Lékaři jsou přepracovaní a frustrovaní, tvrdí Jan Greguš, jenž vedl vzdor doktorů v Novém Městě. Nejen biatlonem, ale také problémy v nemocnici žilo v uplynulých týdnech Nové Město na Moravě. Vzdorující lékaři si kromě desetiprocentního nárůstu tarifů, který zdravotnickému personálu nemocnic garantuje vláda, od Nového roku vyjednali vyšší odměny za služby.
___
___
Nemocnici to ročně bude stát zhruba 7 milionů korun navíc. „Je to kompromis mezi tím, co jsme původně požadovali, a tím, že vedení nemocnice na počátku akce naše požadavky kategoricky odmítlo. Osobně to vnímám jako dobrý výsledek,“ říká lékař-odborář Jan Greguš.
Postoj vedení kraje byl zpočátku nekompromisní. Zaznívaly věty o astronomických nebo nesplnitelných požadavcích. Podle vyjádření vedení nemocnice by váš původní požadavek znamenal najít v rozpočtu 25 milionů navíc.
Je zajímavé, že vedení kraje hovořilo o astronomických částkách. Přitom v oficiálním tiskovém prohlášení kraje z 20. prosince figuruje v krajském rozpočtu částka 450 milionů korun ve Fondu strategických rezerv. A dále částka 200 milionů korun, kterou budou moci krajští radní a zastupitelé disponovat pro případ, že by bylo třeba dofinancovat příspěvkové organizace, například pro stabilizaci lidských zdrojů ve zdravotnictví. Stojí tam i to, že kraj vstoupí do roku 2017 s největší pravděpodobností s celkovou rezervou 1,3 miliardy korun.
Ještě bych podtrhl fakt, že toto prohlášení bylo vydáno téměř tři týdny poté, co se vedení kraje dozvědělo o situaci v novoměstské nemocnici.
Proč jste vystoupili s požadavky až na konci roku?
Vyplynulo to ze situace. V průběhu roku se situace personálně postupně horšila. Někteří lékaři odešli do důchodu, někteří do jiných nemocnic, další do soukromých ambulancí. Pro ambulantní lékaře přestalo být finančně zajímavé sloužit noční služby. Tak vznikl obrovský problém s obsazováním
nočních služeb, zejména na některých odděleních. Frustrace, únava a přepracovanost lékařů začaly být k nevydržení, a tak jsme v listopadu řekli: A dost!
Jak se taková přepracovanost a frustrace projevovaly?
Začaly se objevovat problémy v komunikaci jak mezi personálem samým, tak i směrem k pacientům. Z velké části bylo vše způsobené nedostatkem času na pracovní povinnosti a chronickým stresem na pracovišti. U některých lékařů se objevily zdravotní problémy, jeden se dokonce v práci zhroutil vyčerpáním. Lékaři mají obrovské množství přesčasových hodin, mnohdy jsou v práci i 50 hodin v kuse. Já jsem mladý, ale někteří moji kolegové v tomhle režimu pracují přes 30 let. To se na jejich zdraví musí odrazit.
Kraj do svých pěti nemocnic průběžně investuje a zdravotnictví rád prezentuje jako svoji prioritu. Nové Město získalo v poslední době 3D mamograf s tomosyntézou, špičkovou magnetickou rezonanci a před šesti lety byl zrekonstruován interní pavilon. Z vašeho pohledu by tedy bylo lepší víc vyvážit investice do lidí s těmi do budov a zařízení?
Přesně tak. Dovolím si filozofickou otázku: Co je víc? Člověk, nebo stroj?
Domnívám se, že člověk. A zdravotnictví je hlavně o lidech. Je sice správné investovat do rekonstrukcí budov a moderních a drahých přístrojů, ale pokud za chvíli nebude nikdo, kdo by tyhle přístroje obsluhoval… Kraj se snaží prezentovat především tím, co je vidět.
Dostatečné obsazení nemocnic personálem ale tak snadno ukázat nelze. Není to proto jeho priorita.
S požadavky se ozvali lékaři. Sestry se k vám však nepřipojily.
Sestry i další nelékařský personál mají rovněž své problémy – velké množství přesčasových hodin, které nemají proplacené nebo které si nemohou vybrat. Jsem toho názoru, že si zaslouží víc a že bylo legitimní o to žádat. Proto jsem v počátcích naší akce oslovil sesterské odbory, abychom do toho šli společně. Sestra přece nemůže pracovat bez lékaře a lékař nemůže pracovat bez sestry. Nicméně se mi nepodařilo jejich odbory přesvědčit. Těžko jsem tak za ně ze své pozice lékaře mohl bojovat.
K vaší akci se podle dostupných údajů připojily dvě třetiny lékařů. Jakou jste tedy měli podporu?
Trošku bych to specifikoval. Šlo o dvě třetiny lékařů, kteří vypověděli své dohody na služby. Ne všichni lékaři mohli tyto dohody vypovědět, protože ne všichni lékaři tyto dohody mají. Jsou oddělení, na kterých se neslouží, například patologie, oční, ORL, kožní… I tito lékaři nás podporovali, byť „jen“ tichým souhlasem s naším postupem. Celková podpora akce tedy byla větší než dvoutřetinová.
Neustále mluvíte o nedostatku lékařů. Podle webových stránek nemocnic je aktuálně jedenáct volných lékařských míst, některá i dva roky. Je těch jedenáct míst počet, který by situaci vyřešil? Nebo jaký by byl podle vás ideální stav personálu?
Aby se neporušoval zákoník práce, bylo by to minimálně kolem deseti až patnácti lékařů.
Takže by stačilo přijmout lékaře na volná místa a situace se zlepší?
Nejen to. Je potřeba zajistit, aby neodcházeli jinam „starší“ lékaři, kteří pak předávají cenné zkušenosti svým mladším kolegům. Tyto lékaře je třeba hlavně udržet v nemocnicích, a to důstojnými pracovními podmínkami a pozitivní motivací.
Nemocniční systém označujete vyloženě za otrocký. Proč?
Za slovem otrocký si plně stojím. Nemocniční lékař je nucen sloužit – jednak z finančních důvodů a jednak je na něj kolikrát vyvíjen nadřízeným nátlak, aby sloužil, protože nadřízený potřebuje zajistit pohotovostní režim s minimem lékařů, co má. Lidé jsou pohoršeni, když v médiích čtou o příjmech lékařů.
Neuvědomují si však, že se jedná o částku uváděnou za dvojí práci. Lékař jednak pracuje osm hodin denně jako kdokoli jiný, nadto má služby na zajištění pohotovosti, to znamená od půl čtvrté odpoledne do sedmi do rána. Takovýchto služeb má za měsíc několik, včetně služeb o víkendech a svátcích.
Kolik hodin navíc to dělá ročně?
Když se sečtou hodiny, které lékař stráví v práci, dostává se na dvojnásobný počet hodin, než povoluje zákoník práce. Často je to přes tisíc hodin ročně. Příjmy lékařů vypadají na první pohled báječně, dokud člověk neudělá jednoduchý výpočet: peníze na výplatnici děleno počet hodin v práci. Pak se dostává na částku kolem tří set korun hrubého na hodinu. V nemocnicích je záměrně udržována nízká hodinová sazba, aby těch málo lékařů, kteří v nemocnicích jsou, odsloužilo hodně služeb a tím si aspoň trochu přišli na vyšší peníze, za minimálních nákladů zaměstnavatele a zřizovatele.
Jak to chodí v praxi se službami?
Nastoupíte třeba v sobotu v 7 hodin ráno do služby a jste tam celou sobotu a neděli. V pondělí v 7 hodin ráno byste měli jít po 48 hodinách domů, ale provoz vám to neumožní. Takže jste v práci třeba do 10 hodin. Na regeneraci sil nemáte víc než zbytek pondělí, protože v úterý už jdete opět do práce – máte další službu. Jen „všední“, takže jste v práci v kuse „jen“ 24 hodin. To není žádná fikce, takhle my pracujeme. Jaký pak má lékař podat výkon a být empatický po 50 hodinách v práci?
Kolik jste měl vy osobně za minulý rok (2016) přesčasů?
Přes 670 přesčasových hodin.
Na konci roku jste si vymohli vyšší odměny právě za služby nad rámec svého úvazku, nicméně to stejně neřeší systémový problém.
Přesně tak. Musí následovat další kroky, vedení sem musí přivést další lékaře. Ale samozřejmě i další nelékařský personál.
Může být novoměstská nemocnice po dohodě s lékaři nad rámec 10 procent k tarifům přislíbených vládou atraktivnější pro lékaře?
Po tom, čeho jsme nyní dosáhli, by se naše nemocnice mohla stát pro nastupující lékaře o něco atraktivnější. Spíše však takováto navýšení nyní i v budoucnu pomohou udržet současné lékaře nemocnice.
Sami jste upozorňovali na to, že nedostatek lékařů a jejich přepracovanost není problém jen novoměstské nemocnice. Pro sebe jste něco navíc vybojovali. Jak na to reagovali vaši kolegové v dalších vysočinských nemocnicích, kde se veřejně neozvali? Nezačnou se bouřit také?
Kolegové po celé republice nám veřejně i neveřejně vyjadřovali podporu a začínají se také v některých nemocnicích oprávněně ozývat. Horšící se personální situace ale bude podobná i v dalších nemocnicích Kraje Vysočina. Pokud i tam problémy přesáhnou únosnou hranici, může pan hejtman očekávat, že se zdravotníci začnou bouřit.
Vláda přislíbila růst mezd ve zdravotnictví v dalších třech letech. Pomůže to k tomu, aby nemocnice byly zajímavější pro mladé lékaře?
Byl by to jeden z kroků, který by atraktivitu pozvedl. Jsem ale skeptický ke slibům vlády. Máme zkušenost s memorandem z roku 2011 uzavřeným tehdejším ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem, po předčasných volbách se situace změnila. A letos na podzim budou parlamentní volby, po nich může být všechno jinak.
Jak se vám jednalo s hejtmanem Jiřím Běhounkem, tedy člověkem z oboru, bývalým primářem pelhřimovské ortopedie?
On s námi nejednal. Z jeho strany nevzešla žádná iniciativa k jednání. My jsme naše požadavky předali vedení nemocnice 1. prosince s tím, že nám bylo řečeno, že druhý den s nimi seznámí zástupce kraje. To znamená, že již 2. prosince hejtman byl – nebo měl být – o situaci v Novém Městě plně informován. Hejtman svého náměstka vyslal do Nového Města až 29. prosince, to znamená za deset vteřin dvanáct, aby se odvrátil směnný provoz. Jediná přímá účast hejtmana na celé akci bylo jeho tiskové prohlášení a výstup v médiích 21. prosince, ve kterém se velmi podivoval celé situaci. Jako by o ní od 2. prosince nevěděl.
Proč jste nevyvolali přímé jednání vy sami?
Nebyl k tomu důvod. Stejně jako lékaři jdou se svými problémy za mnou, já jdu za paní ředitelkou. A ona za svými nadřízenými na kraji. Bylo by nelogické obcházet jednotlivé hierarchické stupně.
Ředitelka nemocnice Věra Palečková byla mezi mlýnskými kameny. Z jedné strany na ni tlačili nespokojení zaměstnanci a shora neústupné vedení kraje. Nebylo by přece jen lepší přímé jednání?
Tomu rozumím, máte pravdu. Paní ředitelka byla v nezáviděníhodné situaci. Chci říct, že paní ředitelka celou situaci zvládla velmi dobře. Celkově jednání s ní byla slušná a věcná. V bilancování této akce nemohu paní ředitelce nic vytknout. Naopak mě osobně velmi mrzí přístup pana hejtmana. O to víc, že je lékař a problémy ve zdravotnictví důvěrně zná. Pevně věřím, že pan hejtman v dalších jednáních ukáže, že není jen politikem, ale že uvnitř zůstal i lékařem a pacientem.
Už jsme zmínili dohodu, která na poslední chvíli zabránila přechodu na směnný provoz, což by znamenalo odkládání operací a omezování některých ambulancí. Budete ještě některé věci dojednávat?
První fáze naší akce je ukončena, další jednání pokračují. Nyní je na čase udělat systémové kroky, a to je na politicích. Ti však bohužel jako systémový krok chápou redukci nemocnic, oddělení a personálu. Ale systémový krok, který je třeba udělat a který vyžaduje dostatek politické kuráže, je přesně opačný. To znamená naopak posílit stávající personál v nemocnicích.
Zdroj: MF Dnes, 23. 1. 2017, Tempus Medicorum 07/2017
PODOBNÁ TÉMATA: