeknete si možná. A my vás znovu odkážeme na malá písmenka, kde se dozvíte, že toto máslo »ryze české« značky pochází z Německa.
O něco známější případ je sýr Hermelín, který se částečně vyrábí v Polsku. Pokud nejste při nákupu pozorní, poznáte to až při případném smažení. Polský se k tepelné úpravě opravdu, ale opravdu vůbec nehodí.
A nebo slavná Mochovská zelenina - ta má dnes s Mochovem společný jen název. Ve skutečnosti roste a mrazí se v Rakousku. Stejně jako v předchozích případech zakoupila značku zahraniční společnost, a ta si může vyrábět, kde se jí zachce.
Také káva Jihlavanka nemá už dávno s Jihlavou nic společného. Před časem se pražila ve Vídni, teď se vyrábí "v EU", konkrétně v Polsku. "Chuť kávy Jihlavanka je zcela zřejmě dána výběrem kávových zrn, způsobem pražení a recepturou přípravy, nikoliv místem výroby," říká mluvčí společnosti Tchibo, která Jihlavanku vlastní. Naše potravinářská inspekce má za to, že slovo Jihlavanka dnes už nelze chápat jako doslovný odkaz na místo původu. Zdá se, že to platí pro všechny tradiční české značky.
I ten Sedlčanský Hermelín Pepa je z Polska.
Samozřejmě nejde o to, že by české výrobky byly zárukou kvality. Ale pokud české značky vyhledáváme, asi víme proč. Jejich užívání pro cizí produkty pak můžeme právem považovat za podraz.
Na závěr se mi chce položit otázku: je v ČR ještě vůbec něco české???