Zákon přírody žádá, aby potrava zůstala ve své přirozené podobě neloupaná, nerafinovaná, nekonzervovaná, ušetřená vysokých teplot. Tento zákon je vytrvale porušován při průmyslové výrobě potravin. V cukrovarech, při výrobě řepného bílého cukru v něm zůstávají už jen uhlohydráty.zdravý
Příroda nevytvořila rafinovaný cukr
V každé přirozené potravině jsou její složky ve vzájemně harmonickém poměru důležitém pro trávení. Jednotlivé složky se vzájemně doplňují a mají svůj účel při trávení. Například ke strávení pšeničného zrna jsou nepostradatelné otruby, protože obsahují mj. vitamin B a vápník, potřebné při trávení škrobu a cukru, které najdeme uvnitř zrna. Když vitamin B a vápník schází, musí je dodávat tělo z kostí a zubů, a tím je oslabuje. Nastává porucha rovnováhy.
Metabolismus rafinovaného cukru v organismu - přechodná čilost
Dvacet až třicet prvků, součástí cukrové řepy, případně třtiny, jsou při výrobě odstraněny. Po jídle se cukr dostává velmi rychle ze střev do krve a odstraňuje únavu. To je výborné, jen kdyby uvedený stav trval delší dobu. Jenže v krátkém čase dochází k větší únavě až ochabnutí. Při náhlém zvýšení hladiny krevního cukru (glukózy) nad normál, nastává zvýšený přísun inzulínu do krve, což způsobí nepřiměřeně velký pokles glukózy a v důsledku toho opět zvýšení únavy. Po požití cukru má člověk pocit rychlého nasycení. Rafinovaný cukr však neobsahuje vůbec žádné enzymy, vitaminy, ani minerální soli, proto sice povzbuzuje, ale také škodí. Co dělat proti takové opakované únavě? Troška čokolády anebo sladkého nápoje sice rychle pomůže, ale dostáváme se do začarovaného kruhu. Játra rychle pošlou glukózu z pamlsku do krve a tím způsobí příjemný osvěžující pocit. Jedy se chovají podobně. Jednou cigaretou nebo šálkem kávy dosáhneme obdobného účinku. Lidské orgány takové znásilňování vydrží dost dlouho, ale nakonec se vyčerpají a už nejsou schopny reagovat normálně. Následují civilizační nemoci. Známý americký lékař Dr. Quinley píše o nezbytnosti zákazu výroby a dovozu bílého cukru, stejně jako heroinu. Další lékař Dr. Walker ve své knize „Jak zůstaneme mladí“, potvrzuje následek stálého požívání bílého cukru obdobně jako u omamných jedů. Někdo může namítat, že bílého cukru konzumuje pouze malé množství. Bílý rafinovaný cukr je však obsažen v mnoha potravinách, téměř v každé potravinové konzervě. Průměrná denní spotřeba cukru je přibližně čtvrt kilogramu na osobu. Není správné darovat, zvláště starším lidem, dort nebo bonboniéru jako projev lásky a pozornosti. Tím jim totiž jenom pomůžeme k rychlejšímu podlomení zdraví.
Pozor na nedostetek vápníku (hypokalcémii)
Ožebračování organizmu o vápník cukrem je zvláště škodlivé u dětí, u nichž se nedostatek vápníku projevuje zubním kazem. Přesto k celospolečenské škodě pod vlivem masivní reklamy děti rády konzumují limonády, sladkosti, cukrovinky - potraviny s obrovským množstvím energie. To vede k hyperaktivitě dětí a mladistvých a druhotně k dalším psychickým problémům. Pro mnohé je to návyková vstupní brána do světa alkoholu, tabáku a drog. Místo sladkostí by děti měly dostávat hodně ovoce, především jablka, ořechy, oříšky, slunečnicová a dýňová semínka, máčená obilná zrnka, syrové ovocné šťávy, syrové mléko, mrkev, celozrnný chléb. Dobrým příkladem nám může být finský národní xylitolový program slazení cukrem z březové šťávy. Chemická sladidla zdraví nechrání, na rozdíl například od cukru z rostliny Stévie, která je až 300krát sladší než bílý rafinovaný cukr.
Nedostatek vápníku a minerálních solí, mj. v důsledku nadměrného požívání bílého cukru zvyšuje náchylnost k mnoha typům onemocnění. Objevují se bolesti hlavy, únava, přecitlivělost, sklon k depresi, zapomnětlivost, zácpa, ochabnutí potence, zubní kaz, onemocnění kloubů a páteře, neurózy, duševní choroby a z nich plynoucí sebevraždy.