„Fejeton není úvaha, proto svůj mozek pošlete klidně na pivo!“ Mozek je vůbec divný orgán. Řekl bych, že žije zcela nezávisle na svém hostiteli. Je tam tak trochu na návštěvě. Dělá po sobě bordel a neuklízí. Někdy se dokonce zdá, že se vám v hlavě usídlil jiný mozek.
"A co uděláš s těma očima?" zeptala se mě jednoho dne moje mamka. "Těma očima" jsem se na ni podíval a chvíli přemýšlel, co tím myslí. Ona totiž byla velkým odpůrcem toho, abych šel na operaci se zrakem. Mých 5 dioptrií se už ale stává těžko snesitelnými a tak zřejmě pod tlakem různých článků zdůrazňujících minimální nebezpečnost mamka otočila.
"Pojedeme kloubákem," slýchával jsem kdysi otráveně na zastávkách autobusů, když to jedna osoba sdělovala druhé, stojící zády k přijíždějící "čabajce." A v duchu jsem vzpomínal na má mladší léta, když jsem tehdy celý promrzlý čekal na tohoto dlouhatananánského krasavce. 
Je tomu jen pár dní, co jsem jel do práce autem a v rádiu dávali mou oblíbenou píseň od Dalibora Jandy - Hurikán. V tu chvilku mne napadlo, že je škoda, že nemají řidiči motorek rádio, které by jim tuto písničku hrálo pořád dokola. I jejich tvrďácká srdce by třeba trošku pookřála, což by mohlo vést k tomu, že by jejich pravice oslabila a ubrala tak plynu a následně rychlosti motocyklu.
Před několika dny jsem viděl v televizi Nova ve zprávách reportáž o milionáři, který žil celý život jako asketa. Pracoval v továrně, kde si vydělával celkem málo, ale spořil.
Čas od času dostanu nějaký mejlík od mladé slečny nebo klučiny a ti se ptají, jak si trénovat mozek a hlavně že mají problém s paměti . Vždy si u těchto mladých lidí pomyslím něco o soustředění a protože se ode mě čeká něco věcného, doporučím výtažky z ginko /správně gingko/ biloby, tedy jinanu dvoulaločného.
Juta – vlastně ani nevím co to ta Juta je a od včerejška to přitom vlastním! Ne, nejsem žádný jutový magnát. Jen jsem byl včera nakupovat a náhodou jsem v Tescu u pokladny zahlédl takovou jakoby plátěnou tašku. No, kdybych ji měl ohodnotit jak moc se mi líbila (z hlediska designu) jako ve škole, dostala by asi známku 3-.
Chápu – máme všichni hlad. Jak lidé, tak i ptáci. Není tomu tak dávno, co jsem byl v Intersparu v nejmenovaném městě a když jsem vybíral pečivo, viděl jsem ptáka, který seděl na okraji košíku, ve kterém bylo úhledně poskládané pečivo a vyždibával semínka.
Taky jste si toho všimli? Koupíte krásně vypadající zeleninu v supermarketu. Říkáte si: Joooo, to jsem udělal skvělou koupi. Zelenina ve slevě a ještě tak nádherná! Jenže ono to co vidíte, není tak jednoduché. Když si doma „umělou“ zeleninu rozkrojíte, stále to ještě není tak zlé. Když přičichnete, je to trošku horší. A když ochutnáte, máte v puse něco, co je z 80% zelenina, ale zbytek něco umělého.