No berte to trošku s rezervou – to mé autíčko není až tak úplně toho typu, jaký zmiňuji. Má nepatrně nižší cenu, no – asi tak 2000x levnější než je pravé Lamborghini. Každopádně ať je to jak je to, tak jsem si zase na nějakou dobu vyzkoušel jaké to je, být bez auta.
Víte, ono to není špatné. Člověk víc ošoupe podrážky svých bot, udělá něco pro své zdraví a taky vidí lidi. Hlavně ráno ve tmavém autobuse. Proč tmavém? Ještě se vám to nikdy nestalo? Asi ano – nastoupíte a připadá vám, jako by se šetřilo na elektřině – svítí pár žárovek a sotva vidíte obrysy lidí – už aby bylo jaro a letní čas! Říkám si. Jenže je leden a jaro je daleko. Pokud si člověk chce koupit nějakou rozkvetlou květinu, musí si udělat radost v květinářství nebo supermarketu, kde je hned vedle brambor namačkáno v kýblu několik svazků rozkvetlých tulipánů. Mají být zřejmě příjemným darem pro partnerku v pošmourných dnech plných deště, sněhu a depresivity z počasí .
Byla to hezká zkušenost, ale ode dneška zase budu třímat ve svých rukách kolo volantu a nohama budu mačkat pedály a budu koukat, jak lidé v ranních autobusech budou koukat do žárovek. Možná se na ně i usměju. Třeba i proto, že nebudu muset jít pěšky za nevonící kouřící uklízečkou v areálu naší nemocnice.
Byla to hezká zkušenost, ale ode dneška zase budu třímat ve svých rukách kolo volantu a nohama budu mačkat pedály a budu koukat, jak lidé v ranních autobusech budou koukat do žárovek. Možná se na ně i usměju. Třeba i proto, že nebudu muset jít pěšky za nevonící kouřící uklízečkou v areálu naší nemocnice.