Statistiky uvádějí, že až čtyřiasedmdesát procent veškerých potíží se zády se týká bedemí páteře. Bolest pak trápí alespoň jednou za život osm lidí z deseti! První změny na ploténkách bývají přitom už po osmnáctém roce věku. Z úvodních informací tedy vyplývá, že v dnešním rozhovoru pro Večemici se budeme věnovat výhřezu plotének. Jak poznáme, že se jedná o výhřez ploténky či jaká je léčba v dnešní době snad už nenajdeme člověka, kterého by netrápily bolesti zad. Jak ale poznáme, že se jednáo výhřez ploténky?___
Prvním příznakem bývají bolesti v kříži, postupně může docházet k bolesti vyzařující do dolních končetin. Výhřez meziobratlové ploténky nemusí být zdrojem neurologických příznaků, a dokonce aní subjektivních obtíži. Herníe disku se vyskytují u zhruba čtyřiceti procent jedinců, kteří nemají žádné obtíže.
Z jakých příčin dochází k výhřezu plotének?
Příčinou je porucha svalové spolupráce, ta je přítomna vždy. Další změna, která se přidává a tvoří podklad, proč vůbec výhřez vzniká, je zejména blokáda páteře a žeber, tedy místa, která se při běžném pohybu i sportu nehýbají, nebo je jejich pohyb velmi omezen, čímž příspívají k přetížení. A po tom už jen stačí určitý pohyb, prudké otočení, předklon trupu se zátěží.
Pokud nám tedy byla vyhřezlá ploténka odhalena, jaký je způsob léčby?
Léčba je operativní nebo konzervativní. Ta druhá varianta spočívá v nápravném cvičení, kdy terapeutickým cílem je souhra stabilizátorů páteře: pánevního dna, bránice a břišních svalů. Tuto souhru můžeme mímovolně vyvolat pří Vojtově reflexní lokomoci.
A je vůbec možné, aby se ploténka dostala zpět na své místo?
Ano, opakovaným pohybem například do extenze (čti: záklonu - pozn.red) se ploténka zatlačí zpět. Jedním z předpokladů úspěšnosti terapie ale je to, že pacient není pasivním odběratelem terapie, ale aktivně se jí účastní.
Kdy přichází v úvahu operace? A je po ní záruka, že k uskřinuti již nedojde?
O tom, zda-li je nutná operace, rozhoduje lékař - neurochirurg. Jako prevenci dalších problémů můžeme považovat dodržování zásad školy zad a rehabilitaci. Je potřeba, aby se pacient naučil správné stabilizační svalové souhře a tu dostal co nejvíce pod volní kontrolu, začlenil ji do běžných denních činností. Nemůžeme totiž předpokládat, že všichni pacienti budou každodenně celoživotně cvičit, proto je cílem ovlivnit zapojení svalů tak, aby jedinec mohl tyto svaly aktivovat při všech všedních činnostech.